98
/ Jak na svého teenagera
Z dlouhodobého hlediska může být dobré podpořit dospívající, aby pochopili, že oblíbenost není všechno a že důležitější je integrita. Chtějí se opravdu kamarádit s lidmi, kteří se k ostatním takto chovají? Můžete svým dětem také navrhnout, ať se zamyslí nad tím, jakou hodnotu pro ně konkrétní přátelství má ve srovnání s tím, jakou cenu za ně platí. Například: „Stojí ti opravdu přátelství s ní za všechen ten čas, který jsi strávila přemýšlením, jestli tě má ráda, nebo ne?“ Nebo: „Nikdy až do poslední chvíle nevíš, jestli se pro tebe staví. Nestálo by za to popřemýšlet, jestli by ses nemohl ozvat i někomu jinému, takže bys měl připravený alternativní plán?“ Pokud je situace vážnější a obáváte se, že jde už o šikanu, v kapitole č. 7 naleznete podrobnější rady.
Jak navazovat přátelství Navázat s někým přátelství je riskantní. Často někoho známe jen letmo, ale aby se vztah rozvinul dál a mohli jsme se v něm s důvěrou otevřít, musíme zariskovat, že budeme odmítnuti. Třeba někoho pravidelně potkáváme na stejném místě a bavíme se o stejných věcech (jak pokračují s hledáním domu, o počasí, co astma jejich dětí), ale nemáme moc představu o tom, jak vlastně žijí. Bod zlomu nastává, když se pokusíme změnit povrchní známost ve vztah a navrhnout jim soukromou schůzku nebo je pozvat domů. Aby k tomu došlo, musí jedna strana potenciál ní přátelství posunout vpřed. Musí se odhodlat zariskovat. Pokud si vaše děti obtížně hledají přátele, můžete jim ukázat, jak to děláte vy jako jejich rodiče. Otázka navazování přátelství se stává obzvlášť důležitou, když děti při přechodu na druhý stupeň změní školu. Je-li to pro ně problém, můžete začít tím, že je nasměrujete, aby o sobě začali přemýšlet jako o někom, s kým se ostatní rádi kamarádí. Když změní školu, můžete jim připomenout přátelství z minulé školy a zeptat se, jak si tyto kamarády našly. Pokud si vzpomenou, jak k tomu došlo v minulosti, možná budou mít víc sebevědomí i v budoucnosti: „Jakub byl tvůj nejlepší kamarád v tvé bývalé škole. Jak jste se poprvé setkali?“ Dobrou strategií může být také to, když si s nimi popovídáte, jak jste si nacházeli přátele vy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201392
„Všichni moji kamarádi můžou“ aneb Přátelství a vliv ostatních
/ 99
O hl é dnut í Zkuste zavzpomínat, jak jste si během uplynulých pěti let našli přátele vy: • Všimli jste si někoho, koho jste potkávali ve vlaku do práce, začali na sebe kývat a nakonec se s ním dali do řeči? • Každý den jste nastupovali a vystupovali ze stejného autobusu na stejné zastávce? • Ve frontě v lahůdkářství? • Všimli jste si, že někdo má stejné zájmy jako vy (např. četl stejnou knížku, poslouchal stejnou hudbu, měl v práci na stěně fotku, která se vám líbila)? • Ve skupině, kam jste začali chodit (např. hodiny jógy, kurz angličtiny nebo vaření)? • Nakupovali jste každý týden ve stejný čas na stejném místě? • Dívali jste se na lidi, když jste šli po ulici, a nevyhýbali se očnímu kontaktu? • Účastnili jste se něčeho, co se vymykalo vašemu každodennímu režimu? • Potkali jste se na nějaké akci, kde jste se dali do řeči? • Pomáhali jste společně jako dobrovolníci?
Většinou začíná přátelství nezávaznou konverzací o činnosti nebo zájmu, který sdílíte. Naučte svého potomka několik vět, jak zahájit rozhovor, jako např.: „Ta fronta je den ode dne delší.“ nebo: „Jak dlouho se zajímáte o…?“
Co dělat, když se vám nelíbí přátelé vašich dospívajících dětí Většina rodičů si myslí, že za to, co se jim nelíbí na chování jejich vlastních ratolestí, může negativní vliv jejich přátel. Realita je však taková, že vaše děti je vyhledávají, i když jsou to třeba hazardéři nebo experimentátoři, prostě proto, že nechtějí zůstat stranou. Chce-li například vaše dcera patřit do nějaké skupiny, která se vám nelíbí, možná by bylo lepší zjistit, proč s nimi chce být, než hned vydávat zákaz, který povede k tomu, že se pro ni skupina stane ještě přitažlivější.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201392
100
/ Jak na svého teenagera
Zamyslete se společně, jaké hodnoty tato skupina vyznává. Tím jí můžete pomoct uvědomit si, že hazardéři jsou spíš blázniví než úžasní. Zkuste jí nabídnout nějakou alternativu, něco, co pro ni také bude mít hodnotu – má-li ráda zvířata, můžete jí koupit štěně, nebo jí kupte lístky na koncert, na který chtěla jít. Pokud jí jde sport nebo psaní, můžete jí najít odpovídající sportovní oddíl nebo kurz tvůrčího psaní, který by mohla navštěvovat. Jestliže ji fascinuje právě riziko, navrhněte jí, ať si zjistí, v kolika letech se může přihlásit na seskok s padákem nebo na kurz potápění – a podpořte ji, ať si na to začne šetřit.
Jak pomoct teenagerům zvládnout odmítnutí V tomto případě musíte projevit empatii k jejich situaci a nijak nezlehčovat jejich bolest. Snažte se to nepovažovat za „dětinské chování“ a ušetřete si poznámky typu „vždyť je to jen holka“. Pomoct můžete například takto: • Podělit se o svou vlastní zkušenost, když jste byli sami citově zranění, a tak jim pomoct pochopit, že rozumíte tomu, jak se cítí. • Přimět je, aby si uvědomili: „Chyba není v tobě, ale v nich.“ • Podnítit rozhovor o tom, jak se cítí, ale nesnažit se nic napravovat (jako např.: „Kdybych byl/a tebou, udělal/a bych…“). Nechte mluvit je. • Pokud jsou rádi, že o tom mohou mluvit, ptejte se jich, aby viděli, že je skutečně posloucháte. • Poskytněte jim jakoukoli útěchu, kterou přijmou – horkou čokoládu, výlet do kina, teplou vanu s bublinkami, dlouhou procházku se psem. Ale nesnažte se docílit toho, aby při tom měli výbornou náladu – má to být jen útěcha a rozptýlení od špatné nálady.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201392