18 Jak jsem se ocitl v Prostorozemí a co jsem tam viděl Zachvátila mne nevýslovná hrůza. Nejdříve byla všude kolem temnota a pak se dostavil nepříjemný, závratný pocit, že vidím způsobem, jakým jsem dosud nikdy neviděl. Viděl jsem úsečku, jež nebyla úsečkou, prostor, jenž nebyl prostorem – byl jsem sám sebou, a zároveň nebyl. Když se mi vrátil hlas, v zoufalství jsem vykřikl: „Takto vypadá šílenství, nebo peklo.“ „Ani jedno, ani druhé,“ klidně odpověděl pan Koule. „Takto vypadá poznání, toto jsou tři rozměry. Znovu otevřete oko a pokuste se dívat klidně.“ Podíval jsem se, a co jsem spatřil? Nový svět! Přede mnou stála ve viditelně hmotné podobě bytost nevýslovné kruhové krásy, již jsem dříve mohl jen vyvozovat, předpokládat či o ní snít. To, co se mi zdálo být útrobami cizincova těla, se rozkládalo před mým okem, a přece jsem neviděl žádné srdce, plíce ani cévy, pouze dokonale vyváženou nádheru čehosi, co jsem neuměl popsat slovy. Vy, mí čtenáři z Prostorozemí, byste to však nazvali povrchem Koule. V duchu jsem před svým průvodcem padl na kolena a nahlas jsem zvolal: „Jak je možné, božské stvoření dokonalé krásy a moudrosti, že vidím váš vnitřek, a přece nemohu spatřit vaše srdce, plíce, cévy či játra?“ „Myslíte si, že cosi vidíte, avšak vidíte něco jiného,“ odpověděl. „Vám ani žádnému jinému tvorovi není dáno prohlížet si mé vnitřnosti. Patřím mezi bytosti odlišné od těch, jež obývají Plochozemí. Kdybych byl kruhem, viděl byste nyní mé útroby, avšak jak už jsem vám řekl dříve, jsem složen z mnoha kruhů spojených v jedno a v této zemi mne nazývají koulí. A stejně jako vnějšek krychle se jeví jako čtverec, tak vnějšek koule na pohled vypadá jako kruh.“
( 107 )
PLOCHOZEME136.indd 107
11.6.2014 0:25:12
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201274
s
z
v
má
pr
ac ov n
a
j po
mo
mí
má
cn
ík
ic e
vé no
sy
lo žn má
e o muž eře pr
Dv
lo žn
ic e
dc
mé
er
a
že
ny
dv e pr ře ož en
y
má
po m ku ocn ch ík ař ko mo e rn ma ík jo rd om us
žena
mí vnukové
policista
policista
( 108 )
PLOCHOZEME136.indd 108
11.6.2014 0:25:12
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201274
e
en
k
y
Ačkoli mne záhadná promluva mého učitele uvedla v naprostý zmatek, již jsem se mu neprotivil, nýbrž jsem na něj hleděl se zbožným obdivem. Mluvil dále, nyní už laskavějším tónem. „Nemějte obavy, jestliže zprvu neporozumíte hlubším tajemstvím Prostorozemí. Postupně k vám proniknou. Začněme tím, že se ohlédneme za zemí, z níž jste přišel. Na chvíli se se mnou vraťte k plochozemským pláním a já vám ukážu to, o čem jste často uvažoval a přemítal, avšak nikdy jste to nespatřil – viditelný úhel.“ „Nemožné!“ namítl jsem, pan Koule však již vyrazil na cestu a já jej jako ve snu následoval, dokud mne znovu nezastavil jeho hlas: „Pohleďte tam, na svůj pětiúhelný dům a jeho obyvatele.“ Podíval jsem se pod sebe a na vlastní oko jsem naráz spatřil celou svou domácnost, již jsem do té doby pouze vyvozoval rozumem. Jak uboze a zastřeně působila ona vyvozená domněnka ve srovnání se skutečností, na niž jsem nyní hleděl! Mí čtyři synové klidně dřímali v severozápadních ložnicích, dva osiřelí vnuci spali v jižní části domu a služebnictvo, majordomus i má dcera odpočívali ve svých pokojích. Jen milující žena, zneklidněná mou dlouhou nepřítomností, opustila ložnici a nyní bezcílně bloumala po vstupní hale, očekávajíc můj návrat. Ze své komůrky vyšel i malý pomocník, který zaslechl můj křik, a pod záminkou, že se jde přesvědčit, zda jsem někde neupadl do mdlob, začal slídit v sekretáři v pracovně. To vše jsem nyní viděl, nejen vyvozoval; a když jsme se ještě přiblížili, dokázal jsem dokonce i rozlišit obsah svého sekretáře, dvě skříňky se zlatem a destičky, o nichž se předtím zmiňoval pan Koule. viz vyobrazení na protější straně
Rozrušení mé ženy mne dojalo a hodlal jsem se vrhnout dolů, abych ji uklidnil, avšak zjistil jsem, že nejsem schopen pohybu.
( 109 )
PLOCHOZEME136.indd 109
11.6.2014 0:25:12
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201274