moc inteligentní na to, aby se spokojila s tím, že bude jen na ozdobu, krásná, ale jinak k ničemu. Chtěla být básnířkou, to byla její nejhlubší touha. Při vší té mizérii neztrácela sebevědomí. Byla všechno, jen ne průměrná, a přesto ji závratná kariéra nečekala. V té době se nerado vidělo, když byl člověk bohatý. Ona ale přesto snila o tom, že bude žít v obležení fotografů. Číhala na svoji příležitost jako kočka na myš, odhodlaná po ní skočit, jakmile se objeví. Žila tehdy jako pravej beatnik.“ Nico dochází na hodiny herectví a zpěvu k Lee Strasbergovi a v roce 1964 se uchází o angažmá ve slavném klubu Blue Angel v New Yorku. Má takovou trému, že před porotou omdlí. Když přijde k sobě, zjistí, že je přijata. Vystupovat začíná v prosinci 1964. Dělala jsem modelku v Paříži a chtěla být zpěvačkou. Ale nejdřív jsem se musela naučit zpívat. To byla podmínka. Balet nebo akrobacii člověk taky nemůže dělat, když to neumí, jinak spadne a zlomí si vaz. Nico Během roku 1965 jezdí Nico často do Londýna. Setkává se tu s Andy Warholem a svede kytaristu Rolling Stones Briana Jonese. Spolupracuje s budoucím kytaristou Led Zeppelin Jimmym Pagem, který se podílí na nahrávání a aranžmá jejího prvního singlu z roku 1965 ,Iʼm Not Sayingʻ (píseň napsal kanadský folkový autor Gordon Lightfoot), se skladbou ,The Last Mileʻ (Andrew Oldham – Jimmy Page) na straně B. Album vyšlo ve vydavatelství Immediate Records Andrewa Loog Oldhama, manažera skupiny Rolling Stones. Jimmy Page je v té době již proslulým studiovým hudebníkem (hrál například slavné sólo v písni ,You Really Got Meʻ od The Kinks), a Nico má se svým albem, byť celkem nevýrazným, úspěch. Od roku 1959 jsem žila v New Yorku. Dělala jsem modelku v agentuře Ford Models a chodila na hodiny k Lee Strasbergovi. Jednu dobu jsem
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201435
měla za spolužačku dokonce Marylin Monroe. Bylo to senzační. Andy řekl, že bych za ním měla přijet do New Yorku, a Bob Dylan nás představil. Taky říkal, že by mě měl obsazovat do svých filmů. Nico Warhol Velvetům navrhne, aby Nico doprovázeli, Lou Reed a John Cale však na božskou krasavici zahlížejí, protože by mohla strhnout veškerou pozornost na sebe. Stejně jako Moe a Sterlingovi se ani jim nechce být pouhým doprovodem, byť hvězdy takového rozměru jako Nico. Uvědomují si však, že Warhol je příležitost, již by nebylo moudré nechat proklouznout mezi prsty, a rozhodnou se to vyzkoušet. Nico je tedy angažována jako zpěvačka, chanteuse, jak ji skupina prezentuje, aby získala v New Yorku tehdy velice populární evropský nádech. Skupina zkouší každý den v Silver Factory. Nico však neustále vypadává z rytmu a zpívá falešně. Kvůli poškozenému bubínku na jedno ucho skoro neslyší. Davie Faison zkoušky nahrává a všichni společně pak záznam poslouchají. Na mušce je samozřejmě Nico, z jejíhož výkonu si ostatní nevybíravě utahují. Lou Reed se v nezvyklém prostředí Warholova ateliéru, kde se realizují věci ve zbytku společnosti přísně tabuizované, cítí velice dobře. Celá Factory Loua od začátku zbožňovala, ještě než ho pořádně poznala. Ve spoustě ohledů to byl opravdovej domov, jakej nikdy neměl, bylo to první místo, kde mu lidi rozuměli, kde ho vítali, podporovali a oceňovali za to, jakej je – děsivej a šílenej. John Cale, Whatʼs Welsh for Zen Lou nevynechá jedinou party a bez Warhola nedá ani ránu. Ostatní členy skupiny ale Warholovi přátelé, vesměs silné osobnosti, tak dobře nepřijímají. Po dlouhém váhání (nejzdrženlivější ze všech je Moe) souhlasí Velvet Underground, že budou Nico v několika skladbách doprovázet, pod podmínkou, že nebude prezentována
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201435
jako součást skupiny, ačkoli Nico trvá na tom, že nazpívá všechny skladby. Později se ukáže, jak moudré to bylo rozhodnutí. Podle Nico je ,Heroinʻ „realistická“ skladba, protože Lou a John ho občas užívají. I ona sama si ho celý život dopřává, a to ještě dlouho předtím, než se tato droga v roce 1969 stala módní záležitostí. „Dvorní“ drogou ve Factory však zůstává methedrin. Jediný John Cale nesnáší jak amfetaminy, tak jejich uživatele, tak zvané speedfreaks. Preferuje pravidelné dávky heroinu, nad jehož užíváním téměř ztrácí kontrolu. Amfetaminy jdou však se sedativy a heroinem dobře dohromady, a to především když je potřeba překonat nekonečné, strašné „dojezdy“ po speedu a kokainu. Desátého ledna se koná první vystoupení Velvet Underground a Nico jako doprovodu k Warholovu filmu – a to, kupodivu, v průběhu významného kongresu společnosti New York Society for Clinical Psychiatry v hotelu Delmonico na Park Avenue, u jehož příležitosti má Warhol pronést proslov a promítnout svůj nový film. Warhol se rozhodl pro své nejskandálnější filmy jako Couch a Blow Job, které jeho rocková skupina doprovázela hlasitou hudbou. Svůdná Edie Sedgwicková a krasavec Gerard Malanga před užaslými vědci předvádějí dost erotický tanec. Barbara Rubinová pokládá psychologům, kteří vydrželi a neutekli, osobní otázky typu „Jak máte velký penis?“ a natáčí přitom jejich reakce. Hned následujícího dne tuto události pitvají ve svých společenských rubrikách pobouření reportéři Daily News a New York Times. Zanedlouho se skupina schází kvůli natáčení Warholova filmu The Velvet Underground and Nico. Zcela nové vybavení financoval Andy Warhol. Sterling hraje na nádhernou kytaru Gretsch 6120. Po několika málo zkouškách už se točí. Kamera se hýbe a obraz je stejně chaotický jako zvuk. Obraz se neustále přibližuje a v rychlém sledu přibližuje a oddaluje, čímž kameraman dosahuje snového efektu. Je to vůbec poprvé, co Warhol a Morrissey skupinu natáčejí. Dlouhé, monotónní improvizace Nico dokresluje blouznivý instrumentální doprovod. Ochutnávku zběsilých improvizací
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201435