„Budu všechny příšerně buzerovat, to ti je doufám jasné?“ Zabručela. „Tohle bude bolet ještě víc než Mayina svatba, že jo?“ „Bude to sice víc bolet, ale nebude to tak nevkusné,“ po dotkl. „Mám pro tebe i dobrou zprávu: nebudeme mít družičky — na to už jsme trochu staří, no ne? Ale chceme, aby nám Ava házela květiny. Panebože, jestli si nemůžu oblíct načechrané bílé šaty já, tak si je místo mě oblíkne ona. A chceme to udělat tady na venkově. Takže mi budeš muset pomoct zajistit pohoštění a květiny a tak dále. Místo už máme zamluvené.“ „Kde?“ zeptal se Dan. „Ve Fairmountu,“ řekli oba a chytili se za ruce. „Ježiš, těm už není pomoci. Dokonce teď mluví jako jeden muž,“ podotkl Dan. Zvedl se ze židle. „Myslím, že nám od silvestra snad ještě zbyla láhev šampaňského. Hned jsem tu.“ Dan zašel dovnitř a Jeff pokračoval: „Zamluvili jsme si zahradu, tam bude při západu slunce obřad a přípitek. Ze všech stran je výhled na hory a na Hudson.“ Toby zářil. „Je to úžasné, Kate. Pokud nebude pršet, bude to skvělé.“ „Matka příroda by si v ten den radši neměla zahrávat, to vám povím,“ vyhrožoval Jeff. „Čekal jsem na to deset let.“ Kate se usmála. „Určitě si netroufne ti zkřížit plány.“ „No a hostina bude v sále s výhledem na řeku. Získat tenhle sál na dubnovou sobotu je hotový zázrak, ale my jsme to dokázali,“ vykládal Jeff. Zdálo se, že je na sebe pyšný víc, než když složil advokátní zkoušky nebo když vyhrál svůj první velký případ. „Představ si to: okna od stropu až k podlaze. Neutrální barevné schéma: krémová, kávová a šalvějová, ty vypadají bezchybně s jakoukoli svatební výzdobou.“ V tu chvíli se vrátil Dan se šampaňským a čtyřmi skleničkami. Kate ho popadla za košili, jako by se potřebovala zachytit, aby nespadla, i když seděla na židli. „Lásko, přestaň. Strašíme ji,“ řekl Toby.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201281
„Ne, ne!“ uklidňovala je Kate. „Pokračujte. Ten výhled zní báječně. A taky to, co jste říkali o té šalvěji. To znělo taky skvěle.“ Chtěla z nich mít radost. Byli to její nejlepší přátelé. S Jeff reym si vždycky byli blízcí, dvě černé ovce rodiny. On byl gay a ona byla Kate, nic víc se k tomu nedá říct. Ale teď chtěl být jako všichni ostatní. Chtěl manželství. Kate nemohla přijít na to proč. Večer potom stála vedle svého bratrance a dívali se na hory v dáli. „Jsi fakt skvělá kámoška,“ řekl Jeff. „I když vím, že to nechápeš.“ Kromě Dana byl jediným člověkem, s nímž se o těchhle věcech bavila, jediný, kdo rozuměl tomu, proč se nikdy nechce vdát. A i když věděla, že jejich svatba není nic proti ní, připadala jí celá tahle akce jako malá zrada. „Na světě je tolik zemí, kde manželství už vůbec nehraje roli,“ řekla. „Ale Amerika mezi ně nepatří,“ podotkl. „Ne. Amerika ne.“ „Odkud ses tu vlastně vzala?“ „To já nevím. Myslím, že May vyčerpala z matčiny dělohy nějakou živinu, díky níž je dítě normální.“ „To by sedělo. Jak to říkala Fran Lebowitzová?“ zeptal se Jeffrey. „Proč gayové touží po manželství a po tom, aby mohli být v armádě, když to jsou dvě nejhorší věci, co heterosexuál ního člověka můžou potkat? Nějak tak. My prostě jenom chceme, aby lidi náš vztah přijali a uznali, stejně jako to chce každý jiný. Možná to zní hloupě, ale vlastně to je úplně prosté. Chceme být stejní.“ „To je jeden z důvodů, proč já se vdávat nechci,“ zdůraznila. „Protože mám pocit, že to, co máme s Danem, není to samé, co má May s Joshem nebo kterýkoli z našich přátel nebo, nedej bože, mí rodiče. Myslím, že žádné dva vztahy nejsou opravdu stejné, tak proč je všechny takhle škatulkovat?“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201281
„To jsem neměl na mysli, když jsem řekl stejní,“ upřesnil. „Myslel jsem rovnoprávní.“ „Já vím.“ „Hluboko v srdci jsme vždycky byli svoji. Ale teď budeme mít stejná práva jako heterosexuálové. Pojistky a dědictví a tak dál. Však víš, že jednou chceme adoptovat dítě. Odjakživa jsem se bál, že kdyby se jednou Tobymu něco stalo a my nebyli svoji, jeho praštění rodiče by se mi to dítě snažili vzít.“ Kate mu položila ruku kolem ramen a snažila se být chápavá, jak jen to dokázala. Od té doby se k tomu stavěla jako správná kamarádka. Za pár týdnů k nim Toby s Jeffem přijeli na venkov na víkend. Připravila pro ně hostinu: dýňový chleba a borůvkové muffiny, žebírka a gratinované brambory, zelené fazolky a křupavý jablečný koláč a spousty červeného vína. Dva dny seděli u kuchyňského stolu, kde si rozložili laptopy a hromady časopisů o svatbách, a plánovali. Dan tomu říkal válečná porada. Mezi tou spoustou časopisů byl i jeden nový, Wedding Pride, který podporoval svatby gayů a lesbiček. Jestli se Kate domnívala, že pro svatební průmysl bude těžší namastit si kapsy na sňatcích mezi muži, pořádně se spletla: byly tam reklamy na bělení zubů, botox, laserové operace očí, protože chraň bůh, abyste na své svatbě měli brýle. Jeffa rozčílil článek s nadpisem „Moje úžasné gayské líbánky: deset míst z celého světa, kde mají gaye rádi“. „Prosím tě,“ zavrtěl hlavou, „já si svoje líbánky strávím, kde budu, sakra, chtít.“ Toby se na stránku podíval. „Náhodou to je docela praktické. Je spousta míst, kde bychom se moc dobře necítili. Kde jsou lidé nepřátelští. Ty jsi z východního pobřeží, nemáš o tom ponětí.“ „Hej! Studoval jsem v zahraničí, v Madridu,“ ozval se Jeff a vysloužil si tím od svého snoubence pohled s očima v sloup. Jeff měl v klíně knihu a dělal si do ní poznámky.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201281