ČESK Á DEMOKR ACIE PO ROCE 1989
v období, kdy se se státním tajemstvím – s odpuštěním – zachází někdy jako s kusem hadru, by mohlo dojít k jeho zneužití.“60 Přihlédneme‑li k výše zmíněným skutečnostem vyjádřeným jak v projevu Ladislava Lise, tak zejména v projevu Richarda Sachera před parlamentem, nezdá se nám interpretace, kterou ve své práci podává Jiří Suk, tak jedno značná. Podle Sukova názoru byla koncepce kontinuity v nejvyšších patrech hierarchie „nanejvýš sporná a demokratické hnutí ji odmítalo“ (Suk 2003: 365). Suk však nijak nekonkretizuje, proč byla tato strategie sporná. Nebere v potaz mnohé faktory, které objektivně bránily tomu, aby postup politické elity (mezi kterou z hlediska reálného rozložení politické moci vůdci KC OF uzavření „pod Hradem“ vlastně nepatřili – a Suk to sám uznává) byl zásadně odlišný od strategie personální kontinuity. Podle našeho názoru je třeba brát v úvahu zejména tyto faktory: Politická elita, jež se dostala do nejvyšších ústavních funkcí po listopadu 1989 a často pocházela z prostředí disentu, se před rokem 1989 nijak nepřipravovala na možnost převzetí moci – nemohla se tudíž zcela a okamžitě „odstřihnout“ od spolupráce s lidmi, kteří v jednotlivých centrálních úřadech státní správy znali rutinní úřednické postupy – tedy pokud nechtěla dopustit naprostý chaos. Nezapomínejme, že OF v prvních několika týdnech o skutečnou politickou moc ani neusilovalo, ale bylo k ní více méně dotlačeno ulicí a soustředěným tlakem Ladislava Adamce, Mariána Čalfy a jejich poradců. Nová politická elita si nejvíce ze všeho cenila poklidnosti prováděného přechodu k demokracii – a ta by jen velmi těžko mohla přetrvat v případě výrazné personální diskontinuity. Nehledě již k tomu, že kus pravdy měl i Richard Sacher, když upozorňoval, že s vaničkou bývalo při prověrkách často vylito i dítě – neboli skuteční odborníci byli z úřadů vyhazováni jen proto, že se nechtěli podrobit proceduře dostatečně poníženého projevování loajality novým – často kontroverzním – ústavním či jen vysoce postaveným činitelům. Přehoupla‑li by se vlna požadavků na absolutní diskontinuitu do celé společnosti, mohlo to vést (a často také vedlo) k mnoha novým křivdám, jež zcela zbytečně diskreditovaly nový režim v očích veřejnosti – a konec konců i západního světa (viz neustálé kritiky orgánů Evropské unie na způsoby uplatňování lustračních zákonů v postkomunistických zemích, a zejména v České republice).
60 Všechny citace z jednání schůze FS pocházejí ze Stenoprotokolu z 27. společné schůze SL a SNFS, 19. dubna 1990, http://www.psp.cz/eknih/1986fs/slsn/stenprot/027schuz/s027031.htm.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201191
Přechod k demokracii v Československu 1989–1992
A konečně je tu otázka poslední a podle našeho soudu zásadní: Který z ministrů Čalfovy vlády (včetně ministrů za OF) byl opravdu tak odbor ně zdatným, abychom jej mohli označit za jednoznačně připraveného na takovou funkci? Nedopouštěli se také ostatní ministři podobného amatérismu, jakého jsme byli svědky v případě ministra Sachera? Jiří Suk charakterizuje projev ministra vnitra jako jasný důkaz toho, že na svou funkci nestačil, a mluví o tom, že „vztah vítězů revoluce k mocenské mašinérii FMV na přelomu let 1989/1990 zcela odpovídá politice kompromisu a kontinuity.“ Zároveň nové politické elitě vyčítá, že místo aby měla silnou vůli k odstranění „zločinecké struktury“, projevovala v otázkách FMV a StB spíše nerozhodnost a neopatrnost (Suk 2003: 367). Pak je třeba se ovšem ptát, zda vůbec a případně jak se v období po listopadu 1989 projevovala ona „zločinecká struktura“. To nás potom může vést k další otázce, zda poukazování na „zločinecké struktury, jež stále mezi námi žijí“ nebylo jen vhodným trikem či doplňkem antikomunistické propagandy, součástí šíření spikleneckých teorií, které se velmi hodily vyrůstajícím pravicovým kruhům v rámci OF, a to zejména v době předvolební kampaně. Spor uvnitř OF o vztah ke starému režimu a jeho dědictví se zvlášť ostře projevil na jaře 1990 v brněnském OF. V delší časové perspektivě sice tento konflikt mezi P. Cibulkou a J. Šabatou zapadl jako nepříjemná epizoda, nic méně dobře ukázal některé charakteristické rysy tehdejší doby. Spor vypukl poté, co Rada OF města Brna (vedená Šabatou) uzavřela dohodu s radnicí (vedenou primátorem za KSČ J. Pernicou) o rekonstrukci Národního výboru. Protože brněnské OF v této chvíli nemělo vlastního dostatečně připraveného kandidáta na funkci primátora, stalo se součástí dohody také ujednání, že stávající primátor zůstane ve své funkci až do podzimních komunálních voleb. To ovšem zavdalo příčinu k odporu radikálního vůdce samozvaného „Občanského fóra Informačního a tiskového centra OF“ v Brně disidenta Petra Cibulky. Ten rozpoutal kampaň proti Jaroslavu Šabatovi, ve které se hlavními prostředky komunikace stala radikální antikomunistická rétorika (primátor Pernica byl nejvyšším představitelem starého režimu v Brně), odpor vůči „nemorálním“ dohodám představitelů pražského centra OF se zástupci starého režimu o postupném předávání moci a symbolická snaha udržet původní dynamiku „revoluce.“ Šabata vystupoval jako obhájce dohody se stávající mocí právě z důvodu zamezení anarchii a chaosu. V brněnském OF měl nespornou autoritu, ale v bouřlivé době, kdy OF jak na centrální, tak na místní úrovni nemohlo vždy postupovat v logice striktně demokratických principů, byly Cibulkovy požadavky na radikální demokratizaci poměrů (nejen) v brněnském OF velmi
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201191
ČESK Á DEMOKR ACIE PO ROCE 1989
populární. Cibulka označil všechny, kteří přistoupili na dohody se zástupci starého režimu, za zkorumpované kompromisníky spokojující se s částečným ziskem a zapomínající na původní ideály revoluce. Navíc obratně využil „mo ravské otázky“, když spojil podporu pražského KC OF Šabatovým postupům v Brně s českým pragocentrismem, namířeným proti snaze Moravy uspořádat si své věci demokraticky po svém. Pasoval se do role lidového hrdiny, který bojuje za Moravu proti Praze a za demokracii proti komunistům a všem jejich pomahačům v KC OF i „šabatovském“ OF města Brna. Pro KC OF v Praze byla celá událost především nepříjemným stínem na dosud „neposkvrněném štítu revoluce“ a jeho hlavním zájmem bylo tuto skvrnu co nejrychleji a pokud možno potichu odstranit.61 Když hrozilo, že Cibulkovy aktivity přerostou hranice regionální politické sféry, muselo se KC OF celou záležitostí začít zabývat. Na Sněmu KC OF dne 17. března 1990 prezentovali Šabatovi příznivci Cibulkovo chování jako vysoce nezodpovědné až anarchistické a poukázali na negativní výsledky, které již celá záležitost přinesla: místní orgány KSČ v Brně zpochybnily legitimitu celého brněnského OF a zastavily průběh kooptací do většiny národních výborů jednotlivých městských částí. Sněm KC OF poté rozhodl vyloučit Cibulku ze všech struktur OF, veškeré jeho případné politické akce předem odsoudil jako samostatné kroky, s nimiž OF nebude mít nic společného.
2.3.2 Lustrace S problematikou poměrů na FMV velmi úzce souvisela otázka lustrací. Potřeba očistit veřejný život od lidí, kteří se ve svých funkcích před listopa dem 1989 chovali v rozporu s obecnými zásadami lidských a občanských práv, probleskovala veřejností již od prvních dnů revoluce; již na prvních demonstracích bylo požadováno, aby z veřejného života odešli všichni, kdo se tímto způsobem zkompromitovali. Většina představitelů politické elity i občanů se shodovala v tom, že stát by měl být schopen zamezit ve výkonu veřejných funkcí osobám, které spolupracovaly s StB (Měchýř 1999: 232). Jedna rovina věci je politická, kde je určení přímé zodpovědnosti o to jed nodušší, že je možno prostě ukázat prstem na všechny, kteří momentálně stojí v čele zkorumpovaného a neúspěšného režimu. Druhou rovinou věci je však konkrétní nastavení pravidel pro posuzování míry zavinění, jehož se
61 Podle Šabaty však KC OF v Praze poměrně dlouhou dobu nejevilo žádný zájem o bouřlivé dění v Brně a nijak Šabatovi nepomohlo v boji proti „křiklounům typu Cibulky“ (Šabatova slova). Zásah KC OF přišel až poté, co Cibulka dostal prostor pro svá vyjádření v celostátních médiích (rozhovor autora s Jaroslavem Šabatou, 7. září 2006).
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201191