HEL ENA ILLNEROVÁ – Č A S PRO SV ĚT LO
v minulosti a na světlo boží se možná dostaly pouhou náhodou. Můžeš jak v obecné rovině, tak eventuálně u konkrétních příkladů komentovat toto téma? Za minulého režimu dostávaly etické principy na frak spíše v humanitních a společenskovědních oborech, které více podléhaly vládnoucí ideologii, byly jí kontrolovány a musely jí tak více přitakat. Udivilo mě, že když jsme psali Etický kodex pracovníků v Akademii věd ČR a vložili tam zásadu, že „výzkumný pracovník obhajuje svobodu vědeckého myšlení, vyjadřování, výměny názorů, informací a odmítá užívání nevědeckých přístupů a rasistických, náboženských, nacionalistických a politických hledisek ve vědě“, obdobnou zásadu jsme nikde jinde nenašli. To, že ji neměly v kodexu západní státy, jsem chápala, ale překvapilo mě, že ji tam po svých zkušenostech neměla např. ani Polská akademie věd. Byla jsem předsedkyní Komise pro etiku vědecké práce v Akademii věd od roku 2005 do roku 2013 a stále ještě v Komisi pracuji, to bude za chvíli již deset let. Za tu dobu Komise řešila mnoho případů. Některé se týkaly spoluautorství. Stačí, když někdo tvůrčím způsobem pozmění nějakou metodu pro specifické podmínky toho kterého pokusu a pak touto pozměněnou metodou přispěje k získání výsledků, aby mu autoři pouze poděkovali, nebo by dotyčný měl být také spoluautorem uveřejněné práce? V těchto případech si Komise vyžadovala názory odborníků a samozřejmě nabádala k větší komunikaci mezi zúčastněnými vědci. Setkávala jsem se též s příliš jistými postoji mládí a již citlivými postoji staršího věku. Vědci jsou lidé jako všichni ostatní; suverénní mladí nastupují a ti starší mají pocit, že se jim nedostává dostatečného uznání za jejich práci. Jednodušší bylo, když se na Komisi obrátil někdo, kdo chtěl přiznat účast na nějakém patentu. Takové věci samozřejmě musí řešit Úřad pro
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201193
Ož i v e n í v ě dy
patenty a vynálezy. Tyto problémy si pracovně nazývám: „Čí je nebo byla původní myšlenka?“ To je ale leckdy těžko uchopitelná otázka. Komise také řešila případy údajného plagiátorství. Ty se týkaly zejména společenskovědních oborů, hlavně vědecko‑populární literatury. Stačí, když autor vyjmenuje své zdroje jen jednou v úvodu knihy, nebo musí zdroj citovat vždy, když ho použije? A bylo by takové dílo plné citací vůbec čtivé pro běžného čtenáře? Tento problém se objevil opakovaně. I tady Komise hledala pomoc u odborníků, ale užila i svůj selský rozum. V díle, kde zdroje poznatků byly zpočátku uvedeny a autor potom poznatky zasadil do širokého dějinného obrazu, o žádné plagiátorství zřejmě nešlo. Ale o jiném díle, kde autor do textu převzal celé odstavce ze svých zdrojů, aniž je vždy citoval, byť jejím autorům zpočátku poděkoval, Komise usoudila, že použité praktiky byly již na hranici, ba spíše za hranicí dobré praxe ve vědě. Obdobně Komise označila za nepatřičné to chování, kdy ve vědecko ‑populární knize autor užil ještě nepublikované výsledky svých studentů. I ve vědecko‑populárních dílech, na něž se vztahují měkčí kritéria než na díla přísně vědecká, by neměly být opisovány celé odstavce bez citování autorů či popisovány výsledky ještě nezveřejněné v odborném tisku bez svolení autorů, zejména pokud jde o výsledky studentů určené pro disertační práci. Komise se setkala i s „vypůjčením“ si výsledků cizí práce, byť správně ocitované. Práce byla graficky pozměněna a vydávána za vlastní. Ve všech dosud jmenovaných případech ale šlo o možná pochybení v chování či manipulaci s hodnověrnými výsledky. Nešlo o klasický vědecký podvod, kdy data a výsledky jsou vymyšleny, aniž byly změřeny, či kdy jsou falzifikovány, záměrně zkresleny nebo špatně interpretovány.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201193
HEL ENA ILLNEROVÁ – Č A S PRO SV ĚT LO
Takové podvody se začaly v poslední době objevovat častěji v jiných zemích… Ano, například Jižní Korea hrdě hlásila, že se jejím vědcům podařilo vypěstovat zárodek člověka z lidské tělní buňky, ačkoli se později ukázalo, že důkazy pro toto tvrzení byly podvodné. Ve známé Bellově laboratoři v Nizozemí publikoval vynikající mladý vědec Jan Hendrik Schön průlomové práce z oblasti fyziky, jejichž výsledky si zcela vymyslel. Zatímco v prvním případu byli možná korejští vědci tlačeni nesprávnou nacionální hrdostí, aby byli v takovémto objevu první, ve druhém případě vědec zřejmě jen zkoušel, kam až může zajít, než odborná komunita „prokoukne“ jeho uměle vytvořené výsledky. Ať tak či tak, podvody se množily a jeden se nevyhnul ani nám. Zmiňuji se o něm jen proto, že pro naši vědeckou obec z něj plynou poučení, jak se chovat, aby tento první podvod v Česku byl i poslední. V nedávné době byly na jednom vědeckém pracovišti u nás zjištěny manipulace s pokusnými vzorky. Při podrobném šetření případu se objevilo, že k „nesprávnému chování ve vědě“ (z angl. scientific misconduct) ze strany podezřelého vědeckého pracovníka v minulosti došlo zřejmě již vícekrát, že však falšování výsledků nebylo nikdy odhaleno. Podstatné je, že o důvěryhodnosti tohoto pracovníka dlouho nikdo nepochyboval. Byl výborným odborníkem, obětavým vysokoškolským pedagogem, spoluzakladatelem jednoho z progresivních oborů v Česku. Ochotně pomáhal, vše vypracoval včas, byl známý svým workoholismem. Podezřelý však mohl být již začátek celého případu, kdy zahraniční pracoviště, se kterým spolupracoval, nebylo schopno zopakovat jeho výsledky. Paradoxně mu uškodila jeho důvěryhodnost. Všichni u nás tehdy věřili jemu. Kdyby se jeho příležitostné pozměňování výsledků odhalilo
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201193