Nádherný čas Mistr byl tu a spolu s ním téměř všichni bývalí mniši, se kterými jsem byl na Srí Lance. Mistr mířil do Ústí, kam ho pozval Bandhu, a s ním já, v kapse peníze na krásný dvoupokojový byt s výhledem na Milešovku a Krušné hory na panelovém sídlišti Severní Terasa. Jak krásně to zní: Severní Terasa. Jak krásně to zní: první opravdu jen můj byt. Mé přístřeší, útočiště, azyl! Bandhu mi půjčil starou postel, kterou měl u rodičů, abych měl na čem spát. Socialistická kuchyňská linka se sporákem, umakartové jádro tam bylo, pračku a ledničku si dokoupím, meditační podložku mám, a to je všechno, co potřebuju. Byl to nádherný čas, jak jsem vše ráno po meditaci zanechal, tak jsem to večer našel, a znovu k meditaci zasedl, byl jsem doma. Teď však jedeme do Ústí s mistrem, Bandhu mě tam pozval, abych mu s návštěvou pomohl a také abych mu pomohl založit Bodhi Ústí nad Labem. Meditační skupinu pro lidi, kteří by chtěli meditovat a zajímá je Buddhovo učení. Byl jsem nadšen a poctěn. Mistra jsem podél Labe vezl já, protože jsem
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201538
jako jeden z mála (v Áyukusala byla tehdy většina mladých, ještě ne moc movitých lidí) měl tehdy auto. Jel s námi tedy režisér Miloš, který potkal mistra na Srí Lance a chtěl se také stát mnichem. Mistr měl dar přitáhnout, inspirovat a doslova nadchnout hledající lidi. A Miloš nebyl první ani poslední, kdo se s mistrem odněkud vynořil. Do realitní kanceláře šel Bandhu se mnou. Předal jsem peníze, podepsal kupní smlouvu, dostal klíče a byt byl můj. Nádherné prosluněné dopoledne, svět jako by nám patřil. Teď už jenom s mistrem do rozhlasu, kde Bandhu domluvil rozhovor o mnišství na Srí Lance a Buddhově učení. Pak sál místního kina, kde byla beseda s lidmi. Seděli jsme mistrovi po boku a hřáli se na výsluní jeho přízně a zájmu mnoha lidí v hledišti. Seděla tam i moje budoucí žena Jana. Viděl jsem krásnou mladou ženu se zářícími vlasy a očima. A netušil. Nebo trochu ano. Byly to úžasné dny, nebe bylo modré, tráva zelená, poznal jsem spoustu nových lidí, cítil jsem, jak mi žilami proudí nová míza, krev nového začátku. Měl jsem dojem, že se skoro nedotýkám země. A pak se stalo něco nečekaného. To bylo už zpátky v Praze. Mistr bydlel v Hlubočepích a já ho mohl kdykoli navštívit a pobýt s ním, což jsem často dělal. Povídali jsme si o všem možném a já se na jedné procházce směrem k Prokopskému údolí zmínil, že od
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201538
té doby, co jsem měl to „vipassaná upakkilésa“, se můj život změnil. Mé prožívání čehokoli je trochu, ale tak zvláštně nápadně, jemně odlišné od toho předtím. Ne že bych už předtím neznal jistý nadhled. Ale nyní je to až neodbytně dětsky samozřejmé, lehounké a… „nepřemožitelné“. Mír, který je za vším, ať už je to cokoli. Mistr se na mě podíval a pak řekl. „Tohle ale není vipassaná upakkilésa, to nesetrvává. Jestliže nastala takováhle trvalá změna…“ Věděl jsem to. Celou dobu jsem to věděl. To se nedá zahodit. Bylo mi na té lavičce s mistrem tak prostě a jasno, jako když se řekne, že tráva je zelená a nebe modré. „Já vím, já to vím,“ vypadlo ze mě. Mistr mi řekl, že nikomu žádné potvrzení nedává, že sám musím vědět, jestli se umím potápět a neutopím se, jestli řídím vrtulník nebo kafemlýnek. Došli jsme až k nějaké hromadě kamení v kruhu, který vypadal, jako by se tu pořádaly magické rituály. Sebral jsem z hromady kamínek a schoval si ho. Když jsme se vraceli k mistrovu dočasnému obydlí, připadalo mi, že tu vedle sebe jdeme jako dva bratři. Mistr mi řekl, že se stal mnichem, aby si mohl dělat, co chce, a já tomu v té chvíli naprosto rozuměl. Všude kolem se dala nahmatat, čichat, vidět, slyšet, chutnat svoboda. Potom jsem prožil několik trochu neklidných dnů. Připadal jsem si v hovoru s ostatními meditujícími jako podvodník. Tvářit se dál, že se nic nestalo, a vě-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201538