prohledávali cestičku, po které šli, i její okolí, ale po podrážce ani památky. Když došli zpátky na chatu a táta ukázal mamince své boty, maminka se začala smát. To máš z toho, že si nekoupíš pořádné boty. Zajedeme do města, koupíme nové boty a zítra můžete vyrazit znovu. Druhého dne se Vojta s tátou vydali opět na cestu. Věděli už kudy, a tak jim to šlo ještě rychleji než včera. Když už měli v nohách nějaký ten kilometr, tatínek se opět ozval: „Obávám se, že mám stejný pocit jako včera.“ Když se podíval na své boty, zjistil, že jedna podrážka je zase fuč.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201620
Vojta se pro jistotu podíval na svoje boty a s hrůzou zjistil, že i jemu jedna podrážka chybí. „To je fakt divné! Vždyť to byly úplně nové boty!“ Opět se vrátili domů. Tentokrát byli zamyšlenější než včera. „Stalo se něco?“ zeptala se maminka, která s tak brz kým návratem nepočítala. „Záhada. Prostě záhada,“ začal tatínek. „V Bermud ském trojúhelníku mizí lodě nebo letadla a při cestě na Borůvkový vrch se ztrácejí podrážky!“ Maminka se při pohledu na tátovy boty tentokrát ne smála. Byly to drahé boty a předpokládala, že vydrží pár let, a ne jen pár hodin, nebo dokonce minut. „A ty taky?“ vykřikla vyděšeně, když jí zrak sklouzl i na Voj tovu ztracenou podrážku. „Musíme to tam prozkoumat, tati. To není samo se bou,“ navrhoval Vojta. Tatínek se na okamžik zamyslel, ale Vojtovo nadšení na něj přeskočilo rychleji než chřipkový bacil, a tak za čal plánovat: „Bylo to pokaždé stejné místo. Zajdeme tam ještě jednou, ale tentokrát nepůjdeme po cestě.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201620
Vydáme se tam lesem. Ty podrážky sice mizely vždyc ky na cestě, ale pak už tam nebyly.“ „A vezmeme si s sebou foťák!“ navrhl Vojta. „Mě by spíš zajímalo, co si vezmete na nohy,“ dělala si starost maminka. „To je jedno,“ odbyl ji táta. Já můžu jít třeba v bač korách.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201620