„To bude určitě tím,“ přitakala jsem a snažila se, aby to neznělo moc ironicky. Čahoun Zach byl nepochybně krasavec, ale hrozný moula. „Co vlastně hledám?“ nadhodila s kelímkem zakysané smetany v jedné ruce a se salátovou okurkou v druhé. „Mě se neptej,“ odpověděla jsem. Vtom jsem si všimla, že se k nám blíží Neil. „Ale dík za úklid lednice.“ Sophia strčila hlavu opět dovnitř právě v okamžiku, kdy Neil vstoupil do kuchyně. „To je vážně legrace, že jsem věděl, co ses snažila nakreslit, co, Soph?“ začal a Sophia ztuhla. To jsem poznala podle smetany, která jí upadla na zem. Radši jsem od ní popošla o něco dál. S bouchnutím zavřela lednici a pohrozila Neilovi okurkou. „S tím, že jsi věděl, co jsem se snažila nakreslit, běž do háje. Určitě jsi viděl mou kartičku.“ „Jak bych ji asi mohl vidět? Držela jsi ji celou dobu v ruce.“ „Možná ses na moment odtrhl od Prsatky McCeckový a koukl ses.“ „Ale prosím tě, snad si nemyslíš…“ Dala jsem se z kuchyně na odchod a narazila do Simona. Okamžitě jsem ho otočila čelem vzad a vytlačila ho ven. „Teď bych tam nechodila. Sophia má v ruce okurku a nebojí se ji použít.“ Zasmál se. „Počkej, něco se děje. Oni si spolu povídají,“ vyhrkla jsem a zatáhla ho malinko zpátky. Když se v kuchyni zvýšily hlasy, oba jsme sebou trhli. „No, sice trochu nahlas, ale povídají si,“ povzdychla jsem si.
* * * Herní večírek nakonec nestál za nic. Mimi, která stále reptala, že hádanka s ptačí rukou v černé díře byla podvod, usnula málem vsedě. Ryan se po zbytek večera učil nazpaměť pravidla hry, prý pro příště, kdežto Simon a já jsme umývali zakysanou smetanu z kuchyňské podlahy a ze spár mezi dlaždicemi sbírali okurková semínka. „Ona ty semínka fakt vymáčkla jednou rukou! A to ta okurka nebyla ani oloupaná!“ opakoval Simon užasle a dost vyděšeně. A naše dvojička? Plazili se po sobě s Čahounem a Prsatkou. Teda každý zvlášť a tomu druhému schválně na očích. Nic podobného jsem nikdy neviděla. Vážně jsem se od nich chtěla odtrhnout, něco mi říkalo, že bych měla, ale nedokázala jsem to. Pokrytí semínky z okurky jsme
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201565
se Simonem zůstali stát jako zařezaní a s otevřenými ústy jsme hleděli na tu soutěž v cicmání. Když Čahoun natlačil Sophii na zeď, Neil natlačil na zeď Prsatku. Prsatka zaimprovizovala taneček Neilovi na klíně, totéž udělala Sophia Čahounovi. „To je jako na nějaký swingers párty,“ pošeptal mi Simon, když kolem nás proletěla lodička, kterou odkopl zajíček z Playboye. „Nebo na wrestlingu,“ nadhodila jsem taky šeptem. Vtom kolem nás proletěla další bota. Nemyslete si, že Sophia bosou Prsatku nepostřehla. Nakonec sténání přehlušilo Mimino reptání a nastal čas celý večer ukončit. A už nikdy se k němu ani slovem nevrátit. Neil a Sophia se svými protějšky v patách odešli společně. Přitom se propalovali očima. Ryan odnesl Mimi do lanovky a řekl nám, že pro věci se staví až druhý den. „Musím ji dostat domů, než se poblije,“ vysvětlil a přitom potřásl hlavou. „Už nikdy žádnej koktejlovej stánek.“ Vyrazili nahoru do kopce. Od zaparkovaných aut ke mně ještě stále doléhaly útržky hádky mezi Sophií a Neilem. Simon a já jsme se vydali zpět do domu. Na tabuli jsme objevili nakreslené mužské pohlaví, památku na Čahouna Zacha. Simon začal: „Mám naše kamarády rád, ale…“ „Jak s nima můžeme kamarádit?“ dokončila jsem a on přitakal. Smutně jsme se zasmáli a on přetočil list na tabuli k poslednímu obrázku ve hře. „Vrabec v hrsti. Jak to, že nás to nenapadlo?“ „Protože Sophia nakreslila letadlo v černý díře, tak proto,“ povzdychla jsem si. „Jdeme do postele.“ „Rozhodně,“ odvětil. Cestou do ložnice mi pomohl rozepnout zip na šatech. „Ona ho má ještě pořád ráda, že jo?“ „Jasně že jo,“ potvrdila jsem. Nechala jsem ze sebe spadnout šaty na podlahu a jen v podprsence a kalhotkách jsem si vylezla na postel. Unavenýma očima jsem sledovala, jak se Simon svléká. „Nastavil jsi budík?“ zeptala jsem se. „Je neděle, to snad budík nepotřebujeme,“ namítl a odkryl deku na své straně postele. „Ráno musím aspoň pár hodin pracovat. Mám sraz s Monikou v kavárně ve městě.“ „Zlato.“ Potřásl hlavou a zhasl světlo. Teprve potom nastavil budík. „Moc pracuješ.“ „Je toho hodně. Když udělám něco zítra, v týdnu budu mít volný večery. To bude fajn. Ty klidně spi, a až se probudíš, budu už zpátky. Můžeme něco podniknout.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201565
„O mě nejde. Prostě si myslím, že to s prací přeháníš. Měla bys trochu zvolnit,“ brblal. Pak si mě přitáhl blíž k sobě. „Po svátcích to bude lepší, uvidíš. Navíc nemám moc na výběr, když teď zastupuju šéfovou,“ připomněla jsem mu. „Já vím, já jen… Vždyť já vím,“ řekl a dal mi pusu do vlasů. Políbila jsem ho na hrudník. „Ono se to poddá, přísahám ve jménu Ptačí ruky v černý díře.“ Vzápětí se postel roztřásla smíchy. A o několik minut později se roztřásla z jiného důvodu. Stejně se spánek přeceňuje. Ovšem když si mě Nabíječ ohne? Nedocenitelné.
* * * Sváteční týden Díkůvzdání začal celkem dobře. Ráno po herním večírku jsem nechala Simona spát a zajela na pár hodin do práce, pak jsem se vrátila a nahá jsem si dala se Simonem šátečky v posteli. Nebo: v posteli se Simonem jsem si dala, nahá, šátečky? V každém případě to byl nejsvětlejší okamžik celého týdne. Jelikož Simon neměl rodinu, o Díkůvzdání se snažil pracovat stejně jako o Vánocích. Letos jsem doufala, že přijme nabídku od našich, abychom jeli svátek oslavit k nim, ale necítil se na to ještě připravený. S mými rodiči se setkal už několikrát, a ať se propadnu, jestli jsem ho někdy viděla nervóznějšího, než když je potkal poprvé. Seznámení s rodiči je důležitý krok v každém vztahu, ale Simon s žádnou holkou nevydržel dost dlouho na to, aby ho musel podniknout. Přesto si je naprosto získal. S mámou vysloveně flirtoval a tátu dostal svým vyprávěním ze závodů Formule 1, na které roky jezdil. Od té doby se na ně těšil, kdykoli za mnou měli do San Franciska přijet. Ovšem večeře s krocanem v domě plném příbuzných? „To fakt nejde. Možná příští rok,“ řekl, když jsem mu podala složené ponožky. Strčil je do zavazadla a šel si do skříně pro nějaké svetry. „Neurazí se, že ne? Touhle dobou vždycky pracuju, tak to prostě je.“ „Ale ne, oni to chápou. A já taky. Akorát že si můžu konečně udělat volno a chtěla jsem ho strávit s tebou,“ pronesla jsem tiše a sledovala, jak svetry končí v tašce. Plánovala jsem si, že do čtvrtka budu pracovat, až se ze mě bude kouřit, ale zbytek týdne si pak užiju u našich. „Já vím, zlato. Poslední dobou jsi tak zaneprázdněná, že tě skoro nevidím, ani když jsem doma,“ postěžoval si malinko. Nato mi vlepil pusu na čelo a zmizel zase za dveřmi skříně. „Co tím chceš říct?“ zeptala jsem se s nakrčeným nosem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201565