Čtyři směry
Po východu přichází jih, co umístím tam? Mými kandidáty jsou oba živly, oheň i země. Oheň, protože živel ohně je na jihu nejsilnější ‒ poledne, odpoledne, léto, úplněk… To lze těžko přehlédnout. Ale možná bychom mohli oheň umístit na východ, protože právě díky narůstající síle slunce tají ledy a vody tečou. A co země? Mohla by být vhodným živlem pro jih, protože jih je místem našeho těla, života v materiálním světě. Věda nám říká, že lidské tělo je z více než 90 % voda, ale my naše těla vnímáme jako pevnou hmotu, nikoli jako tekutinu. Země sytí naše těla, sklízíme úrodu a jíme maso, bez jídla nemůžeme existovat. Začíná se to komplikovat. Musím si vybrat. Až do této chvíle jsme zdůrazňovali, že sluneční žár je na jihu určujícím faktorem, tak myslím, že prozatím zůstanu u tohoto živlu. Pojďme pokračovat na západ. Už jsem zmínil, že kvůli očistnému aspektu by voda mohla patřit na západ. Ale nebyl by pak oheň též vhodným kandidátem? Oheň také očišťuje. Ale možná, že oheň není jen očista, je to spíše element přeměny, změny jedné látky v jinou, pálí dřevo a mění jej v žár a popel. A co země? Není země tím pravým živlem pro západ? Západ je večer a podzim, místo, kde se věcí vzdáváme. Co se s věcmi děje, jakmile se od nich oprostíme? Nakonec bude všechno odpočívat v zemi, vrátí se do země, protože ta k sobě vše přitahuje gravitací. Země zve všechny látky a substance, ať se stanou její součástí ‒ suché listy na zemi nejen odpočívají, ale rozpadají se a stávají se částí země. Západ je též domovem sklizně a ta obsahuje hmotu (zemi), která vstřebala velké množství energie. A sama země občas ze sebe uvolňuje napětí skrze sopky a zemětřesení. Odhaduji, že všechny trumfy na západě má v rukou živel země. Nyní se vyřešilo i mé dilema na jihu, protože země byla stále i adeptem pro jih. Teď tam s klidem nechám oheň. Vypadá to dobře. Polední žár, léto, úplněk, ale také oheň emocí a vášeň sexuality. Oheň nás velmi snadno zhypnotizuje, stejně tak jako můžeme být zhypnotizováni penězi nebo tělesnými smysly, když jsme vzrušení. Táborový oheň je krásným symbolem spojení a komunity, lidé sedí v kruhu, aniž by jim to někdo nařídil. U ohně se vyprávějí příběhy a lidé se 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201717
15 / Živly
mezi sebou dělí o jídlo a pití. Ano, jih je pro oheň tím pravým místem. Teď nám pro sever zbývá vzduch. To je dobrá zpráva, protože bych pro sever stejně býval zvolil vzduch. Vzduch je jediný živel, který je neviditelný, nicméně pro naši existenci je nepostradatelný. Jaký lepší živel zvolit na severu, v neviditelném světě naší duše? V zimě je život nehybný, ale ve skutečnosti se nezastavuje. Jediný živel, který se v zimě může svobodně hýbat, je vzduch. Země spí, voda je zmrzlá, sluneční žár je slabý. Vzduch je aktivní pořád, je nejživějším z živlů a připomíná nám život, který nikdy neustává. Po dlouhém dohadování jsem našel pro každý živel v kruhu uspokojivé místo. Voda na východě, oheň na jihu, země na západě a vzduch na severu. Ale i jiné varianty jsou možné a nakonec každý z živlů může být zařazen do každého směru. Čtyři živly mají tolik různých forem a duchovních aspektů, že tak či onak jsou v kruhu přítomny všude. S jiskra duše
Z
očistné plameny
vycházející slunce
V
vášeň, žár těla J kruh ohně Vezměme si například živel ohně. Na východě se s ním setkáváme v podobě vycházejícího slunce, jež sdílí své světlo a teplo, slunce, které 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201717
Čtyři směry
nás probouzí a zve k činnosti. Na jihu je oheň žárem vášně a teplem lidského těla. Na západě vidíme očistné plameny, které jsou pohlcující a všeho, co oheň schvátí, se musíme vzdát. Sever je oblastí duše, která je často nazývána jiskrou božího světla. Jiskra je malinkým ohněm. Kromě toho v zimním období můžeme spatřit polární záři, aurora borealis, která vzniká po interakci částic slunce se zemským magnetickým polem. Tímto zvláštním způsobem vytváří slunce světlo, přestože nesvítí. S krystaly, jeskyně
Z
rozložená hmota: humus
semena
V
země, uzemnění a výživa J kruh země I živel země může být umístěn do každého ze čtyř směrů. Na východě je zemí semeno, výhonek, malé částečky hmoty probouzené sluncem. Na jihu se vyskytuje písek, hlína, hustá hmota, která nás podporuje a živí ve formě rostlin (a některých zvířat), které jíme. Na západě nalezneme rozklad, který se postupně stává zemí: mrtvé rostliny, listy, vše, co země vstřebává a pohlcuje. Ohromné zemské výboje také náleží k této čtvrtině kruhu ‒ zemětřesení a sopečné erupce. Na severu má země tvar hlubokých jeskyň, tiché prázdnoty. V severních oblastech 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201717