Římský klub – významný subjekt na poli celosvětové diskuse o ekologické problematice
Weizsäcker, E. Ulrich von – Lovins, A. B. – Povine, L. H., 1996: Faktor čtyři. Dvojnásobný blahobyt – poloviční spotřeba přírodních zdrojů. Praha, Ministerstvo životního prostředí. World Wildlife Fund. [online, cit. 27. 10. 2006] dostupné z <http://www. panda.org>.
/98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201607
Proměny konceptu práce v soudobých sociologických teoriích Ondřej Svatoň
Odklon od společnosti práce Mezinárodní úspěch knihy Corine Maierové s provokujícím titulem Lenosti… buď pozdravena1 [Maier 2005] naznačil, že zatím hlavně západoevropská – ale možná celá evropská – veřejnost se pomalu odvrací od tradičního vnímání práce jako základní lidské ctnosti. Oceňování píle a pracovitosti přitom dlouho patřilo k základním hodnotám moderního západního člověka a podle Weberova výkladu zásadním způsobem odlišovalo okcidentální společnost od společností jiných. Za jeden z klíčových konceptů, který slouží interpretaci a pochopení společenského dění, považuje koncept práce Zygmunt Bauman [2002].2 Placená práce se stává vzácným statkem, je stále častěji privilegiem vyvolených, jde o mizející výsadu lidí dosud ještě zaměstnaných [Mareš 2004]. Nejde přitom o přechodný ekonomický jev, o cyklickou krizi kapitalismu, ale o změnu strukturální, kdy „se pracovní místa ztrácejí, nová se nevytvářejí a jednoduše tu není dost práce pro každého. Technologický pokrok – ve skutečnosti samo racionalizační úsilí – jako by znamenal čím dál méně, nikoli více možností zaměstnání“ [Bauman 2002, s. 255–256]. Vývoj, který dnes postihuje placenou práci, se projevuje ve všeobecném a nezvratném snižování zaměstnanosti a nesouvisí výlučně s nesouladem mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce, který by bylo možné chápat jen jako ekonomický problém.3 Změny v dostupnosti placené práce Je vhodné připomenout, že název díla – v originálu Bonjour paresse – evokuje slavnou prvotinu Franćoise Saganové Bonjour tristesse, která byla do češtiny přeložena jako Dobrý den, smutku. 2 Bauman mezi další hlavní koncepty, „kolem nichž se vyprávění o lidské situaci otáčí“, řadí ještě emancipaci, individualitu, čas a prostor a komunitu [Bauman 2005, s. 20]. 3 Lze se setkat s námitkou, že současné změny ve vývoji poptávky po práci mohou být jen cyklickým ekonomickým jevem, a nikoli nezvratným trendem, který je podložen nasazením nových technologií ve výrobě (a už i ve službách). Technologický vývoj postihující produkci zboží dnes ovšem nespočívá v pouhém nahrazování lidské práce 1
/99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201607
Proměny konceptu práce v soudobých sociologických teoriích
mají zásadní důsledky pro proměnu celé společnosti [Maier 2000] a lze opravdu hovořit o konci éry, která slibovala řešení společenských problémů ekonomickými prostředky: „Končí jedna epocha, kterou zahájily Bismarckovy sociální zákony a která nakonec vzbudila zdání, že skutečně byla vyřešena velká úloha zajistit většině lidí život ve svobodě a jistotě na základě jejich účasti na výdělečné práci“ [Beck 2000a, s. 15]. Snižování celkového objemu nabízené placené práce můžeme dát jednoznačně do souvislosti s technologickým rozvojem a s automatizací výroby, které jsou doprovázeny organizačními a strukturálními změnami v globálním měřítku. Pokud se technologický rozvoj zásadním způsobem dotýká struktury moderních hospodářských organizací (v primárním, sekundárním i terciárním sektoru), nelze očekávat, že se změny budou omezovat jen na způsob vytváření bohatství, a ne už na principy jeho přerozdělování. Zasaženy budou jistě i oblasti politiky, kultury, vzdělávání, a to opět v globálním měřítku, v jakém probíhají změny hospodářské. Závěrečná fáze, kterou prožívá dosluhující společnost práce, je reflektována různým způsobem: od převažujících pocitů chiliasmu po optimističtější očekávání nástupu nové civilizace. Zdá se, že autoři názorově zakořenění v marxismu (André Gorz) konec společnosti placené práce vnímají s mnohem většími obavami než ti, kdo se smiřují i se změnami automaty. Nelze už po vzoru ludditů ničit moderní výrobní prostředky s cílem získat zpět prostor pro námezdní práci. Moderní technologie se vyznačují tím, že je lidskou prací nelze nahradit. Lakování automobilů by jistě ještě bylo možné provádět ručně, a nikoli roboty, moderní mikroprocesor nebo paměťový obvod ovšem člověk v žádném případě nevyrobí. Ve stále více výrobcích se setkáváme se součástkami, které při nejlepší vůli a snaze člověk už prostě zhotovit nedokáže. Důkazem toho, že lidská práce neodvratně ztrácí význam, který měla v období první i druhé průmyslové revoluce, je každý mobilní telefon, který máme po ruce, každý MP3 přehrávač, každá mikrovlnná trouba nebo pračka či lednička řízená mikroprocesorem. Integrovaný obvod je tak složitý výrobek, že jej sebezručnější člověk s kleštěmi a kladivem zhotovit nesvede, je mimo jeho produkční možnosti. Objevují se další technologie (např. nanotechnologie, biotechnologie), které také mění výrobu zcela zásadním způsobem. Současné formy automatizované výroby nespočívají v substituci lidské práce, ale jsou technologicky novým způsobem produkce zboží. Je proto obtížné představit si reálný, ne katastrofický vývoj moderních technologicky vyspělých společností, který by zvrátil trend vytěsňování lidské placené práce z výroby. Stejně jako nelze očekávat, že se vrátí stav, kdy se produkcí potravin zabývala naprostá většina populace, jako tomu bývalo v dávnověku (i v ČR je dnes v primární sféře, tj. včetně těžby surovin, zaměstnáno necelých 5 % obyvatelstva), není také myslitelná možnost, že by se v globální, technologicky determinované ekonomice zvyšoval podíl lidské práce ve výrobě a diskutabilní je v tomto ohledu i vývoj ve službách.
/100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201607