„A chybí mu základní matematické dovednosti,“ dodala Bella potichu, aby to Hector neslyšel. „Ale vynikající,“ opakoval Chris. „Míří přímo na vrchol.“ To Bellu poněkud rozrušilo. Ona chce vystoupit na vrchol a stát se vycházející hvězdou kanceláře, a ne nějaký nesnesitelně nafoukaný bažant Hector, co sotva vylezl z univerzity. Nejsme přece vůbec dětinští, že? pokárala se v duchu a vyprázdnila sklenici vína. Panebože, co bude pít? Minerálka by působila poněkud podezřele. Nechala si sklenku dolít. „Jak se máš, kočko?“ obrátila pozornost ke Kitty. Kitty, napěchovaná do titěrných šatů pošitých stříbrnými flitry, s extra krátkým sestřihem vlasů vypadala sexy, působila troufale a vůbec ne bizarně. Nálada byla uvolněná. Servírovalo se skvělé jídlo a Chris s Hectorem byli středem pozornosti. Snažili se trumfnout navzájem vyprávěním vtipů o klientech. I Susan působila uvolněně. Příjemný bzukot, pomyslela si Bella; Kitty stále nepřešel chtíč po Hectorovi a Chrise nepřestala Bella přitahovat. To je milé. Teď po třetí skleničce vína se začala cítit mírně podnapilá. Hector se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha. „Přinesl jsem si nějaký materiál, jestli chceš dávku. Pamatuješ, jak jsme se posledně nasmáli?“ Zachechtala se a obrátila se k němu. Sklonila se těsně k jeho roztomilému malému oušku a všimla si, jak krásně voní – kouřem, ale s podtónem drahé vody po holení a vypraným prádlem. „Díky, ale teď, když jsem těhotná, bych vážně neměla,“ zašeptala a oba se na sebe ohromeně zahleděli: Hector v úžasu nad tím, co řekla, Bella užaslá, že to řekla. „Co??!!“ vypravil se sebe Hector. „Věděli jste to, lidi?“ řekl dřív, než ho stačila zarazit. Všichni se na něj podívali. „Bella je v tom,“ oznámil. Je možné vidět u tří lidí větší šok? Zkoumala jejich výrazy postupně, jeden po druhém: Kitty vypadala radostně ohromená, Chris omráčený a Susan absolutně rozzuřená. „To je fantastické!“ promluvila Kitty jako první. „Jak dlouho už to víš?“ zeptal se Chris. Nepřekvapil. 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201730
„Kdy se to má narodit?“ přispěla Susan. „Uhmm, fakt mě to mrzí. Měla jsem v úmyslu to prozradit až po Vánocích. Prostě mi to vyklouzlo.“ Byla vážně zmatená a zabodávala oči do Hectora, ale jemu to bylo jedno. „Jsem skoro v polovině. Dítě se má narodit začátkem června…, ehm.“ Byla naprosto otřesená, dívala se na ně, jak na ni všichni zírají s otevřenými ústy. „Don z toho má hroznou radost,“ dodala. A ještě k tomu: „A já taky. Minulý týden jsme byli na ultrazvuku a vypadá to dobře.“ „Kluk, nebo holka?“ zeptala se Kitty nadšeně. „Ještě nevím.“ „Já si tě neumím představit s miminkem, Bello. To je neuvěřitelné,“ nepřestávala Kitty. Bylo jasné, že nikdo z ostatních neví, co má říct. „Gratuluji,“ konečně promluvil Chris. Má ji snad překvapovat, že je poněkud zaskočený? Teď už si zřejmě spočítal, že v Birminghamu byla těhotná. „Takže zítra u oběda si máme o čem povídat, je toho hodně,“ řekla Susan a dala si záležet, aby to vyznělo zlověstně. Večeře jaksi pokračovala, aniž se stočila řeč znovu na Bellu a její novinu. Dala dost jasně najevo, že o tom nechce moc mluvit, a zdvořile odrážela Kittyiny netaktní dotazy o mateřské dovolené a co se chystá dělat potom. K půlnoci už byla trochu opilá, hodně nervózní a vyčerpaná. Byla vděčná, když nasedla do taxíku a vyrazila k domovu. Lámala si hlavu, jak se u všech všudy zítra vypořádá se Susan.
Kapitola jedenáctá Čtverečná míle, jež tvoří londýnské City, jednu z nejdražších čtverečných mílí na světě, byla o sobotách tajemně pustá. Obchody, kavárny a bary byly zavřené, chodníky, od pondělí do pátku plné ouřadů, zely prázdnotou a vysokopodlažní kancelářské budo102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201730
vy byly opuštěné s výjimkou členů ochranky a podivného víkendového návštěvníka jako ona. Na schůzku se Susan se Bella oblékla trochu ležérně – jen maličko –, a když u venkovních dveří vyťukávala vstupní kód, nervózně na ni dotírala myšlenka, jak to dopadne. Přišla o patnáct minut dřív, ale Susan už byla na místě. Seděla ve své kanceláři na židli otočené k oknu. Výjimečně netelefonovala. Bella ji nejistě pozdravila. Židle se otočila směrem k ní. „Ahoj, Bello, pojď dál.“ Susan mluvila neutrálním tónem, ale Bellu napadlo, jestli neudělala chybu s oblečením, když viděla svou šéfovou ve společenském kostýmku, jen místo halenky zvolila béžový rolák jako jediný ústupek formálnosti. „Ahoj,“ řekla Bella ještě jednou, jaksi zbytečně. „Sedni si.“ Susan jí s mdlým úsměvem pokynula k židli. „Teda včera večer to byla fakt bomba, všechny jsi nás šokovala. Ale stejně, aspoň nemáš problémy s váhou.“ Co to má znamenat? Pokus o vtip? Bella se neusmála, jen nasadila výraz, jaký si naplánovala: „Susan, já svou práci miluju. Strašně ráda pracuji pro tebe. Mám v úmyslu si vzít pár měsíců mateřskou dovolenou a hned se vrátit. Tohle jsem vždycky chtěla dělat.“ „Co, mít dítě?“ zeptala se Susan. „Ne, poradenství, pro nejlepší tým v zemi.“ Bella se odmlčela a potom dodala: „Víš, že když jsem nastoupila, děti jsem nechtěla. Ale potkala jsem Dona, vzali jsme se a moje pocity se změnily. Doufám, že to chápeš.“ „No, nechci se v tom vrtat, Bello. Ty mi tady slibuješ, že se hned vrátíš do práce, budeš pracovat stejně intenzivně jako teď, ale je to reálné?“ odsekla Susan. „Já to zrealizuji,“ odpověděla Bella. „Budeme tě muset z firmy Danson odvolat.“ Bez boje ne, to neuděláte, cítila Bella, jak v ní kypí zlost. „Tu zakázku jsem sehnala já, Susan. Chtějí, abych to dělala. Řekni jim od prvního srpna a já tam budu. To si snad zasloužím?“ 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201730