Ti vešel do archivu ja-menu, kde měl schůzku s tajemníky; doufal, že nepadne žádná zmínka o onom světě a o iracionálnu, ale v tom se hluboce mýlil. Na jeho přikaz sestavit seznam podezřelých z těch tří úmrtí mu předložili papír, který neobsahoval nic jiného než soupis deseti démonů nalezených v hrobě. „Mysleli jsme, vznešený soudce, že musíme poznat nepřítele, se kterým máme bojovat,“ ohlásil jeden z písařů. Použili proto nejznámější příručku o stycích s fantastickými bytostmi, Sou-šen-ťi, „Zápisky o hledání duchů“, kterou před třemi staletími sepsal vážený Kan Pao. Všech jejich deset podezřelých objevili v soupisu pořízeném tajemníkem Li Ši-ku. „Kromě krále podsvětí Jen-luo a ženy-fénixe, kteří už jsou do těch neblahých událostí zapletení, tu máme liščího ducha,“ řekl písař a ukázal na první list. Náčrtek představoval hezkou ženu, na níž nebylo na první pohled nic zvláštního. Při pozornějším zkoumání ale byl patrný chundelatý liščí ocas, vyčnívající jí vzadu ze šatů a pár špičatých uší, obratně ukrytých mezi vlásničkami v mohutném uzlu. Tyto bytosti se hojně vyskytovaly v lidových pověstech. Lišky byly pověstné bystrým duchem, což z nich dělalo prohnané tvory. Měly ve zvyku omámit hezké mladé chlapce, kteří se s nimi oženili, netušíce, co si to přivedli domů za zvíře.
102
sazba - Deset cinskych demonu - 120x190.indd 102
19.11.14 12:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201445
Soudce předvídal, že to ještě není ten nejnebezpečnější tvor z celé série. „Pak zde je tchien-kou neboli nebeský pes,“ pokračoval písař. „Je to malé nižší božstvo žijící ve větvoví.“ Ti očekával, že uvidí nějakou roztomilou veverku. Li Ši-ku nakreslil osůbku oblečenou do listí a opatřenou křídly jako netopýr s nepřiměřeně dlouhým nosem. Nevypadala vůbec roztomile. „Nejraději ze všeho unášejí děti a dohánějí lidi k tomu, aby se navzájem zabíjeli. Jsou pěkně vzteklí, prokousnou i kovovou šavli a rodí se z velikých vajec.“ „To je zajímavé,“ odvětil soudce, který doposud nevěděl, že v jejich lesích žijí tak zlovolní tvorové. „Naše číslo pět je požíračka mrtvol wang-liang. Tento ženský démon vzniká nahromaděním energie jin na místech, kde je hodně mrtvých, jako například bitevní pole, hřbitovy, kostnice… Když je nasycená, vypadá jako holohlavá žena se zlýma očima a ostrými drápy. Hladová připomíná vyschlou hromadu kostí.“ Podle kresby byla ta jejich najedená, Ti ale nevěděl, jestli je to dobrá zpráva. Hned jak vyslovil otázku, čím se asi živily, už toho litoval, protože písař odpověděl, že mozkem lidských mrtvol. Když nebyly mrtvoly, zabíjely pocestné, aby z nich vysály potravu. Měly obrovské uši ve tvaru zelného listu, které povětšinou ukrývaly pod přilbou, čapkou nebo turbanem.
103
sazba - Deset cinskych demonu - 120x190.indd 103
19.11.14 12:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201445
Ti si mimovolně vzpomněl na některé své známé, kteří nosili turban. „A tohle je živý-mrtvý ťiang-š’,“ pokračoval písař a ukazoval na další kresbu. „To je nebožtík, jehož jedna ze tří duší zešílela v důsledku násilné smrti a stále přežívá v již ztuhlém těle. Proto jim také říkají ,strnulí mrtví‘. Nejsou nijak zvlášť prohnaní, ale vzhledem ke své krutosti jsou velmi obávaní.“ Ti se zeptal, jak se mohou hýbat, když mají ztuhlé svaly. „Pochopitelně že skáčou nebo létají, vznešený soudce,“ odpověděl písař tónem učitele, kterého obtěžuje, že musí vysvětlovat něco, co je samozřejmé. „Pochopitelně,“ opakoval soudce. Tajemník přešel ke žraločímu muži. Tato božstva zamořovala Taiwanskou úžinu, v Pcheng-laj nebylo proč se bát. Tím spíš, že vzhledem k jejich široké hubě plné zubů byla rozpoznatelná na dálku. Číslo osm, pej* se zakrnělýma nohama měl podobný problém. Nemohl chodit, a tak skákal z větve na větev pomocí svalnatých rukou. Tato božstva velice ráda napadala vesnice ve smečkách na hřbetech vlků. Obrázek od Li Ši-ku vskutku ukazoval jakousi opici, sedící na velkém vlkovi. Ti si říkal, že postupně jsou vlastnosti monster pekelného panteonu horší a horší. „V jakém světě to žijeme, to mi řekněte…“ řekl s povzdechem. * Druh horského elfa.
104
sazba - Deset cinskych demonu - 120x190.indd 104
19.11.14 12:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201445