se v týle – okamžitě ho totiž osloví pouliční prodavač s dmoucí se krosnou. Od pohledu veselý starý lump, jehož ruka ve vlněné rukavici se ježí tužkami. „Nádherný tužky, pane,“ vykřikne a obnaží tak ústa plná oslovských zubů s okraji tak začernalými, jako by po nich ve volných chvilkách čmáral. „Ne, díky,“ odmítne ho William. „Dám vám šestipenci, když mi řeknete, kde bych tak mohl najít hospodu U krbu.“ „U krbu?“ opakuje pouliční prodavač, přičemž se zároveň zubí a mračí. „Už jsem o ní slyšel, jasně že jsem o ní slyšel.“ Odloží tužky do kapsy kabátu a vytáhne z krosny nablýskaný cínový podnos, třpytivý ovál připomínající miniaturní štít římských gladiátorů, a zakroutí jím, aby se v něm odrazilo světlo z lampy. „Zatímco si budu lámat hlavu, pane, nehodil byste vočko na tenhle podnos na čajovej servis? Skoro jako stříbrnej.“ „Já žádný podnos nepotřebuji,“ zavrtí hlavou Rackham. „Obzvláště ne nějaký ze –“ „A co vaše máma, vašnosto? Jen pomyslete, jak by se jí rozsvítila vočička, kdybyste jí přines takovejhle tác.“ „Nemám matku,“ odsekne William podrážděně. „Každej máme mámu,“ zazubí se pouliční prodavač, jako by poučoval nevinného blbečka o tom, jak přicházejí na svět děti. Urážka takového kalibru Williama naprosto zaskočí; už tak je na pováženou, že ho tenhle mizera považuje za člověka, kterého by mohl lákat obsah jeho špinavé krosny, a teď mu má ještě vylíčit rodinnou historii Rackhamových? „Tak ať se picnu,“ zakření se staroch, „přihodim vám k tomu hřebínek do kapsy. Z prvotřídní slitiny Britannia.“ „Já už mám hřebínek do kapsy,“ opáčí William, načež k jeho ponížení pouliční prodavač nevěřícně zvedne jedno drátovité obočí. „Nemám ovšem,“ zavrčí a ze samé nervozity ho začne svrbět kůže pod nepoddajnými vlasy, „spolehlivé informace, s jejichž pomocí bych dorazil do krčmy U krbu.“ „Pořád přemejšlim, vašnosti, pořád přemejšlim,“ ujistí ho ten starý darebák, zastrčí podnos zpátky do torny a začne se v ní prohrabovat až u dna, přičemž mu zmizí skoro celá paže.
103
000def_yx2kor_kvitek_920.indd 103
20.10.2014 15:12:37
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201268
A co je tohle? Kristepane, začíná pršet! Z oblohy padají velké a těžké kapky, buší do ramen Williamova kabátu tak silně, že se mu rozstřikují až na bradu i do uší, a jemu dojde, že jak se nemohl dočkat, až dorazí na místo, nechal v drožce takřka nové parapluie a to teď kočí prodá, až bude mít nějaký prostoj. Stačí chvilička a Williama přepadne zoufalství: tohle je Osud, tohle je Boží vůle: déšť, ztracený deštník, nezvyklá lhostejnost ulice, kterou nezná, výsměch cizích lidí, neoblomná krutost jeho vlastního otce, ta ohavná bolest v rameni z toho, jak půl noci prospal v židli… (Jako skutečně moderního člověka lze Williama Rackhama označit za pověrčivého ateistického křesťana; to jest, věří v Boha, jenž už sice nezodpovídá za to, že slunce vychází, za ochranu královny či poskytování chleba vezdejšího, ovšem zůstává prvním podezřelým, když se něco pokazí.) Pach nenaplněných přání přitáhne k Williamovi dalšího pouličního prodavače. „Tak vy chcete ke Krbu!“ vykřikne a lokty odstrčí prvního prodejce. Na sobě má schlíplý šedý kabátek a manšestrové kalhoty, na truchlivé hlavě naražený odřený tvrďák. „Já vám pomůžu, pane!“ William vrhne pohled to, co ten člověk prodává: psí obojky, celý tucet jich má naaranžovaných na ošuntělé šedé paži. Krucinál, to si bude muset koupit obojek, aby mu někdo vysvětlil cestu? Ale „Tudy, pane,“ říká mu ten chlapík. „Jděte dál po Silver Street. Pak už uvidíte Lví pivovar: to je na New Street. Potom zabočíte…“ zatíná pěsti jednu po druhé, aby si připomněl rozdíl mezi levou a pravou, a obojky mu sklouznou k větrem ošlehanému zápěstí – „doprava a půjdete dál, dokud nepřijdete do Husband Street. A tam to je.“ „Díky, člověče,“ řekne William a dá mu šestipenci. Prodavač obojků mu pokyne tvrďákem a zmizí, ale jeho smůlou stižený kolega zůstává – mezitím totiž stačil vylovit z torny malý černý předmět. „Vypadáte jako gentleman z podnikatelskejch kruhů,“ zacvrliká. „Můžu vám nabídnout diář? Je na rok 1875, pane, co se na nás řítí jako vlak. Vzádu má almanach, zakládat si ho můžete zlatou stužkou a je v něm všechno, co byste si vod diáře moh přát, pane.“
104
000def_yx2kor_kvitek_920.indd 104
20.10.2014 15:12:37
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201268
William nabídku nevezme na vědomí a vydá se po Silver Street. „Krásný nůžky, kterejma si můžete vostříhat všechno, co vám přečuhuje!“ zavolá po něm prodavač. Ta drzost steče po Williamových zádech jako déšť. Teď už ho nic nemůže zranit; nálada se mu zvedla, konečně je na správné cestě. Svět se po tom všem nakonec uvolil chovat se k němu přátelsky. Světla září jasněji a on slyší hudbu, pravdaže ve větru nesouvislou jako zvonkohra. Z jedné strany se ozývají výkřiky podomních obchodníků, z druhé přívaly nadšeného švitoření. V mrholení nasvíceném plynovými lampami se zablesknou nabírané sukně utíkajících žen; cítí vůni pečeného masa, vína, dokonce i parfému. Dveře se otevírají a zavírají, otevírají a zavírají, přičemž pokaždé z nich unikne poryv hudby, letmý pohled na oranžovo-žluté družné veselí, závoj kouře. Tentokrát bude po jeho, tím si je jistý: Bůh se smiloval. Včera Williama Rackhama pokořily dvě doroty z Drury Lane; dnes vyrve vítězství ze svěračů porážky. Á, ale co když ho i Sugar odmítne? Tak ji zabiješ, bleskne mu hlavou. Okamžitě ho píchne u srdce samým studem. Jak přízemní a nehodné hnutí mysli! Že by ho vlastní strádání dohnalo k něčemu takovému? Že by upadl tak nízko a zvažoval vraždu? Od přírody má jemnou a laskavou povahu: jestli tahle holka, tahle Sugar, odmítne, tak odmítne, a je vymalováno. Když ho odmítne, co bude dělat? Co může dělat? Kde najde ženu, která splní jeho přání? Nepadá v úvahu, že by se jen tak vydal do St Giles – to by ho nějaký darebák přetáhl po hlavě. A už vůbec by se neměl zaobírat myšlenkou, že by se po setmění zdržoval v parcích, kam se stahují stárnoucí dryády specializované na nejhnusnější praktiky – což ovšem jde ruku v ruce s nejhnusnějšími nemocemi. Ne, on potřebuje, aby se mu podrobila žena odpovídajícího postavení, v pohodlném a vkusném prostředí – aspoň tohle si odnesl jako ponaučení z Drury Lane. Na rohu zabočí do New Street a potěší ho pohled na Lví pivovar, který je přesně tam, kde by podle popisu měl být. V duchu už si maluje svou vlastní Sugar, ještě než pozná tu skutečnou: představuje si ji jako dívku s velkýma očima, která je mírně vylekaná,
105
000def_yx2kor_kvitek_920.indd 105
20.10.2014 15:12:37
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201268