Část 2.
přivést k moci islamisty, což přece vždy bývala noční můra Zápa du, který proti nim jako proti teroristům celou dekádu spekta kulárně bojoval. Zdálo se, že arabské jaro tento západní postoj změnilo. Islamisté najednou vadit přestali a za vzor jim bylo dá váno úspěšné Erdoganovo Turecko. Islamistické síly dokonce za čaly dostávat z USA a západní Evropy masivní podporu, dokonce i vojenskou (Sýrie). Jak je tato překvapivá aliance pevná a jak dlouho může trvat, to se teprve ukáže. Islamisté totiž žádné řešení problémů současnosti pro své země nenabízejí. Striktní dodržování náboženských předpisů a pokusy navrátit současnou společnost do poměrů raného stře dověku doby proroka Muhammada žádná očekávání obyvatel stva v jakékoliv oblasti naplnit nemohou. Írán je toho již téměř 40 let praktickým příkladem. Ve volbách získaný podíl na moci proto islamisty v očích veřejnosti nutně diskredituje a oslabuje jejich dosud zdánlivě nepřemožitelný politický apel. Je to však běh na velmi dlouhou trať. To, co se dnes děje v Egyptě, proto zřejmě ještě dlouho nebude návratem do normálních, u nás běžnému člověku představitel ných poměrů. Propast mezi náměstím Tahrír v Káhiře a smýšle ním desítek miliónů lidí na egyptském venkově je ohromná a vliv Muslimského bratrstva je především mimo Káhiru velmi silný. Na místě je obava, že spíše než národní usmíření hrozí Egyptu alžírský scénář. Tam v roce 1991 armáda vojenským převratem zabránila islamistům, kteří byli volebními vítězi, převzít moc a následovalo desetiletí teroru a krvavé konfrontace. Udržet sta bilitu a občanský smír v politicky a názorově rozděleném deva desátimiliónovém Egyptě s ohromnými ekonomickými a sociál ními problémy a výbušným sousedstvím na všech stranách bude pro jakoukoliv vládu nesmírně obtížné. A Západ snad vidí, že 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201482
BLÍZKÝ VÝCHOD A JINÉ KRIZE VE SVĚTĚ
jeho nadšené angažmá v těchto citlivých poměrech stojí za zdr ženlivé přehodnocení. Článek publikovaný jako Politický komentář IVK č. 11 na webu IVK, 4. 7. 2013
K ESKALACI KONFLIKTU V SÝRII Právě před osmnácti lety – 28. srpna 1995 – došlo v občanskou válkou zmítané Bosně k minometnému útoku na tržiště Markale v Sarajevu, při němž zahynuly desítky lidí. Z útoku byli obviněni Srbové, přestože se jasné důkazy nikdy nenašly. Naopak se zdá, že střely byly vypáleny z linií bosenských muslimů. Jim také ten to incident strategicky pomohl. Stal se záminkou pro letecké úto ky NATO, které tak poprvé otevřeně vstoupilo do tehdejšího bal kánského konfliktu. Další vývoj je znám, Srbové byli západními útoky poraženi, konflikt zdánlivě ukončen. Bosna je ale až do současnosti nefunkčním poloprotektorátem, žijícím z meziná rodní pomoci a stále zápolícím s následky války a s ní spojené nenávisti trvale rozdělující její obyvatele. Bombardování a eska lace konfliktu nevyřešila nic. Dnes, zdá se, se bude sarajevský scénář opakovat, tentokrát v dva roky občanskou válkou zmítané Sýrii. Scéna je více než po dobná, aktéři zčásti totožní, možné důsledky eskalace konfliktu však ještě daleko brizantnější, než tomu bylo na Balkáně první poloviny 90. let. V případě Sýrie opět před sebou máme konfesionálně rozdě lenou zemi, již držela pohromadě pevná ruka sekulárního re žimu. A tak jako na Balkáně je v sázce celý region, otřesený 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201482
Část 2.
vlnami „revolucí“, tentokrát nazývaných jako „arabské jaro“. Konflikty, které v jeho rámci přeskakují z jedné země Blízkého východu a severní Afriky do druhé, jsou světu mediálním main streamem neúnavně prezentovány jako boj utlačovaného lidu za demokracii proti tyranům a diktátorům. Postupně se však ukazuje, že o demokracii jde až na posledním místě, že namísto toho jsou zde rozeštvávány a rozehrávány etnické a náboženské konflikty, které jednotlivé země a celou strukturu regionu, tak jak vznikla po první světové válce, fatálně a dlouhodobě desta bilizují, či dokonce rozbíjejí. Na příkladu Sýrie je to zcela zjevné. V tamější občanské válce, tak jak se – podporována zahraničními silami – rozhořela, vůbec o žádnou demokracii nejde. Stal se z ní fatální existenční boj do sud vládnoucích minorit (alavité, šíité, křesťané aj.) spojených s Asadovým režimem se sunitskou většinou, stále více ovládanou radikálními islamisty podporovanými Saúdskou Arábií, Kata rem, Tureckem a v pozadí Západem. Do konfliktu je zapleten Írán a libanonský Hizbulláh na straně režimu a na druhé straně al-Káida a její mezinárodní odnože. To vše se děje v situaci, kdy se Egypt po vojenském převratu proti vládě islamistického Muslimského bratrstva ocitl na po kraji občanské války, kdy se do nového chaosu propadá rozvráce ný Irák, rozložený na své šíitské, sunnitské a kurdské části ohro žované latentním konfliktem, stejně tak jako Libanon. A právě nyní náhle dochází v Damašku, kontrolovaném vlá dou, k těžko logicky vysvětlitelnému útoku chemickými zbra němi proti civilnímu obyvatelstvu, který je briskně připsán „protizápadnímu“ nepříteli Asadovi. A stejně jako tehdy v Sara jevu má být Asad – jako tehdy Srbové – potrestán americkým 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201482