Během sešinu jsem zašel za róši Suzukim. Hlavním důvodem mé návštěvy byla touha, aby mě pochválil. Vyprávěl jsem mu, jak se usilovně snažím o dobrou věc. Pozorně, bez jakéhokoli posuzování, mě poslouchal. „Dostaneš zlatou hvězdu,“ řekl mi.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201329
Róši Suzuki řekl, abychom se necítili špatně, když nás před ostatními peskuje, protože to může být ne kvůli nám, ale kvůli někomu jinému, kdo na to zrovna slyší. „Když vás udeřím holí, je to proto, že vám věřím, neboť jste dobří zenoví žáci. Někdy ten úder patří právě vám a jindy někomu, kdo je vedle vás.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201329
Na podnět róši Suzukiho jsem psal deník o své zenové praxi a každý týden jsme spolu mé zápisky probírali. Jednou jsem psal o tom, jak jsem mu dělal řidiče. Mám ho vozit každý čtvrtek do Los Altos, anebo ho mám vzít na setkání, aby si ho užili i ostatní? Ukončil jsem svůj vstup slovy: „Dělám z toho hroznou vědu, že?“ Napsal pod to: „Mluv beze slov. Konej bez konání.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201329