Čína obligátní zvonky na kolo. Taky velice levné cigarety amerických značek se tu kuřákům nabízejí. Zdá se, že Číňané dosti kouří. Ameriky však mají rezervovány hlavně pro turisty. Pak už následovalo rozloučení s naším lokálním průvodcem a tříhodinový přesun autobusem do cíle naší dnešní cesty – Nankingu. Cestování klimatizovaným autobusem je celkem příjemné, vejde se sem právě celá naše výprava 24 lidí + 2 průvodci čínští, 1 průvodce český a řidič. Vzadu ještě zůstává místo na zavazadla, o která se vůbec nemusíme starat, v hotelu je dopraví až na pokoj, před odjezdem se prostě vystrčí na chodbu a úslužný hotelový personál je odváží. Nikdy se nikomu nic neztratilo. Z Wuši do Nankingu vede krásná nová dálnice, dokončená před několika lety. Je vůbec zajímavé, že absolutně všechno, co tu za něco stojí, je mladší 15 let. Nechtěl bych vidět, jak to tu vypadalo za té pověstné neblahé kulturní revoluce. Podivné však je, že na všech nových bankovkách zpodobňují velkého předsedu Maa, zatímco na těch starých byly v zákrytu jakési čtyři jiné ksichty. Inu, tradice je tradice, i když u nás se už asi bankovek s portrétem Klementa Gottwalda obávat nemusíme. Čína se vůbec jeví jako země kontrastů. Kromě perfektně vyvedených nových továren, překrásné sadové úpravy, laboratorně čistých záchodů a dobrých hotelů je zde na každém kroku po cestě vidět mistrně maskovaná skutečná bída, chatrče rozpadlé i rozpadající se, všelijak vyspravovaná stavení a řady garáží s všelijakým haraburdím, většinou jsou to obchody se vším možným, jiné takové garáže zase fungují jako jakási občerstvovna, protože slovo kavárna nebo restaurace zní v jejich souvislosti přece jenom trochu honosně. Čína je také země různých uzavřených enkláv, přehrad a bariér. Pokud postaví honosné milionářské bytovky, zhruba 2–3podlažní, obklopené pečlivě udržovanou zelení, obeženou to celé vysokou zdí. Brána do tohoto království má pak kromě soch dvou obligátních lvů také uniformovanou ostrahu. Vesnické polorozpadlé slumy, obklopené nevýslovným bordelem, jsou od dálnice kryty velkoplošnými
97
Cesty za romantikou a erotikou_tisk_r1.indd 97
22. 9. 2014 22:53:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201333
Cest y za romantikou a erotikou billboardy, na nich pak veselé optimistické obličeje. Podle čínských znaků na nich nepoznáš, zda se jedná o budovatelské heslo nebo reklamu na prací prášek bez namáčení. Pokud je však plakátová postava jen poněkud spoře oděna, nemá nikdy obličej čínský, nýbrž euroamerický. Bývají to asi reklamy na prádlo. Před hotelem Xuan Wu nás čeká velice sympatická mladá průvodkyně, které máme říkat Kristýna. Má prý ve skutečnosti podobné, avšak těžko vyslovitelné a ještě obtížněji zapamatovatelné čínské jméno. Večeře se podává v nedaleké tradiční čínské restauraci za veselého klapotu jídelních hůlek.
Neděle 31. března U nás neděle Velikonoční. Tady po Velikonocích ani stopy; křesťanů je v Číně jako šafránu. Hotelová snídaně se podává ve dvacátém poschodí v otáčivé kruhové restauraci s panoramatickým výhledem na celé město Nanking, jezero a blízké Purpurové hory (asi 350 metrů nad mořem). Do hor vede taky první ranní cesta autobusem. Míříme k mauzoleu otce vlasti – zakladatele Čínské republiky Sun Jat-sena, který v roce 1912 svrhl císařství. Přes pompézní hrobku s mramorovým sarkofágem, k němuž vede přes 300 schodů – právě tolik miliónů měla tehdy obyvatel dnešní miliardová země, má dnešní Čína k tomuto zakladateli demokratické republiky a vůdci strany Kuomintang velice rozporný, téměř schizofrenní vztah. U jeho hrobky se totiž nechají pietně fotografovat příslušníci právě té armády, která v roce 1949 Kuomintangu zakroutila krkem a celou tuto prohnilou demokratickou pakáž vypudila na ostrov Taiwan. Nicméně celé mausoleum je pietně monumentální a zvenčí je v úžasu fotografuje i čínská důchodkyně, která má při tomto fotografickém aktu na malíčku pravé ruky pověšenu jakousi poloprůhlednou bandasku s nudlovou polévkou – pohotovostní to mausoleární občerstvení.
98
Cesty za romantikou a erotikou_tisk_r1.indd 98
22. 9. 2014 22:53:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201333
Čína Z mausolea se odjíždí na další tak trochu ekonomicky zaměřenou štaci – do království nefritu. Zde v působivých kreacích jsou nainstalovány různé nefritové sošky, šperky a roztodivné ptákoviny. Nejvíce mne zaujalo nefritové teleskopické drbátko. Kromě nefritové lžíce na boty to byl jediný užitkový předmět z tohoto čínského kultovního nerostu. Ten zdejší nefrit je vesměs průsvitný a rozličného zbarvení. Pravý nefrit je ovšem zbarven do zelena, zatímco již dříve popisovaný jadeitový Buddha v Šanghaji měl spíše žlutý odstín. Z nefritového obchodu míříme zpět do města na oběd ve velice slušné restauraci. Je zajímavé, že pokaždé je jídelníček trochu jiný a na kulatém otáčecím stole se objevují nové a nové pokrmy, všechny zajímavé a chutné. Jejich původ, natož pak pojmenování, nám zůstanou nadosmrti tajemstvím. Možná, že je to tak dobře. Co kdyby nám po odhalení identity už tak báječně nešmakovalo? V dnešním programu je ještě prohlídka opevnění města s jednou z několika zachovaných bran. Fortifikace vypadá trochu jako vyšehradské šance s tím rozdílem, že nahoru vede schodiště lemované figurínami osmi bojovníků v životní velikosti, ty tady nahrazují zřejmě Horymíra i se Šemíkem. Sochy jsou v životní velikosti, čas od času jsou jim převlékány skutečné uniformy, tím zase mohou připomínat Pražské Jezulátko. Hradby budovalo za panování prvního císaře dynastie Ming (1368– 1644) asi 200 000 dělníků. Jsou prý nejdelší na světě, 12 metrů vysoké a u základů stejně tak široké. Každá cihla nesla podpis dělníka, který ji položil a třikrát běda, kdyby se vydrolila! Tresty byly prý v té době ještě přísnější než dnes a to už je co říci, když tu ještě dnes každoročně popraví několik desítek lidí. Nahoře na hradbách Číňané pouštějí draky. Je to tady národní sport. Někteří draci jsou úctyhodných rozměrů, většinou vypadají skutečně jako pohádkoví draci, jiní se podobají spíše netopýrům či jiným létajícím obludám. Pod hradbami na zpáteční cestě pak vidíme několik starých dědečků, kterak sedí na zídce a svírají v dlaních malé bambusové klícky
99
Cesty za romantikou a erotikou_tisk_r1.indd 99
22. 9. 2014 22:53:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201333