Klukoviny.QXP
23.5.2005
14:59
Stránka 98
nedají, i kdyby byl ne teplý, ale vařící jako voda ve sterilizátoru. Asi bychom se Jury zbavili k jeho spokojenosti, kdyby měl nějaké zařazení, které by se mu líbilo. Nesměl by s pravdou ven, aby nebyl malér, pronesl jsem svůj názor na věc. Doktor se zamyslel a řekl: „Máte zřejmě pravdu. Promluvím s Grenarem.“ Jakmile se od velitele pluku vrátil, nechal si zavolat Gajdošíka. Když vstoupil, neodolal jsem já ani Milan a museli jsme se smát. Doktor se držel, ale nakonec i on podlehl. Jura vstoupil nalíčený jak pouťová holka od střelnice. Tizianové nazrzlé vlasy, oční stíny jako filmová hvězda a růžové rty. Všemu daly korunu červeně nalakované pěstěné nehty. „Gajdošíku, posaďte se,“ vlídně začal doktor. Jura poslechl a zvážněl. Starší lékař s otcovským tónem začal rozhovor. My seděli u okna a poslouchali. „Jste pašák v tom, že jste dokázal v tak krátké době přesvědčit spoustu lidí, že jste jinak orientován než normální voják. Nemusíte nic říkat. Vím všechno. Že se vám nelíbí na vojně, není nic zvláštního. Takových vojáků je moc a moc. Jenže málokterý se dokázal vojně vyhýbat jako vy. To, co děláte teď, nemá v mém vojenském životě obdobu. Představte si, že i major Doubek tomu věří. Uznáte sám, že by bylo třeba s tím už končit. Taková pověst by vás mohlo provázet až do civilu a to byste určitě nechtěl. Máte vy i já štěstí, že velitel pluku je rozumný. Probral jsem to s ním otevřeně a shodli jsme se, že vás nemůže nikdo vlastně trestat. A i kdyby, pak byste byl zřejmě velice rád, kdybyste byl ve vězení u útvaru. Do civilu vás na tohle určitě nepustí. Velitel mi slíbil, že vás přeřadí tam, kam budete chtít. Řekněte mi upřímně, co byste chtěl na vojně dělat, abyste už přestal blbnout?“ Jura se zamyslel, prohrábl nabarvené vlasy a spustil: „Škoda, že ma nezatvorí. Keď bych si mohol vybrat, potom bych rád bol tuna na ošetrovně. Keď nemám ty kurzy, nemóžem robiť vojenského felčára. Pak bych rád velačo písal alebo robil v diviznej redakcii toho jejich časopisu. Čo vy na to?“ Černák se usmál a dodal: „To ovšem není v kompetenci velitele pluku. Ale promluvím s Kvedlem a uvidíme, co se dá dělat.“ Kvedle, Černák a velitel pluku Grenar rozhodli, že v rámci osvětové činnosti bude vydáván měsíční kulturní zpravodaj a že Kvedle pověří Gajdošíka jeho redakcí až potom, kdy se bude vojín Gajdošík normálně chovat, aby nebudil pohoršení a vojsko neříkalo, že náš kulturní zpravodal by se měl nazývat „Přehřátý zpravodaj“. Jakmile to doktor Jurovi oznámil, ten se okamžitě umyl, odlakoval nehty a vrátil děvčatům zapůjčené spodní prádlo.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201048
Klukoviny.QXP
23.5.2005
14:59
Stránka 99
Zůstal na ošetřovně ještě pár dní, než bylo v rozkazu velitele pluku oznámeno, že vojín Juraj Gajdošík je převelen k velitelské baterii u štábu pluku. Jura byl téměř vzorný vojín. Kapitán Linek si ho nemohl vynachválit a major Kvedle nad ním držel pevně ruku zástupce velitele pluku pro věci politické. Ve zpravodaji Jura pod uměleckým jménem Juraj Kovskýmajak uveřejňoval i své výplody, aby Kvedleho přesvědčil, že je básník jako hrom. Po celém pluku se vojáci rvali o zpravodaj kultury a života našeho útvaru. Číslo s jeho básní „Mdloby“ tajně posílali vojáci svým děvčatům a příbuzným domů anebo si ho brali na památku. Juraj Kovskýmajak MDLOBY Dozněly zvony, kdy jste vládli sami. Dozrál čas, my si vládnem zas. Není již doba, Aby na nás padla mdloba. Ta padne na vás, až budete chtít zničit nás. Vy mír znáte, když válčíte? Mír teď máme. A ten ubráníme! Se zbraní silnou, S vírou pevnou, Že mír za to stojí, My se nebojíme atomových zbraní. Když jsme toto vydání podstrčili doktorovi na stůl, smál se na plné kolo a několikrát opakoval: „Ten chlap si nedá pokoj. Hlavně, že je zdráv! Náš Majakovský! Náš Vladimír Juraj Majakov. *** Zatímco divizní časopis měl dobrou i grafickou úpravu, náš zpravodaj byl rozmnožován na cyklostylu. Kvedle vyřídil všechno na divizi a snad i na vyšším vojenském orgánu, že zpravodaj byl skutečně oficiálně zaregistrován a vydáván. Na divizi vydávali pro pluky časopis podobný „Vojenskému zápisníku“, který prý řídil šéfredaktor major Milan Codr, později vydávaný za československého raketového odborníka.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201048
Klukoviny.QXP
23.5.2005
14:59
Stránka 100
Kvele se chtěl vytáhnout, a tak nařídil Gajdošíkovi, aby mu předložil návrhy pro jiný název našeho zpravodaje. Jura doporučoval názvy typu: „Zpravodaj od děla“, „Zpravodaj rána“, nebo dokonce „Na ně, soudruzi!“ Zůstalo jen u názvu „Zpravodaj útvaru“. Jura týden co týden rozmnožoval nejrůznější informace, ale hlavně se soustřeďoval na Soutěž armádní tvořivosti, Armádní sportovní hry a sportovní zápolení v rámci našeho pluku. Pro zvýšení úrovně psal a přebíral články poučné a zábavné, kde se dalo. Byl nápaditý. I já se díky jemu dověděl, že už staří Egypťané měli touhu honosit se krásnými a bílými zuby. Dokonce jsem se dozvěděl o nejstarším receptu na zubní pastu. To se smísí bílý pudr se slinami. Pudr se skládá z kamenné soli, květů kosatce a dobrého pepře. Jura dokonce přesvědčoval čtenáře, že kosatec bude v budoucnu vyhledávanou rostlinou, protože se bude přidávat do zubních past. Své úvahy rozšiřoval o rady vojínům, kteří po návratu z vojenské základní služby zakotví v některém jednotném zemědělském družstvu, aby přesvědčovali vedení družstva o výhodách pěstování kosatce, jakožto významné rostliny hned po heřmánku. O obilí, prý, nikdy nebude nouze, protože za námi stojí lány sovětské pšenice. Chytře si zavedl rubriku: „Nepřátelé v oceli“. V ní otiskoval informace, kde si zájemci mohli najít zajímavosti o nepřátelské výzbroji. Za vzornou propagaci časopisu „Vojenský zápisník“ dostal písemné poděkování přímo od majora Codra. Týden po týdnu sílilo Jurovo postavení u pluku. Dokonce měl tak volnou ruku, že si dovolil na konci každého čísla otisknout své výplody aforismů, slovních hříček, nebo dokonce anekdoty. Mezi vojáky, kteří si ze zpravodaje sem tam něco vystřihli, jsem byl i já. Opisuji ze zažloutlých papírků: - Nemůžete najít po odchodu do civilu zaměstnání? - Bohužel, kromě práce, nemohu. -Vy byste měl jít k dopravákům. Vydržíte stát půl hodiny a ani se nehnete. - Soudruhu doktore, když se napiju kávy, nemohu spát. - Já zas když spím, nemohu pít kávu. Ven! -Čím déle je člověk zasnoubený, tím méně myslí na svatbu. - Soudruzi, proč se země stále točí? No proč? - Protože je to zákon. - Správně! Trvalo to ale dlouho, než ten zákon odhlasovali. -Jedu k moři kvůli dceři. -Copak jí schází? -Ženich. -Byl tak rozčílený, že si dal v hotelu boty pod hlavu a sám si lehnul na rohožku. Poznal to až ráno, když ho začali krémovat. -Někdo je zlý, když se mu stane bezpráví. Jiný, když se mu stane po právu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201048