Miroslav Îamboch
„VydrÏte,“ zahuhlal jsem smûrem ke Schnittzelovi. Kupodivu uÏ nevypadal vÛbec vydû‰enû, jen mû soustfiedûnû pozoroval. Postavil jsem se a s oporou Ïelezné tyãe se po jedné noze belhal po okolí. Otevfiené i zavfiené bedny s nedávno dovezen˘m vybavením, nástroje – pozÛstatky po pÛvodní v˘robû. Krev jsem na‰el v obrovském chladicím boxu natfieném khaki barvou. Taky jsem tam objevil toho, komu pÛvodnû patfiila. Visel na háku, vyvrhnut˘, staÏen˘ z kÛÏe, ale je‰tû nerozporcovan˘. Plácl jsem sebou na zem, rovnou v mrazáku si otevfiel pÛlkilové balení a opatrnû upíjel. Soustfiedil jsem se, abych krev i pfies tr˘znivou bolest z utrÏen˘ch ran udrÏel v Ïaludku. Bylo to skoro tûωí neÏ pfieÏít nedávn˘ souboj. Zvládl jsem to a pfii‰la na fiadu dal‰í ãást martyria. Spoutan˘ Schnittzel mû pozoroval a kupodivu neÏadonil, abych ho co nejdfiíve osvobodil. Asi pochopil, Ïe se nejprve musím postarat sám o sebe. Vyplazil jsem se z mrazáku, pfiíhodnû na‰el staré zapomenuté kladivo a jeho ohmatanou dfievûnou rukojeÈ si vrazil mezi zuby. Pak jsem, jak nejlépe to ‰lo, narovnal konce roztfií‰tûn˘ch kostí k sobû, pfiidal k noze dvû prkna z otevfiené bedny a technickou páskou leÏící pfiíhodnû opodál zatáhl v‰echno do provizorní dlahy. Probral jsem se vleÏe na zemi u otevfieného chladicího boxu, ze kterého mû vyãítavû pozoroval neboÏtík. Musel jsem omdlít, to se mi ãasto nestává. Dal‰í balení krve, pak jsem se teprve dokázal dovléct k Schnittzelovi. Vypadal rezignovanû, asi jsem byl v limbu déle, neÏ jsem si myslel. S klením jsem ho sundal z fietûzu a vyãerpanû se zase svalil na zem. Lapal jsem po dechu a pfiitom ho pozoroval, jak si jazykem zkoumá rty, zuby; prohmatává stopy po poutech na rukou i nohou. Po pfiestálém napûtí se trochu tfiásl. Ale nesloÏil se, to ne. „Víte, co jsou zaã?“ podafiilo se mi promluvit. „Ne, ani náhodou,“ zavrtûl hlavou a pohledem pfiitom zalétl k mrtvému ãtyfirukému monstru. Válku upírsk˘ch klanÛ jsem v Praze nechtûl za Ïádnou cenu, ale vypadalo to, Ïe uÏ mû od ní dûlí jen krok. Co byli, do hajzlu, tihle zaã? „Vy máte schopnost zábleskového vidûní a reakcí, Ïe?“ Chvíli mi trvalo, neÏ mi do‰lo, Ïe má na mysli Visio in Extremis. Noha mû zaãala stra‰livû bolet, k tomu nastupovala horeãka. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200953
Visio in Extremis
„Ano, kaÏd˘ z na‰incÛ to má,“ pfiitakal jsem. „Ale ne kaÏd˘ ho dokáÏe udrÏet tak dlouho jako vy. Ve stavu zrychleného vnímání se mÛÏete nacházet jen zlomek sekundy, moÏná sekundu, a to pouze ve stavu abnormálního ohroÏení. Právû proto se tomu fiíká Visio in Extremis, nûkdy také zábleskové vidûní, ne?“ Vypadalo to, Ïe o upírech ví opravdu hodnû, skoro víc neÏ já. Asi protoÏe nejsem moc spoleãensk˘. „Myslel jsem, Ïe tomu mladí upífii fiíkají zábleskové vidûní, protoÏe vidí záblesky, kdyÏ vyletují kulky z hlavní,“ prohodil jsem a stiskl zuby, tfias zaãínal b˘t nesnesiteln˘. Potkal jsem cucáka, kter˘ téhle schopnosti fiíkal bulit time. Nechápal jsem proã. „Vy vidíte projektily opou‰tûjící hlaveÀ?“ opáãil Schnittzel udivenû. „Na takové úrovni mají tuto schopnost aÏ star‰í upífii! Rozvíjí se po pÛltisíciletí vûku, nejdfiíve!“ „Je mi to fuk,“ zavrãel jsem. „Pfiineste mi krev a nûjaké jídlo. Nejlépe maso. Ale ne z té mrtvoly v chlaìáku, lidi nejím.“ I kdyÏ bych mohl, kofiist je kofiist, lovná zvûfi je lovná zvûfi. Ale pfiipadalo mi to hnusné. Asi jako nûkter˘m lidem pojídání opic a primátÛ. Nûkter˘m. U nás upírÛ je to podobné. „Jistû, zaãíná regenerace. Proto se vám zv˘‰ila teplota – za úãelem urychlení procesÛ. Mûl byste se ale zabalit, protoÏe tepelné ztráty vás vysilují. Schnittzel byl chytr˘ aÏ na pÛdu, ale poslechl jsem ho. „Také máte vût‰í potfiebu bílkovin, potfiebujete materiál.“ „Tak mi nûco pfiineste, nebo si dám vás,“ zacvakal jsem zimniãnû zuby. Pokud mû chtûl zabít, mûl k tomu jedineãnou pfiíleÏitost. Nakonec z dal‰í lednice, kterou jsem pfiehlédl, pfiinesl nûjaké normální jídlo, které jsem do sebe zaãal opatrnû soukat. „Co tu vlastnû dûlali?“ zeptal se a nahlíÏel do podzemí. Stále se odtamtud oz˘valy tlumené zvuky nejasného pÛvodu, ale protoÏe se zatím nikdo na povrch nevynofiil, doufal jsem, Ïe tomu tak zÛstane i nadále. Nic jiného mi nezb˘valo. Otevfiel jsem oãi a spatfiil Schnittzela nad sebou, v ruce drÏel pinzetu a malé zubafiské zrcátko. K ãemu se ten idiot chystal? 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200953
Miroslav Îamboch
„Co to sakra dûlá‰?“ zavrãel jsem na nûho. Polekanû odskoãil. „Myslel jsem, Ïe jste mrtv˘! Pfiestal jste reagovat, Byl jste jednu chvíli naprosto ledov˘ a vÛbec jste ned˘chal,“ omlouval se pfiekotnû. „Cítím se jako mrtv˘,“ fiekl jsem a vstal. Noha mû bolela, ale postavit se na ni dalo. Nabil jsem pistoli, zvedl meã a ukázal na vchod do podzemní ãásti továrny. „Omrkneme to a vypadneme.“ Schnittzelovi se do tmy moc nechtûlo, ale já ho zase nechtûl nechávat nahofie. Sestoupili jsme po ocelov˘ch schodech spoleãnû, on s baterkou, já s noãním vidûním. K ãemu podzemní hala slouÏila dfiív, uÏ nebylo jasné. Teì ji zaplÀovaly malé kostky obloÏené silnûj‰í nebo tenãí vrstvou izolaãní vaty, z kaÏdé ãnûla roura pro pfiívod vzduchu a obrys dvefií. „Co to je?“ stále nechápal Schnittzel. Já uÏ ano. Namátkou jsem odstranil izolaãní vatu z jednûch dvífiek a mal˘m ok˘nkem nahlédl dovnitfi. Na holé zemi tam leÏel chlap se dvûma páry rukou. Odlehãenûj‰í a civilnûji pÛsobící verze toho, kterému jsem vystfielil díru do tûla. Jeden pár paÏí je‰tû nebyl úplnû vyvinut˘. A vypadalo to, Ïe ani jeden není pÛvodnû jeho. Pokud se bude pozdûji snaÏit, bude moci tenhle t˘pek chodit v kabátû se zdÛraznûn˘mi rameny i mezi obyãejn˘mi lidmi. V dal‰í kleci jsem objevil psa. Spí‰ pumu, je‰tû ostfiej‰í verzi hlídaãÛ, ktefií mû málem venku pfiekvapili. „To je v˘robna glyhenÛ,“ do‰lo koneãnû Schnittzelovi. Na stûny nûkdo pfii‰rouboval tabule popsané kfiídou záznamy v cizím jazyce. Neznal jsem ho. U upírÛ bych oãekával latinu, nበkosmopolitní dorozumívací jazyk. Tohle vypadalo jako francouz‰tina zkfiíÏená s obrázkov˘m písmem. „A vyrábí je zatracenû star˘m zpÛsobem. A taky zatracenû dobfie,“ zhodnotil jsem. Málem mû dostali. Nikdy jsem se nepotkal, vlastnû ani jsem nikdy nesly‰el o tak dobr˘ch pfiemûnûncích. „Co s nimi udûláme?“ chtûl vûdût Schnittzel. Nejlep‰í by bylo zabít je, protoÏe kaÏd˘ z upírÛ zaãíná s glyheny vÏdy stejnou fází – vybudováním loajality. Zdá se to neuvûfiitelné, ale 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200953