kusem o channeling s jeho hrdinou, Aleisterem Crowleym. Roku 1963 Anger dokončil svůj první film S corpio Rising (Ve znamení štíra). Půlhodinový film – hostilní koláž motorkářských, homo erotických, nacistických a okultních obrazů – měl být Angerovým první skutečným kontrakulturním úspěchem. Následujících několik let se snažil zapustit pevně kořeny v umění a kultuře undergroundu a stal se miláčkem hippies. Sláva filmaři poskytla potřebnou sebejistotu, aby na celuloid zaznamenal film, který chtěl vytvořit od doby svého dospívání. Potřebné peníze na to měl díky úspěšnému vydání knihy Hollywood Babylon. Bylo to skandální vylíčení hollywoodského prostopášného života, poprvé vydané ve Francii roku 1959 a potom i v USA roku 1965 (kniha byla však brzy zakázána a ve Spojených státech se prodávala až roku 1975). Jako prvního Anger do filmu obsadil hudebníka jménem Bobby Beausoleil, přitažlivého mladíka s kozí bradkou, chlapeckou tváří a ďábelskýma očima. Beausoleil měl rovněž napsat a nahrát soundtrack. Anger si připadal jako na vrcholu světa a rozhodl se na Haight Ashbury vykonat veřejný rituál pod názvem „Rovnodennost bohů“. Akce se odehrála v Straight Theater 2. září 1967 (datum podzimní rovnodennosti). Beausoleil a jeho kapela The Magick Powerhouse of Oz byli hlavní hvězdy. Většina rituálu byla nafilmována a Anger chtěl záznam použít v plánovaném filmu nazvaném Lucifer Rising (Vzestup Lucifera). Po představení šli Anger a několik přátel na zmrzlinu. Po návratu zjistili, že Beausoleil ukradl pokladnu i záznam. Anger byl silně rozrušený a následujícího dne nechal zveřejnit v novinách The Village Voice inzerát oznamující „smrt Kennetha Angera“. Beausoleil zmizel. Ukázal se později v souvislosti s obviněními, že na rozkaz Charlese Mansona zavraždil svého učitele hudby Garyho Hinmana. Když byl Beausoleil pryč, Anger se sešel s Mickem Jaggerem, který by mohl být skvělou hlavní postavou pro plánovaný film. Anger Jaggera a zbytek kapely zaujal, stejně jako kouzlo temného
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201629
umění, a Anger věřil, že Rolling Stones jsou svou hudbou schopni vytvořit mocnou magii. Anger se zvláště sblížil s Anitou Pallenbergovou, přítelkyní Keitha Richardse. Jejich soužití bylo skandální a ona později začala žít s Brianem Jonesem. Anger chtěl pro Richardse a Anitu sloužit pohanský svatební rituál, avšak zdá se, že jim s ním došla trpělivost, když na rituál začal připravovat jejich pokoj, zatímco v něm spali. Podle Tonyho Sancheze, asistenta kapely (a údajného drogového dealera), jenž byl tou dobou v bytě, ti dva vstali a zjistili, že mají dveře z obou stran nabarvené zlatou barvou. Znamenalo to, že Anger byl s to nepozorovaně vprostřed noci přijít a zase odejít. Sanchez vzpomíná, že se kvůli tomu nikdo necítil ve své kůži. Richards byl také od té doby méně nakloněn okultismu vůbec, a zvláště Angerovi. Jagger měl rovněž dojem, že na něj ohledně filmu Lucifer Rising Anger tlačí, a nakonec titulní roli odmítl. Anger to bral příliš vážně, a zatímco Jaggera zajímalo ďáblovo kouzlo jako metafora, Anger se soustředil na to, k čemu podle něj metafora odkazovala. Jak říká Tony Sanchez: „Jaggera fascinovala moc, schopnost ovládat jednotlivce, publikum, dokonce i celou společnost – a věděl, že za svou moc nemusí v tomto ohledu děkovat Satanovi.“ Ani album Rolling Stones z roku 1967 Satanic Majesties Request nebylo tolik pokusem hudebně otevřít pomyslné brány pekla, jako spíš (někteří říkají, že cynická a nerozvážná) odpověď na Sgt. Peppera od Beatles. Tyto dvě kapely ustavičně a v dobrém soupeřily o to, kdo bude v centru pozornosti veřejnosti, ale Sgt. Pepper úplně změnil hru. Umění a rock se nakonec spojily dříve nemyslitelným způsobem a Stones byli pod tlakem vytvořit něco srovnatelně dobrého. Opustili proto svůj vyzkoušený a přímočarý rock založený na blues a vytvořili psychedelickou skládačku přeplněnou smyčci, sitáry a rohy. Název alba naznačoval, že se uvnitř nachází něco temného a zlověstného. Obal byl ale téměř parodií celého úsilí. Stones jsou zde
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201629
oblečeni v renesančním oblečení, Jagger sedí uprostřed – velký mág se špičatou čarodějnickou čapkou. Kolem nich je vyobrazena koláž připomínající obal zmiňovaného alba Beatles, ale bez symbolického palimpsestu, který je obdařil aurou skrytého smyslu a okultních asociací. Většina písní jsou obvyklé psychedelické manifesty, typický je ,Candyland‘, kde „jsou stromy a květiny modré“. Album obsahuje skvělé písně jako ,She’s a Rainbow‘, ale jediná píseň s jednoznačně okultním tématem je ,The Lantern‘. Věk Vodnáře neskončil pláčem, ale bodnými ranami. Došlo k nim na koncertu Rolling Stones roku 1969 v Altamont Freeway a Jagger pak už nemohl potřebovat image Knížete Temnot. Stones chtěli opustit tajuplnost a magii a vrátit se ke svým hlubokým rockovým kořenům jako baviči a vítězové hitparád. Nakonec není zřejmé, jak velký vliv měl na Stones Anger. Tvrdil, že nápad k albu Sympathy for the Devil pocházel od něj, ale na Jaggera podle jeho vlastních slov měl vliv Baudelaire, který napsal: „Nejlepší ďáblovou lstí je přesvědčit vás, že ďábla vůbec není“,12 a Bulgakovův román Mistr a Markétka, v němž ďábel navštíví Moskvu. Křesťanští vyznavači konspiračních teorií by vám řekli, že vztah Rolling Stones s Angerem je všechno, co potřebujete vědět o pekelných silách v pozadí rokenrolu. Je na tom sice něco pravdy, ale je to pravda trochu jiná, než jakou si nárokují fundamentalisté. Angerova okultní teologie vlastně neobsahuje víru v ďábla v křesťanském slova smyslu. Nicméně všudypřítomná zlověstná atmosféra jeho filmů byla pro lidi jako Mick Jagger svůdná. Jagger si dlouho pěstoval image dekadentního bouřliváka, baudelairovské postavy, která vysílala prostopášné a nejasně mefistofelské vibrace. Ale k čemu? Co mohl okultismus nabídnout jiného než slávu, peníze a tvůrčí svobodu? Ze spojení Rolling Stones s Angerem se 12 Ch. Baudelaire, Malé básně v próze, přel. J. Fořt, Praha 1967, str. 70. – Pozn. překl.
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201629