Mlynářka
M
áte rádi vdolky a koláčky? Pokud ano, pak musíte navštívit pohádkovou zemi hub. Žije tam hodná paní Mlynářka, která
peče tak chutné vdolky a koláče, že by se za ně nemusel stydět žádný pekař. Kde ji najdete? No přece ve mlýně, u potoka poblíž březového háje. Nemějte strach, nezabloudíte, najdete jej snadno. Jakmile zaslechnete „klapy klap, klapy klap…“, nebude mlýn daleko. Paní Mlynářku poznáte na první pohled: na hlavě bude mít bílou čepici, jakou mají kuchaři v hotelu, a na sobě bílou zástěru.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201395
Krásnopórka mlynářka jedlá, chutná
Buď bude právě plnit pytle čerstvě umletou moukou, anebo péct vdolky a koláče (ještě teď se mi sbíhají sliny, když si na ně vzpomenu!). Nezapomeňte ode mě paní Mlynářku pozdravovat! Řekněte jí, že takovou dobrotu, jakou připravuje ona, jsem už dlouho nejedl. Když ji slušně pozdravíte, určitě vás pozve dál a pochutnáte si stejně jako já. Také na jejích kamarádkách, houbách krásnopórkách mlynářkách, které rostou v našich podhorských smrkových lesích, si náramně pochutnáte. Proč se jim tak říká? Protože jsou obvykle celé bílé jako mouka, někdy trochu do béžova. Klobouček mají různě tvarovaný a za velkého sucha často rozpukaný v malá políčka. Pod kloboukem mají nizoučké a droboulinké bělavé rourky sbíhající na krátkou nožku. Také po rozříznutí nožem jsou uvnitř bělavé, pak ale zežloutnou jako zralý citrón. Někdy jich bývá plný les a jsou navzájem srostlé dohromady. A protože je hodně houbařů nezná a nesbírá je, budete jich mít za chvíli plný košík. Nejchutnější jsou ty mlaďounké, buď naložené ve sladkokyselém nálevu, nebo namleté a usmažené jako karbanátky. Když si k nim dáte bramborovou kaši a mrkvový salát, budete mít baštu jako v interhotelu! Mlynářky můžete také usušit a rozdrtit na prášek, a ten pak používat jako houbové koření. Zkuste to, nebudete litovat!
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201395
Rosolák
V
pohádkové zemi žije spousta prapodivných stvoření. Jedním z nich je Rosolák. Proč mu tak skřítkové říkají? Inu proto, že je
celičký z rosolu. Je měkký jako huspenina, ale přitom pružný jako guma. Je s ním docela zábava. Když má dobrou náladu, skřítkové na něm skáčou jako na trampolíně. A to není všechno – dá se skrz něj i vidět! Je totiž průhledný jako čiré sklo. Když se vydá na procházku, je to podívaná za všechny peníze. On totiž nekráčí, on se doslova vlní jako sulc. Tu vystrčí nožku, tam vystrčí nožku (jako
měňavka panožky), a když se chůzí unaví, změní se v kouli rosolu
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201395