všeho špatného čekala na Bertu přede dveřmi kanceláře dvojice studentek, o nichž se před několika dny zmiňoval manžel, které si přišly popovídat o advokacii coby práci snů a vymámit na ní slib, že je po promoci zaměstná jako koncipientky. Docent Král, který se chovem studentů na právnické fakultě živil, rozlišoval tři skupiny tohoto druhu. Prvními byli pařiči, kteří nechodili na přednášky, protože v době výuky vyspávali včerejší flám. Těm se obvykle dařilo absolvovat zkoušky v běžném termínu, protože byli schopni si vypomoci zkušenostmi nasbíranými nad půllitry a hospodskými, vysoce intelektuálními debatami. Druhou skupinu tvořily snaživé studentky, které na přednáškách sedávaly v první řadě, očima visely na zlatých ústech vyučujícího, zapisujíce si každé jeho slovo a leckdy si mobilním telefonem fotíce celé prezentace. Ty sice u zkoušky chrlily definice, ale položit jim otázku znamenalo riskovat duševní újmu vyučujícího a vyhazov studentky, bez ohledu na dříve projevovanou snahu položit se vášnivě do předmětu i pedagogovy postele. Třetí skupinou byli kariéristé obojího pohlaví – sociálně zdatní žraloci s těkavýma očima, kteří nasávali střípky informací společně s kontakty, v průběhu studia pracovali ve velkých advokátních kancelářích, v bankách nebo ve sněmovně a snažili se o vstup do mírně odlišných dutin pedagogova vetchého těla. „Žádná z těchto tří skupin,“ tvrdil docent Král, „však neumí téměř nic. Největší zájem jeví o teplotu kávy, o to kdy bude přestávka a zda funguje školní wifi.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201561
Berta jeho vyprávění zprvu nevěřila, ovšem až do okamžiku, kdy se jednomu studentovi pokusila vysvětlit teorii lidských práv, přičemž použila termín masové rozšíření. Studentova reakce byla překvapující: „A co mají lidská práva společného s masem?“ Dnešní dvojice byla naopak plna ideálů. „Děláte tu nejúžasnější práci,“ řekla první studentka ještě ve dveřích a hleděla obdivně na Bertu, která se pokusila nezkolabovat pod vlivem inspirujícího slovníku. „Ze všeho nejvíc bych si přála pomáhat lidem.“ Obě studentky byly výstavními představitelkami dívčího plemene. Dlouhé nohy, vysoké podpatky, hluboké výstřihy a nad levým ňadrem placka s nápisem KAREL F0R PreSideNT, což byla mimochodem stejná placka, jakou si právě dnešního rána ozdobil své pravé rameno Otylčin dospívající syn Mikuláš. Že mládí nosí placku na podporu knížete Schwarzenberga, Bertě u studentek tolik nevadilo, spíše ji to udivilo u kolegy advokáta, který včera stejným způsobem u hlavního líčení prezentoval své politické přesvědčení. To od něj bylo možná upřímné, ale v každém případě v rozporu se zákonem o advokacii ukládajícím advokátovi nezávislost a apolitičnost. Pokud tato zásada není v přímém rozporu s povinností advokáta být vždy na straně jeho klienta, pomyslela si Berta trpce a pokusila se opět vnímat, co ta aktivnější studentka říkala, zatímco ta hezčí okouzleně přeskakovala nalíčenýma očima z Berty na kamarádku. „My bychom strašně rády pomáhaly, viď, Evžo?“ říkala právě slečna Aktivní.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201561
„To musí být povznášející pocit, když za vámi někdo přijde s problémem a vy mu od něj pomůžete,“ reagovala slečna Krásná. „Jen málokdy vám pak ovšem někdo zaplatí,“ uklouzlo Bertě. „My bychom klidně pomáhaly i zadarmo,“ odpověděla rychle slečna Krásná. Berta se podívala na její pěstěné ruce s umělými nehty a tvář s dokonalým make-upem a pomyslela si, že si nejspíš spletly dům. Charita přece sídlí vedle. Zhluboka se nadechla. „Na začátku je dobré uvědomit si své silné a slabé stránky.“ „My se obě hodíme na všechno,“ řekla horlivě slečna Krásná. Berta si dnes už podruhé vzpomněla na manžela, což bylo po třicetiletém manželství poněkud udivující, leč se zřetelem k přítomnému okamžiku pochopitelné. Umínila si, že s ním bude mít větší trpělivost, obzvláště pracuje-li celý den s podobně perspektivním materiálem. Znovu se zhluboka nadechla. Tyhle cácorky ji nevytočí. Zejména ne dnes, kdy má před sebou policejní výslech doktora Bolístka a konzultaci s paní Chlubnovou před pondělním jednáním, které snad už konečně bude soudem posledním. Nemluvě o pozdním večeru, kdy má v plánu druhé kolo prezidentských voleb. Vzpamatovala se právě včas, aby zaslechla další perlu, tentokrát z úst slečny Krásné: „Jé, talár,“ vypískla dokonale nalíčenými růžovými rtíky. „Vždycky jsem šíleně toužila vědět, jak mi bude slušet. Mohla bych si ho zkusit?“ ***
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201561