je na zemi před kinem pro budoucí generace. Kdybyste někdy zakládali novou planetu a potřebovali trochu spermatu, tyhle kluky radši vynechte. Během velký kosmický bitvy mezi americkejma varlatama a náctiletejma, jejichž sperma mělo dát vzniknout nový rase bezúhonnejch lidskejch jedinců, jsme se s Shann líbali. Ne že by nás tak rajcoval ten film. Kdybysme se na něj do opravdy dívali, asi by nás všechna chuť přešla. Někde jsem četl něco o tom, že některý školní jídelny v Iowě dřív přidávaly do jídla dusičnan sodný. Ten měl údajně zabránit tomu, aby měli kluci erekci. Byl to samozřejmě jenom kec. Nic, možná kromě sledování Eden pět tě potřebuje 4, nezabrání tomu, aby měli kluci erekci. Strčil jsem Shann ruku pod svetr a pohrával si s jejíma dokonalejma prsama. Film byl hodně nahlas. Nikdy jsem Shann na nahý prsa nesahal. Líbilo se jí to. Mně se to líbilo víc, řekl bych. Shann sklouzla rukou mezi moje nohy a třela mě tam. Nikdy předtím tam ruku nedala. A stalo se to, že sopka jménem Austin Andrzej Szerba velmi nečekaně a náhle v džínech vybuchla. Zasténal jsem a zalapal po dechu. Stalo se to přesně ve chvíli, kdy ten pitomej film úplně ztichnul. Málem jsem se hanbou propadnul. Shann došlo, co se stalo. Bylo to jasný. Muselo to bejt jasný i pitomcům se žvejkacím tabákem v řadě před náma. Zajel jsem do sedačky. Přemejšlel jsem nad tím, jestli se dá hanbou i umřít. „Ou,“ řekla Shann. „Ehm,“ já na to. „Eden pět tě potřebuje,“ zašeptala Shann. Takže když jsme si později koukali u tety Jackie nad cibulovejma kroužkama do očí, zul jsem si pod stolem botu a prstama
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201643
šimral Shann na noze. Když jsem byl asi v půlce historky o tom, jak se německej ovčák, kterej patří strejdovi Ollieho Jungfraua, umí vykadit na povel, a chtěl jsem pokračovat tím, jak za všechny velký dějinný kalamity způsobený lidma může poškozený sperma, řekla Shann: „Víš, co na tobě nejvíc miluju, Austine?“ Nevěděl jsem, co na mě nejvíc miluje. Výdrž to nejspíš nebude. „Nevím. Co?“ já na to. „Miluju, jak vyprávíš příběhy. Líbí se mi, jak vždycky, když něco vyprávíš, skáčeš dozadu a dopředu a vyprávíš všechno, co se dělo zároveň okolo. Je to jako výbuch. Jako rozkvítající kytka.“ „Vážně? Já… hmm…toho jsem si nikdy nevšimnul.“ Zase mi bylo trapně, ale už ne tak trapně jako při náhlým výbuchu během bolestně nejtišší bitevní scény filmu Eden pět tě potřebuje 4. „Myslím, že jsi neodolatelně sexy, Austine Szerbo.“ „Díky, Shannon Collinsová,“ já na to. „Na to bych si potřás.“ Tohle se stalo tehdy v noci: Sedm obyvatel Ealingu ve státě Iowa přestalo jíst. Začali narážet do zdí a dělat jiný podivný věci. Bylo jim špatně. Ollie Jungfrau měl zácpu. Během dne snědl hromadu koblih a k večeři neměl skoro nic jinýho než sýr. V ulici, kde jsme bydleli, stálo jen šest domů. Dva z nich zabavila banka. Dveře a okna měly polepený oznámeníma, tištěnýma hodně malým písmem. Přesně v momentě, kdy Eden pět tě potřebuje 4 tak zákeřně ztichnul a já vybuchnul, se na naší ulici vyprázdnil další dům. Jeho obyvatele vystěhovali exekutoři s protáhlejma obličejema, který se oháněli soudníma lejstrama. V šuplíku nočního stolku zůstaly v tom domě čtyři nepo užitý kondomy a Kniha Mormonova z hotelu Marriot v San Diegu ve státě Kalifornie. Suvenýr z vejletu do Mořskýho světa. Pastor Roland Duff si U Satana dával Stanissimu pro jed noho. Seděl u stolu sám a pročítal filmový recenze ve Waterloo
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201643
Postu. Říkal si, že by se mu mohlo líbit Eden pět tě potřebuje 4. Pastor Roland Duff nikdy neviděl Pacifik. Johnny McKeon, nevlastní táta Shann a můj zaměstnavatel v jedný osobě, zajel ve 22.30 do Waterloo, kde nás vyzvednul v Mňamkách tety Jackie. Cestou zpátky do Ealingu Shann seděla vedle mě a hlavou se mi opírala o rameno. Jelo se potichu. Většinu času jsem přemítal nad tím, jestli se o tý příhodě v kině dá čistě technicky říct, že jsme měli sex. Jestli to stačilo na to, aby to bylo poprvý, co jsem to s někým dělal. Rozhodnul jsem se, že to stačilo. Stačilo by to na zalidnění Edenu pět. Stačilo by to na to, aby mě přestali pouštět do knihovny Luteránský akademie Curtise Cranea. Při pomyšlení na události v kině jsem doufal, že to Shann ještě někdy zopakuje. Taky se mi zoufale chtělo převlíknout se z vlhkejch boxerek s iowskou kostkou. „Jaký byl film, mládeži?“ zeptal se Johnny. „Huh?“ odpověděl jsem. Domů jsem se dostal upocenej, mokrej a podivně nabuzenej ve 23.15. Mý předvídatelný rodiče už v tu dobu spali. V domě byla tma. Ingrid se vrtěla a vzrušeně poskakovala. Jen co jsem otevřel dveře, strčila mi svůj čenich, kterej trochu připomínal kuželku, do rozkroku. „Jdi si někam položit kabel, Ingrid,“ řekl jsem. Čekal jsem na verandě, až se Ingrid vykadí. Pak se mnou šla nahoru do pokoje, kde jsem ze sebe konečně sundal zničený oblečení. V 00.04 jsem právě lezl do studený postele, když mi zazvonil telefon. Myslel jsem, že je to Robby, ale byla to Shann. Řekla mi, že se zase ozval klapavej zvuk psacího stroje a že se bojí. „Zítra po mši k tobě s Robbym zajedeme,“ rozhodnul jsem se. „Podíváme se, co to je.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201643