čel: ‚Done! Kde mám zas ty zatracený ponožky!’ Moc dobře věděl, kam zmizely!“ Ačkoli obě písničky byly na daleko vyšší úrovni než ostatní, autorské už vydané skladby, singl ani nové album Play It Loud, vydané v listopadu 1970 se na žebříčku hitparády neumístilo. Producentem byl Chas Chandler, který zároveň získal vydavatelská práva. „Na začátku chtěl Chas vydávat,“ vzpomíná Don. „Byl vázán hudebnímu vydavatelství a my jemu. Chtěli jsme svoje vlastní vydavatelství, ale souhlasili jsme, když se toho ujal Chas, protože jsme ho nechtěli ztratit. Taky abychom ho neshodili, ale zato nás měl plně v hrsti. Nechtěli jsme ho rozrušit.“ Kromě pár nově nazpívaných písniček napsali Jim s Donem s občasnou pomocí Noddyho celé album. „Nod pro nás dokončil hodně písniček, hlavně texty,“ přiznává Don. „Umím sice psát texty k písničkám, ale tehdy se nám je s Jimem nedařilo dokončit, tak jsme je odnesli k Nodovi, aby nám pomohl. Ale v podstatě jsme album napsali s Jimem. Napsali jsme devět z dvanácti skladeb alba. Pořád jsme ještě bydleli u rodičů, takže jsem musel chodit k Jimovi domů nebo on přišel ke mně.“ „Donovi rodiče byli opravdu velmi nekonfliktní lidé a kdykoli jsem k nim zavítal, vždycky mě vřele uvítali,“ vzpomíná Jim. „Pokaždé tam stály litry čaje. Během tvůrčího období tandemů Don/Jim a Nod/Dave jsme s Donem byly daleko plodnější a zajišťovali jsme většinu textů písní. Jedna z nich byla ‚Pouk Hill‘, kde jsem popisoval mrazivou zkušenost, kterou jsme si prošli, když jsme fotili fotku na titulní stranu pro album Beginnings,“ říká Don, „ale když se tak ohlížím zpátky, asi nejzvláštnější skladba byla ‚I Remember.‘ S odstupem času mě až trochu děsí, že jsem napsal písničku o člověku, kterej ztratí paměť. Vlastně tři roky před nehodou, kdy jsem ztratil paměť i já. Až teprve před pár lety jsem si to uvědomil. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, a ani si nepamatuju, co mě tehdy vlastně k napsání toho textu inspirovalo. Je to opravdu velmi zvláštní!“
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201654
Play It Loud nebylo pro Slade typické album, protože mělo nádech melancholie až nihilismu. Podle Donova názoru se snažili být při psaní až moc chytří. Když se rok 1970 chýlil ke konci, Slade si až moc dobře uvědomovali, že stále ještě nenahráli hit. I přestože jim dva roky dělal manažera Chas Chandler a měli fanoušky. „Znovu jsme to byli my proti ostatnímu světu,“ říká Don,“ ale tentokrát jsme měli alespoň Chase. Když jsme s ním poprvé začínali, pamatuju si, jak nám řekl, že jsme si v kapele blízcí. Doslova řekl: ‚Dokonce ani mně se nedaří proniknout do vašeho malýho kruhu.’ Moc jsme nechápali, co tím chce říct, ale pokračoval: ‚Vy čtyři jste si tak blízcí, protože vás stmelily všechny ty zkušenosti, kterýma jste si prošli.’ Na závěr poznamenal, že to ještě u žádný jiný kapely nezažil, snad kromě Beatles. ‚Jako kapela prorazíte, protože přátelství mezi váma je opravdu jedinečný.’ Chas nám tolik věřil, i když nám hodně lidí říkalo, že z nás nikdy nic nebude.“ Kamarádství v kapele se trochu podepsalo na Swinnovi, kterého v roce 1968 opustili. Nezapomněli ale na něho a teď si ho najali jako bedňáka na plný úvazek, a proto musel odejít z Wooden Transformers. „Vzpomínám si, jak jsem za ním šel zeptat se, jestli by u nás nechtěl pracovat jako bedňák,“ vybavuje si Don. „Upřímně jsem si myslel, že odmítne, protože měl stálej příjem, ale přijal. Chtěl dostat stejnej plat jako ve Wooden, což znamenalo 28 liber za tejden. Obvykle jsme platili čtyři libry, ale všichni jsme souhlasili.“ Nutně potřebovali Swinnovy služby, protože Slade pracovali jedenáct měsíců v roce. Bez ohledu na to, jak moc se snažili, první úspěch zůstával stále někde v nedohlednu. Nakonec dal výpověď i jejich reklamní agent Keith Altham. „Keith Altham opravdu Chasovi řekl: ‚Nikdy žádného úspěchu nedosáhnou.’ Podle Dona prohlásil: ‚Nevěřím tomu. Mám pocit, že z vás jen tahám peníze. Zapomeňte na nějakou reklamu. Nefunguje to. Myslím, že byste se měli poohlídnout někde jinde.’ Odešel, ale později toho litoval. Vlastně řekl, že to byla ta největší chyba v životě.“
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201654
Místo Althama najali Johna Halsalla, který vedl fotografickou agenturu Popwire. Halsall jim zařídil příznivé kritiky od novinářů, které pozval, aby je viděli naživo, ale pořád to nestačilo, aby prorazili žebříček. Ale jak tomu tak vždycky bývá, nejtemnější hodinka nastává před úsvitem.
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201654