Budu mluvit hodně rychle, budu se snažit znít sebevědomě, ale muž, kterého potřebuji přesvědčit, ze sebe sype voloviny po tunách, takže je moc dobře pozná. Noříme se hloub do kapradí, kde listí, které se právě začíná zbarvovat, propouští zlaté světlo. Jazyk mi v puse připadá jako olověný slimák. Zoufale se snažím přijít na to, co jim řeknu. „Hřbitov,“ konstatovala Beth suše, když za nimi Fil zavřel branku. Tráva rostla úplně všude a z cestiček tak dělala spíš živé ploty než cokoliv jiného. „Jako vážně? Hřbitov?“ „Co je na tom špatného?“ zeptal se a razil si cestu podrostem. Hluk dopravy z hlavní ulice se začínal vytrácet. „Ale nic – potom, co jsem viděla, co se vám plazí po vysílačích a v lampách, se nemůžu dočkat, až zjistím, s čím jsi schopný se vytasit na hřbitově. Jestli to budou jenom duchové a zombie, budu setsakramentsky zklamaná, File.“ Ještě pořád byla po záležitosti s pavouky v ráži a začínala ji bolet noha. Z Crystal Palace se do Stoke Newingtonu vydali oklikou, aby se vyhnuli jeřábům, které se tyčily vedle hlavní ulice v Dalstonu. Fil se k nim odmítal přiblížit. Beth si jich nikdy předtím nevšimla a chvíli uvažovala, kdy se tam vlastně objevily. Na panoramatu města se tyčily jako zlovolné zimní stromy. Za celou dobu neviděla Fila něco jíst. Vlastně si začínala myslet, že vůbec nejí. Zapadla do obchodu s točícím se štítem a objednala si jídlo z točící se jehlice – a teď rozpačitě čekala, kdy se jí začne obracet žaludek. Nabídla se, že koupí kebab i jemu, ale zdvořile odmítl. Včera v noci pod věží jeho kůži pokrýval olejovitý pot, ale vypadalo to, jako by mu jen chůze bosýma nohama po asfaltu vlévala energii, jako kdyby čerpal živiny ze vzduchu plného zplodin. Beth si najednou uvědomila, že šedivá barva na jeho kůži není špína, prostě měl takovou kůži – a jak nabíral sílu, čím dál víc tmavl. Krmí se městem, napadlo ji, jako kytka, kterou živí slunce. Pátrala po správném termínu a napadla ji urbosyntéza. 98
SYN-LONDYNA_po-3kor.indd 98
6.11.2014 21:28:36
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201019
Podrost se otevíral na mýtině plné náhrobních kamenů, kde stály na stráži sochy v životní velikosti. Žuloví mniši stáli bok po boku s učenci v kamenných tógách. Panna Maria se nakláněla nad svým dítětem. Dva mramoroví andělé se při polibku vzájemně zakrývali křídly a socha ženy se zavázanýma očima třímala meč nad hrobem s nápisem: John Archibald, soudce. Pověšen 1860. V nepravidelném kruhu tu stálo téměř tolik soch, kolik se tu tyčilo náhrobních kamenů. Místo ve středu shromáždění patřilo kamennému mnichovi, těžká žulová kápě mu stínila oči. Držel jeden prst ve vzduchu a rty mu vytesali lehce po otevřené, jako kdyby jej kameník zachytil, jak vypráví vtip – nějaký sprostý, soudě podle lascivního výrazu jeho úst. „Tak,“ rezignovaně vzdychl Fil, „jsme tady.“ „Kde tady? “ chtěla vědět Beth. „Pokud tedy nemáš na mysli kulisy pro mizerný upírský film.“ „V zahradě chrámu mé matky.“ Na rtech se mu mihl jízlivý úsměv. „Hezky pozdrav, Beth.“ „Koho?“ „Tvé duchy.“ „Jak to myslíš, Filiusi – že jsme i my mrtví? To se mě do tklo.“ Beth sebou trhla. Hlas zněl, no, hrobově – a vycházel z ka menného mnicha. Fil si rozpačitě kousal ret. „Petrisi,“ řekl nakonec, „nepoznal jsem tě.“ Prohlížel si sochu. „Nezhubnul jsi?“ „Trefa.“ Hlas vycházející ze sochy zněl vysušeně. Mnichovy kamenné rty se nehýbaly. „Na obličeji. Hajzlíci vandalský.“ „Majzlík? Mně – mně to přijde dobré, vážně elegantní. Vypadáš teď mnohem…“ zmlkl a tvářil se rozpačitě. „Ano?“ „Ehm…“ Socha vzdychla, znělo to jako valící se břidlice. „Takt zjevně nepatří k dovednostem, jež se mi nakonec s herkulovským úsilím podařilo vám vtlouct do hlavy. Kdo je ta mladá dáma?“ 99
SYN-LONDYNA_po-3kor.indd 99
6.11.2014 21:28:36
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201019
Socha se nepohnula. Kamenné oči zakalené lišejníkem nemrkaly. Beth teď ale cítila, že se na ni dívá. „Copak, už vás dostala prchlivost toho děvčete z lampy do potíží, Filiusi?“ pokračovala socha. „Nebo náš mladý princ teď ochutnává i denní potěšení?“ popichoval ho mnich. „Je to jen kamarádka, Petrisi,“ sdělil mu Fil, „a nechápu, jak je možné, že mě nenaučil taktu někdo tak proslulý strkáním nosu do cizích záležitostí jako ty.“ „Kéž bych pořád měl na to strkání celý nos,“ zaúpěl žalostně Petris. „To jo,“ přitakal Fil, „ty pacholku šeredná.“ Udělal krok vpřed a hubenýma rukama objal sochu kolem krku. Beth napůl očekávala, že mu žulové ruce objetí opětují, ale zůstaly pevně na místě, zatímco chlapec visel s nohama ve vzduchu mnichovi na krku. Z úst sochy se ozval skřípavý smích. „Beth,“ prohlásil Fil, „tohle je Petris. Naučil mě skoro všechny špinavé triky, které znám.“ „Moc mě… ehm… těší.“ Beth se tázavě zadívala na sochu. „Myslela jsem, že jsi říkal, že se tvůj učitel jmenuje Gutrcosi?“ „Gutterglass. Různí učitelé na různé věci. Když patříš ke královské rodině, máš spoustu domácích učitelů. Glas byl pro mě jako strýc, a taky teta, a odvedla fakt dobrou práci. Tenhle zvrhlý starý mnich,“ – ukázal palcem přes rameno na sochu – „měl na starost mé – ehm – etické vzdělání.“ „Udělal jsem vše, co bylo v mých silách, abych vám ukázal rozdíl mezi tím, co je dobré a co ne,“ pronesl Petris nabubřele. „A ‚co není‘, jsi nejradši předváděl názorně.“ Socha vyprskla a Beth si kolem jejích úst všimla malých, mokrých flíčků od slin. „To není fér, Filiusi.“ „Ne? Ten gin z odpadků mě skoro zabil.“ „Projevoval jste o něj setsakramentsky větší zájem než o teodiceu plynových lamp devatenáctého století,“ stroze 100
SYN-LONDYNA_po-3kor.indd 100
6.11.2014 21:28:36
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201019