„To je mi fuk. Já se tu anglinu musim naučit. Něco umět, to je jediná cesta.“ „Myslíš? Ty jsi špatně študoval?“ „Ne. Dobře.“ Dali jsme si pauzu. „Děláš eště doma tu medicínu?“ „Ale,“ mávnul votráveně rukou, „sem tam. Nestojí to za nic. To se nedá privátně dělat. Musíš chodit do laboratoře a pitvat. To se doma nedá.“ „Leda bys rozpitval tu svou štětku. Udělej to, a máš pokoj.“ „Můžeme tahat,“ křičel z druhý strany pece Martinovskej. Už byl z kantýny zpátky. „Honzo, pojď,“ křičel, „hoď sebou.“ „Pojď taky,“ řek jsem Jiříčkovi. „Nic nevymyslíš. Pojď taky.“ „Di. Já přídu,“ řek. „Přijď. Nelež tady jak mrtvola. Makat nemusíš. Von tě honit nebude.“ Vrátil jsem se k peci a vodpravili jsme třetí várku. „Eště jednu a máme to,“ řek Martinovskej. „Pak ty plechy.“ Sedli jsme si jako předtim. Cikán zas seděl na zemi. Martinovskej si dával mocný loky z kameninovýho džbánku. „Napij se, Honzo,“ řek. „Je studený.“ Napil jsem se. „Nastav si hrníček,“ řek cikánovi a nalil mu. Cikán lačně pivo naráz vychlemstnul a pohodil plecháček zpátky do prachu. „Starej Vilím mi ukazoval medajle,“ řek Martinovskej. „To já nevěděl. Von je legionář. Byli sme tam sami, a tak mi to ukazoval. Byl v Rusku. Má medajle od anglickýho expedičního sboru. For the Bravery in the Field. Nosí je v zadní kapse v koženym pouzdře. Řikal, že viděl kus světa. Vraceli se po lodi 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201598
z Ruska přes Japonsko. Víš, co je to medajle?“ vobrátil se na cikána. „Vim,“ řek cikán. „Já sem byl na vojně. To má vzornej voják.“ „S tebou si tam asi užili,“ řek Martinovskej. „Já vim, že si porád seděl v base.“ „Jednou,“ řek cikán, „vo dovolený. Mně ujel vlak. Ale voni nevěřili.“ „To věřim,“ řek Martinovskej. „Já bych ti taky nevěřil.“ „Zavřeli mě hned,“ cikán rozložil šalamounsky rukama. „Všecko jídlo ma zebrali. A bol som zavretý. Snědli to sami. Zkasírovali všetko.“ Martinovskej se dal do smíchu. „To se moc nevytrhli. Ty blemty, co ty si nosíš z domova. Proč nechodíš do závodní jídelny?“ „Mně to nechutná,“ řek cikán. „Mně uvaří manželka. Vod toho ji mám.“ „Jak dlouhos tam seděl?“ „Dlúho. Vela dlúho,“ řek cikán. „Já měl vztek, že to jídlo mi zežrali, a jeden mi poradil, drž, vole, hladovku. Tak sem nic nejed. Všecko jídlo, co mi tam přinesli, sem tam nechal. Tak voni to zase vodnesli a stavěli to před dveře. To když někdo drží hladovku, tak to stavěj před dveře.“ „Jak dlouhos to vydržel?“ „Dlúho,“ řek cikán. „Kolik dní?“ Cikán zved ruku a roztáh prsty. Chvíli přemejšlel a pak natáh čtyry prsty a malíček držel zmáčknutej. Zamyslel se a pak přidal i malíček. „Tolik,“ řek. „Tři.“ „To je pět,“ řek Martinovskej. „Pět,“ přikývnul cikán. „Tolik.“ „S tebou je hovno řeč,“ řek Martinovskej. „Tobě je to jedno. Pět nebo deset.“ 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201598
Cikán držel porád natažený prsty. „Tolik,“ řek znova. „Už to jídlo přede dveřma nakonec smrdělo.“ „A bylo ti nanic, viď.“ Cikán zavrtěl hlavou a ušklíb se chytrácky. „Nebylo.“ „Jak to, muselo ti bejt.“ „Já dycky když to přinesli, tak sem jim z toho žrádla kousek šlohnul. Třeba knedlík nebo tak. To sem schoval, a pak sem si to sněd. A to vostatní pak zas voni při dalšim vodnesli za dveře. A hladovku sem držel dál.“ „Ty seš pěknej pták,“ řek Martinovskej. „Vodus pil?“ „Vodu jo.“ „A přišli na to?“ „Přišli. Von mě jednou uviděl, jak jim.“ „Co ti udělali?“ „Zbili mě. A za trest mi přestali nosit žrát. To sem zkusil.“ „Poslouchej, něco ti povim,“ řek Martinovskej. „Dobře,“ řek cikán a poslušně do něho zapích černý vočka. „To v Indiji – víš, kde je Indije?“ Cikán zavrtěl hlavou, že neví. „To vim, že nevíš, ale to je jedno. Tak v Indiji byl jeden člověk, a ten se menoval Gandy.“ Cikán poslušně přikejvnul, že ano. „A ten Gandy, to byl vohromnej člověk. To byl jejich král.“ Cikán znova kejv, že ví, co je král. „A von ho ten indickej lid strašně miloval, toho Gandyho. Jenže ho srali. Von chtěl, aby byli lepší, aby se pozvedli, nevožírali a chodili čistě umytý. Jenže voni byli dobytek a neuposlechli ho. A vožírali se dál a furt se mezi sebou rvali a chodili špinavý jako prasata.“ 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201598