Environmentální sociologie
lečností a že nerozlišuje mezi symbolickou a skutečnou environmentální reformou. Za druhé TEM bývá vytýkáno, že se nedostatečně oprostila od kontextu svých případových studií (velká část případových studií podporujících tuto teorii pochází z Nizozemska a Německa), resp. že poznatky získané v těchto zemích rozšiřuje na všechny hospodářsky rozvinuté společnosti. Za třetí často bývá také zmiňován fakt, že TEM se zaměřuje pouze na růst environmentální efektivity (podíl ekonomické hodnoty jednotky produktu a environmentální zátěže na jednotku produktu) a zanedbává celkovou environmentální zátěž; to je však problematické, protože celkový objem výroby může růst tak rychle, že zvyšující se environmentální efektivita pouze zpomalí, avšak nezastaví zvyšování celkových negativních dopadů výroby (resp. spotřeby) na životní prostředí. Za určitých okolností může zvyšující se environmentální efektivita dokonce přímo napomáhat zvyšování objemu výroby, resp. spotřeby. Taková situace nastane například tehdy, když stoupne poptávka po dopravě, protože se zvýší energetická účinnost motorů aut a tedy poklesne jednotková cena dopravy na 1 km (efekt známý jako Jevonsův paradox a zobecněný jako indukce spotřeby či rebound effect). Konečně řada kritiků poukazuje také na to, že empirické studie, které zkoumají vztah mezi hospodářským rozvojem, resp. modernizací a environmentální zátěží (např. v ekonomii se tato diskuse objevuje jako diskuse o tzv. environmentální Kuznetsově křivce, EKC), zjišťují, že tento vztah není obecně platný, protože zvyšování environmentální efektivity zpravidla snižuje, avšak zdaleka nezastavuje růst spotřeby energií, materiálů a zátěže životního prostředí v hospodářsky rozvinutých zemích. Teorie světového systému Teorii světového systému (TSS) není zřejmě třeba většině čtenářů představovat. Na tomto místě bychom se chtěli věnovat využití TSS při zkoumání otázek souvisejících s životním prostředím. Budeme přitom předpokládat, že čtenáři mají základní znalost TSS a znají její základní pojmy, jako je jádro, semiperiferie, periferie apod. Aplikace TSS na otázky související s životním prostředím je v současnosti jednou z významných a rychle se rozvíjejících oblastí TSS [viz Babones & Chase-Dunn 2012] a současně je to i významná oblast v rámci environmentální sociologie [viz Dunlap 2010]. Výzkum, který probíhá na pomezí TSS a environmentální sociologie, je jedním z příkladů pronikání environmentálních témat do ostatních subdisciplín sociologie a stíráním /98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201612
hranice mezi environmentální sociologií a jinými subdisciplínami sociologie. Tyto práce se soustřeďují na postavení extraktivních ekonomik v rámci světového systému, na to, jakým způsobem ovlivňuje světový systém těžbu surovin a spotřebu energií v jednotlivých zemích a regionech, jak ovlivňuje environmentální zátěž a jak světový systém přispívá k environmentálně nerovné směně. Práce zabývající se problematikou životního prostředí z pozic TSS většinou využívají tuto teorii jako obecný rámec pro zkoumání konkrétních environmentálních problémů. Z toho nepřímo vyplývá, že tyto práce spojuje pouze obecný rámec TSS, ale nesdílejí nějakou explicitně formulovanou „zelenou“ teorii světového systému [Roberts & Grimes 1999]. Mezi autory zabývajícími se aplikací TSS na environmentální problémy najdeme především celou řadu amerických sociologů, jako byl např. Stephen G. Bunker, anebo v současnosti je stále aktivní Paul S. Ciccantell, Andrew Jorgenson, Edward Kick nebo Sing C. Chew, z nichž pouze poslední působí v Evropě. TSS je vhodná ke zkoumání environmentálních problémů z několika důvodů, které současně vysvětlují, proč se zkoumání environmentálních témat s využitím TSS v posledních letech rychle rozšířilo. Za prvé TSS je velmi holistickým pohledem na společnosti, který umožňuje zkoumat jejich vývoj v širším kontextu světového systému a současně v dlouhých časových horizontech odpovídajících rychlosti, rozsahu a historické setrvačnosti interakcí mezi společnostmi a jejich prostředím. Za druhé oproti kulturním teoriím vývoje společností klade TSS důraz na materiální faktory vývoje společností. To umožňuje TSS zkoumat materiální výměnu mezi společností a prostředím v souvislosti s hospodářskými cykly, postavením ve světovém stratifikačním systému apod. Za třetí TSS se tradičně zajímá o dynamiku vztahů mezi zeměmi s různým postavením ve světovém stratifikačním systému (typicky mezi koloniemi a koloniálními mocnostmi) a o nerovnou směnu, která mezi nimi probíhá. TSS je velmi dobře aplikovatelná i na nerovné vztahy mezi zeměmi v ekologické oblasti (tj. vývoz odpadu do zemí periferie a vytěžování přírodních zdrojů v zemích periferie), protože tyto vztahy velmi často vycházejí z nerovného mocenského nebo hospodářského postavení a exploatace životního prostředí často kopíruje hospodářskou a sociální exploataci. Jedním z prvních pokusů aplikovat TSS na zkoumání vztahu mezi společností a životním prostředím je dílo amerického sociologa Stephena G. Bunkera [Bunker 1984, 1985], který již v polovině 80. let 20. století vy/99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201612
Environmentální sociologie
užil TSS ke zkoumání environmentálních problémů v povodí Amazonky. Bunkerovy analýzy zůstávají dodnes nesmírně zajímavé tím, jak kreativně autor rozvíjí TSS a současně ve svých analýzách zpracovává obrovské množství historického materiálu; zároveň tyto práce dobře ilustrují přístup TSS k environmentálním problémům. Pro Bunkerovu analýzu využívání přírodních zdrojů v periferních oblastech povodí Amazonky [Bunker 1984, 1985] jsou důležité dva pojmy: pojem způsobu těžby (mode of extraction) a pojem ekonomiky založené na těžbě (extractive economy). Pojem způsob těžby2 je analogií k Marxovu pojmu způsob výroby. Podobně jako způsob výroby i způsob těžby má dalekosáhlý vliv na organizaci společnosti. Způsob těžby přírodních zdrojů a jeho environmentální důsledky ovlivňují třídní strukturu společností, způsob organizace práce, vlastnický systém, systém směny, fungování státu, rozmístění populace, rozvoj fyzické infrastruktury či představy a názory utvářející sociální instituce. Zavedením pojmu způsob těžby chce Bunker také upozornit na fakt, že způsob výroby a způsob těžby se vzájemně ovlivňují a že např. způsob výroby se nemůže rozvíjet libovolně, ale je omezován způsobem těžby a schopností přírodního prostředí poskytovat zdroje, které jsou využívány ve výrobě. Způsob těžby a způsob výroby v určitém místě a čase tak mají zásadní vliv na to, jaké způsoby výroby a těžby se budou v tomto místě moci rozvinout v budoucnosti. Pojem ekonomiky založené na těžbě označuje ty ekonomiky, v nichž je převážná většina bohatství vytvářena těžbou přírodních zdrojů, přičemž na tvorbě hodnoty takového produktu se kapitál a lidská práce podílejí jen malou měrou. Pro tento typ ekonomiky je charakteristické, že v průběhu těžby dochází k vyčerpávání přírodních zdrojů, z nichž tyto ekonomiky žijí, a současně chybí investice do výrobního či lidského kapitálu, což tyto ekonomiky činí zcela závislými na zpracovatelském průmyslu nacházejícím se zpravidla v rozvinutých zemích jádra světového systému. Nízký podíl kapitálu a lidské práce na hodnotě produktů vytvořených v ekonomikách založených na těžbě současně vede k tomu, že tyto produkty mohou být často velmi jednoduše nahrazeny dodávkaextraction překládáme jako těžba. Bunker tento pojem používá v širokém smyslu pro označení těžby přírodních zdrojů, nikoli pouze nerostných surovin, vč. lovu zvěře nebo sběru bylin a koření. Zároveň se ovšem nejedná o využívání přírodních zdrojů, protože principem tohoto typu získávání přírodního bohatství je to, že je oddělena těžba jako taková od zpracování suroviny.
2 Pojem
/100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201612