CHARLES BUKOWSKI [absence hrdiny]
A taky víte, že dávám dobrý dýško. Takže hned pošlete toho svýho kluka, a fofrem!“ Dal jsem dvě piva do lednice a to třetí si otevřel. Zapnul jsem rádio. Hráli Berliozovu Fantastickou symfonii. To by šlo. Byl jsem zase zpátky ve svém království. Uvelebil jsem se a čekal na poslíčka.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201292
[zápisky starého prasáka]- - - - - - - - - - - - - -
Sexuální eskapády se dějí samy od sebe, ženský netřeba nahánět. Žil jsem tehdy v hotelu „U Sebevraha“ naproti MacArt hurovu parku v L. A. Byla to stará prohnilá barabizna, kde se ubytovávaly jenom úplný trosky. Jednou v podvečer takhle sedím u okna, v ruce vínko, a kolem mě něco nehlučně proletí. Bylo to ve čtvrtým poschodí a ta věc ve vzduchu bylo lidský tělo, bylo oblečený a letělo hlavou dolů, nohy vlály za ním. Na dvoře byl beton a náraz byl slyšet, ale nepodíval jsem se. Na to konto jsem tomu hotelu začal říkat U Sebevraha. Ale pojďme se věnovat sexuálním dobrodružstvím, což je podstatně příjemnější téma. Žil jsem tehdy s jednou holkou, jmenovala se May, byla fakt dobrá v posteli, ale stejně jako já tak nějak nezapadala do spo lečnosti. Do práce se nám nechtělo, v žádné jsme nedokázali vydržet a s penězma jsme byli věčně na štíru. Přežívali jsme, jak se dalo. Prachy jsme nakonec vždycky splašili. May uměla obírat ožraly, a když jsme byli jednou hodně na dně, našel jsem na hajzlu peněženku se 197 dolary. May totiž zrovna vysedávala na záchodě, tak jsem šel na toaletu na chodbě a tam ležela ta peněženka. Potřebovali jsme taky kus štěstí, abysme přežili. Onoho dne jsem seděl v parku a dumal, co dál. Zbývalo nám posledních 63 centů, a jak jsem koukal na kachny, co kroužily po hladině, byly na tom líp. Neplatily nájem, nechybělo jim žrádlo, nemusely do práce. Ti pitomí ptáci měli zkrátka z pekla štěstí. Nebylo divu, že lidi páchají sebevraždy a propadají šílenství. Seděl jsem tam a uvažoval, jaká by to byla pohoda
CHARLES BUKOWSKI [absence hrdiny]
Candid Press, 6. prosince 1970
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201292
CHARLES BUKOWSKI [absence hrdiny]
bejt kachnou. Ale hlavně jsem podřimoval na sluníčku. Hodiny plynuly. Když byl skoro večer, probral jsem se a vrátil se do Sebevraha. Nastoupil jsem do stařičkého výtahu a kodrcal se do čtvrtého patra. Jak jsem se blížil k našim dveřím, slyšel jsem nějaký hluk a smích. Co se to tam děje? Otevřu dveře a vidím kromě May i její kamarádky Jerri a Didi. Už byly načatý. „Hanku!“ vykřikla May. „Jerri dneska dostala svou první podporu, takže slavíme. Dej si panáka.“ Dal jsem si panáka. Dal jsem si hodně panáků. Musel jsem si máknout, abych je dohnal. V kapse jsem měl 63 centů, ale popíjel jsem s třema dobře vyvinutýma ženskýma. V obličeji možná potřebovaly kapku retuš, ale na tělech jim nic zásadního nechybělo a oblečení to jenom podtrhovalo. Ukazovaly všechno, co bylo k mání. Později Jerri skočila pro kilo mleté svíčkové, salát a velký pytel hranolek. May udělala večeři a všichni jsme se najedli a dali si několik flašek vína. Bylo nám skvěle. Lidi jako my si uměli užívat přítomného okamžiku. Nebylo kam spěchat, zítřek musel počkat. Po večeři si holky u stolu povídaly legrační historky, co zažily s chlapama. Takových jsem si vyslechl nepočítaně. Jejich oblíbená byla o týpkovi, co dělal sluhu v hotelu Biltmore a měl ho jako kůň, a když někdo pořádal večírek, nedokázal se ovládnout a na závěr, jen co odešli hosté, tam vběhl s tou svou koňskou kládou napřed. „Proboha! Tohle se do mě nevleze, milej zlatej!“ Chudák byl vybavenej až příliš. Tři ženský už poslal do špitálu. Takhle se ty tři bavily na konto chlapů a já si mezitím musel odskočit na záchod. Krásně jsem se vysral, ale když jsem vyšel ven, bylo po všem. May vytuhla na gauči, Jerri ležela na jedné posteli a Didi na druhé. Bylo zhasnuto. Svlíkl jsem se a posadil se do křesla. No není to pech? říkal jsem si v duchu. Tři ženský s takovýma tělama, a všecky v limbu. Večírek jako kráva. No jo no, chlastaly od rána. A tak jsem tam seděl a popíjel dál. Míchal jsem pivo a víno, vykouřil několik cigaret. A potom jsem si řekl: No a co.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201292