„Tomu nevěřím,“ opáčil jsem. „Vím, co je láska, ma mi. Měl jsem lásku, která pronikala každou součástí mého bytí, která ze mě dělala lepšího člověka a dodávala mi sílu každý okamžik dne. Kdybys měla něco takového, upínala by ses k tomu vší silou.“ „To si myslíš jen proto, že jsi mladý a moc o tom nevíš.“ Byla tak strašně klidná, že mě to rozčilovalo. „Myslíš, že láska je divoký vztah s dhampýrkou, protože je to vzrušující. Nebo mluvíš o té dívce, o které ses mi zmínil v letadle? Kde je? Pokud je tvoje láska tak silná a zvítězí nade vším, tak proč nejste spolu?“ Dobrá otázka, poznamenala teta Taťána. „Protože… to není tak jednoduchý,“ procedil jsem skrz zuby. „Není to tak jednoduché, protože to není skutečné,“ namítla. „Mladí lidé zaměňují pobláznění za ,pravou lásku‘, když nic takového neexistuje. Láska mezi matkou a dítětem? Ano, ta je skutečná. Ale nějaké milostné obluzení, které všechno překoná? Nic si nenalhávej. Tvoji přátelé, kteří prožívají takové velkolepé romance, nakonec stejně uvidí pravdu. Ať už je ta tvoje dívka kdekoli, stejně se nevrátí. Přestaň se honit za snem a zaměř se na hledání ženy, s níž můžeš vytvořit stabilní svazek pro život. To jsme s tvým otcem udělali. To jsme dělali odjakživa… A můžu říct, že se nám to vyplatilo.“ „Odjakživa?“ vypravil jsem ze sebe přiškrceně. „Odjakživa jsi žila v téhle lži?“ „No,“ uznala, „některá období našeho manželství byla přívětivější než jiná. Ale vždycky jsem to brala pragmaticky.“ „Brala jsi to chladně a povrchně,“ řekl jsem. „Řekla jsi mi, že když ses vrátila z vězení, pochopilas, jaký věci jsou opravdu důležitý. Ale zjevně to tak není, když dobrovol-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201197
ně zůstáváš s chlapem, který si tě neváží, jen kvůli pověsti a penězům! Žádný zajištění za to nestojí. A odmítám věřit, že to je to nejlepší, v co někdo může v lásce doufat. Je v tom mnohem víc. A já budu mít mnohem víc.“ Matka se mi smutně podívala do očí. „Tak kde je, drahý? Kde je tvoje dívka?“ Na to jsem jí nemohl odpovědět. Věděl jsem jen to, že už tady nevydržím. Vyběhl jsem z domu a překvapilo mě, že mě v očích pálí slzy. Svoje rodiče jsem nikdy nepovažoval za romantiky, ale věřil jsem, že mezi nimi pořád jsou silné city i přes to – anebo právě proto –, že jsou oba tak kousavé osobnosti. Sdělení, že to je podvod, že všechna láska je podvod, nemohlo přijít v nevhodnější dobu. Samozřejmě jsem tomu nevěřil. Věděl jsem, že skutečná láska existuje. Zažil jsem ji… Ale matčina slova se mě přesto dotkla, protože jsem teď byl zranitelný. Ačkoli jsem byl u dvora populární a měl jsem dobré úmysly, pořád jsem nemohl najít Sydney. Můj mozek matce nevěřil, ale moje srdce plné strachu a pochybností se obávalo, že na jejích slovech může být něco pravdy. A temný chmurný éter to ještě zhoršoval. Pochyboval jsem o sobě. Možná Sydney nikdy nenajdu. Možná nikdy nenajdu lásku. Možná, že když něco moc chci, nestačí to k tomu, aby se to opravdu stalo. Venku se ochladilo a svěží vítr sliboval déšť. Zastavil jsem se a pokusil se natáhnout smysly k Sydney, ale víno od večeře mi zastřelo schopnosti. Vzdal jsem to a namísto toho jsem vytáhl mobil a uchýlil se ke snadnější formě komunikace. Charlotte zvedla telefon po druhém zazvonění. „Ahoj,“ řekla. „Když ses mi neozval, myslela jsem… No, to je jedno. Jak se máš?“ „Je to lepší. Nechceš dneska večer něco podniknout?“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201197
„Jasně. Napadá tě něco?“ „To je jedno,“ řekl jsem. „Můžeš si vybrat. Mám milión pozvání. Můžeme chodit po večírcích celou noc.“ „Nepotřebuješ si občas dát pauzu?“ utáhla si ze mě. Nevěděla, jak ťala do živého. „Myslela jsem, žes říkal, že čas od času vystřízlivíš.“ Pomyslel jsem na svou mámu lapenou v manželství bez lásky. Pomyslel jsem na sebe a na to, že nemám žádné možnosti. A pomyslel jsem na Sydney, která je někde uvězněná. Bylo toho na mě příliš, než abych s tím něco dělal. „Dneska ne,“ oznámil jsem Charlotte. „Dneska ne.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201197