měli dát někomu vědět, že jste tady. Potom se mu ale Hamlet začal pod kabátem vrtět, a když se Milo podíval na hodinky, viděl, že velká černá ručička ukazuje čtvrt a pět minut. Kdyby přišel pozdě, dal by paní Harrisové další důvod, proč se má vypravit za mamkou. „Zůstaň hezky v klidu, než se dostaneme do babiččina pokoje,“ zašeptal Milo a hladil vršek Hamletova svraštělého rypáčku. Z přenášení Hamleta už Mila bolely ruce. Rostl rychleji, než ukazovaly tabulky na internetu. Možná je prostě napřed. Ze společenské místnosti vycházel pach spálených toustů a ovesné kaše a televize byla puštěná tak hlasitě, že z toho Mila rozbolela hlava. S příchodem zimy se krize v Sýrii zhoršuje… Sýrie, to místo, odkud je Tripi a jeho sestra. Občanská válka, tak to nazval Tripi, země, která se obrátí sama proti sobě, jako když se lidi hádají v rodině. Milo myslel na mamku, taťku a babičku a na to, že to možná bylo tak trochu podobné. Že byli v občanské válce, a proto museli někteří z nich odejít, tak jako musel Tripi odejít ze Sýrie a taťka musel odejít z Anglie a babička musela odejít ze svého pokoje u nich v podkroví. Ale Tripimu se povede dostat Ajšu zpátky, jako se Milovi povede dostat zpátky babičku, a třeba tu bude Ajša do Vánoc a oba přijdou k nim domů na sváteční oběd s mamkou, babičkou a Hamletem. Nezdálo se, že by stařenky ty spálené topinky nebo ovesnou kaši jedly. Milo se nemohl přesvědčit, jestli mají zuby bílé jako na tom inzerátu, protože měly vrásčitá ústa pevně sevřená, měl ale podezření, že budou žluté, jako zuby většiny starých lidí. Dobré bylo, že se všechny dívaly na televizi. Oběhl je, každé z nich dal kopii Ajšiny fotky a řekl jim, aby ji v telce zkusily hledat a pověděly mu, kdyby něco zahlédly. Došel k babiččinu pokoji a zaklepal, natěšený, jak se bude tvářit, až uvidí, že má s sebou Hamleta. Zrovna ve chvíli, kdy otevřel dveře, vycházela ven sestra Heidi
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200949
s hromadou povlečení, které bylo cítit jako šaty paní Moseleyové. Hamlet krátce vykvikl. „Pšššt…“ Sestra Heidi se otočila. „Co to bylo?“ „Nic,“ řekl Milo. „Co děláte s babiččiným povlečením?“ „Ach, drobná nehoda.“ Babička nehody nemívala, ne dokud byla doma. Zavolala Mila a on přišel nahoru a pomohl jí na záchod. Sestra proběhla kolem. Hamlet zakvičel, tentokrát hlasitěji, a vrtěl se tak moc, až ho Milo upustil. „Milo, můj příteli!“ Milo se otočil. Petros, ten chlápek, co maloval obrazy, se rozkročil, Hamleta zachytil, rychlým pohybem ho zvedl a zamířil s ním k Milovi. „Tohle prase je tvoje?“ uchichtl se Petros. „No ovšem, Angličani a jejich mazlíčci.“ Milo sebral Hamleta a schoval ho pod kabát. Potom znovu zachytil tu vůni: umělé citrony. Hamlet ji musel taky nabrat do nozder, protože kroutil rypáčkem a vydal ze sebe sérii krátkých, jemných zachrochtání, což dělal, když se mu nelíbilo, jak je něco cítit. Nebo někdo. „Dám pozor, aby tvého malého kamaráda neviděla sestra Thornhillová.“ Petros cvrnknul Hamleta do ouška. „Přišel jsi navštívit krásnou Louisu?“ zeptal se. Milo zkrabatil obočí. Nikdo tak babičce neříká. Lou, tak se jmenuje. T o je fr ancouzsky vlk , napsala mu do bloku, když se jí Milo ptal, odkud se její jméno vzalo. I když ve francouzštině mělo to slovo na konci ještě „p“. To Milovi připomnělo Červenou karkulku, a jak se vlk převlékl za babičku. Babička napsala, že vlci mají jenom špatnou pověst, že jsou krásní a inteligentní a starají se jeden o druhého a že vidí věci, které většina lidí nevidí, tak jako Milo svýma mimořádnýma očima.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200949
A vlci milují měsíc , napsala tenkrát babička. Takže vidíš , že jsem byla pradědečkovi M oonovi souzená. Babička si vzala pradědečkovo jméno, i když nikdy svatbu neměli. A tenhle chlápek zná babičku jak dlouho, pět vteřin? Milo teď tiskl Hamleta v náručí ještě pevněji. Protlačil se kolem Petrose, otevřel babiččiny dveře, rychle je za sebou zavřel, aby Petrosovi došlo, že za ním nemá chodit, a vešel dovnitř.
25 Milo Milo vešel do babiččina pokoje, kde bylo všechno studené a tmavé. Povlečení z babiččiny postele bylo svlečené a ona seděla ve svém křesle u okna a spala. Doufal, že když ty spací pilulky vyházel, bude jako dřív, ona ale už zase vypadala unaveně. Hlava jí bezvládně visela na hrudi. Rozsvítil světla, roztáhl závěsy a šel ji políbit. Její oči se na chviličku otevřely a ona natáhla ruku, aby se dotkla jeho tváře. „Vím, co potřebuješ, babi, trochu sladkého čaje a máslové sušenky. To tě probudí.“ Šel k podnosu, který jí vybavil tou malou varnou konvicí a babiččiným kostkovaným hrnkem, ale sklenice s čajem a krabice se sušenkami zmizely. Okamžitě věděl, kde skončily. Zabavené tou ohavnou sestrou Thornhillovou. Nechtěla dopustit, aby měla babička něco dobrého k jídlu a pití. Zřejmě jí je sebrala, když babička odmítala jíst ty mazlavé noky a nitkovité hovězí. Milo se podíval na hodinky. Jestli do školy neodejde během několika minut, zmešká ranní kontrolu docházky, ale bylo mu to jedno, tohle bylo důležitější. „Pro nějaké ti dojdu,“ řekl Milo. „Ten obchod na rohu bude mít
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200949