98
Jean-Dominique Brierre
Zatím však Edith oslavila příchod nového roku celkem skromně v malém pařížském kabaretu. Od 2. prosince do 5. ledna 1946 zpívala na pozvání svého přítele Michela Emera, který řídil tamní orchestr, v novém podniku Club des Cinq na ulici Faubourg-Montmartre. Právě tam jí byl představen boxer Marcel Cerdan, který se přišel podívat na jeden z jejích koncertů. O necelé dva roky později, když se z nich stali milenci, jí to připomněl. Na konci února 1946 Edith odjela do Lausanne, které velmi dobře znala a kde dva týdny zpívala v kabaretu Coup de Soleil.47 Ředitelem klubu byl jistý Jean Villard, jenž se před válkou proslavil pod přezdívkou Gilles v umělecké dvojici Gilles a Julien. A přestože se Villard stal zakladatelem a ředitelem Coup de Soleil, nepřestal psát písně. Patřil také k mimořádně talentovaným skladatelům. Edith Piaf, která se nikdy nepřestala pídit po nových písních, se ho zeptala, jestli by pro ni v šuplíku neměl schovanou nějakou skladbu. Nabídl jí bukolickou skladbičku Les Trois Cloches, která vypráví příběh Jean-Françoise Nicota. Zpěvačku nová skladba ihned nadchla, což je trochu překvapující, neboť píseň s folklorními a venkovskými motivy rozhodně neodpovídala jejímu stylu. Mohla interpretka skladby Elle fréquentait la rue Pigalle zpívat s vážnou tváří následující refrén, který zahajuje každou sloku: „Vesnička v údolí…“? Ze Švýcarska se Edith vrátila v polovině března, v kufru si s sebou vezla Les Trois Cloches. Věděla, že jde o úžasnou píseň, dlouho však otálela, než ji začala zpívat. „Od V klubu Coup de Soleil se Edith 8. března 1946 zúčastnila rozhlasového vysílání pro frankofonní část Švýcarska. V něm zazpívala i Dans ma rue od Jacquese Datina. Z třiadvacetiletého mladíka se rázem stal uznávaný skladatel. Mezi jeho slavné písně patří například Nous les amoureux (Jean- Claude Pascal, vítězství v soutěži Eurovision 1961), Cécile ma fille (Nougaro), Le Petit Garçon (Reggiani), Les P’tites Femmes de Pigalle (Serge Lama) atd.
47
EDITH PIAF_TISK.indd 98
17.9.2014 11:20:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200907
EDITH PIAF
99
začátku jsem byla rozhodnuta zařadit ji do repertoáru,“ vyprávěla později. „,Cítila‘ jsem ji, nedokázala jsem ale říct, proč si neumím představit, že ji zpívám sama. Měla jsem pocit, jako by vyžadovala ,něco jiného‘. Ale co? To jsem pořád nedokázala určit.“48 V tomhle doznání můžeme najít prvek, který je stejný pro všechny velké interprety, a to jak pro Edith Piaf, tak pro Chevaliera nebo Hallydaye. Všichni tito umělci dokázali instinktivně poznat, co se k nim hodí a co ne. Les Trois Cloches si lze vykládat i jako Edithinu touhu „rozbít svůj obraz“, jak by řekl Souchon. Takový počin ale nebyl zadarmo. Její touha po změně se totiž nemusela setkat s pochopením publika. Publikum bývá přirozeně konzervativní a od zpěváka chce jediné: Slyšet, co už zná. Příležitost, jak píseň „protlačit“ i za cenu rizika, se jí naskytla o dva týdny později. Třetího dubna se vydala na čtrnáctidenní turné, které zorganizovalo divadlo aux Armées, po východě Francie a Německu. V rámci programu vystupovala i skupina osmi mladých vokalistů s banálním a zároveň explicitním názvem Les Compagnons de la Chanson (Kamarádi písničky). Edith je slyšela už o dva roky dřív, 29. března 1944, v Comédie-Française, kde vystupovali na galapředstavení věnovaném francouzským železničářům. „Když tuhle skupinu mladých zpěváků, kteří se zaměřovali zejména na folklorní tvorbu, slyšeli Marie Bell a Louis Seigner, dostali úžasný nápad představit je i pařížskému publiku,“ vzpomínala Edith. „Večer ale přerušil poplach, kvůli kterému se většina diváků vrátila domů. Když nebezpečí pominulo, pokračovalo představení před poloprázdným sálem, já ale ani na sekundu nelitovala, že jsem zůstala. Už tehdy mě Compagnons zaujali svým obrovským talentem. Ano, zpívali táborákové odrhovačky, neměli zkušenosti, ale mládí, to je přece 48
Le Parisien, 6. května 1958.
EDITH PIAF_TISK.indd 99
17.9.2014 11:20:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200907
100
Jean-Dominique Brierre
krásná chyba… Nemusela jsem být jasnovidec, abych poznala, že ti chlapci mají obrovské možnosti.“49 Během turné, které hostila zejména města s významnou vojenskou posádkou, například Štrasburk, Metz, Nancy, Baden-Baden a Saarbrücken, Edith stále víc okouzlovaly nevinnost a nadšení těchto vysokých chlapců, z nichž ani jednomu nebylo víc než šestadvacet. Uznávala dokonce jejich zpívané nářky nad francouzskou folklorní písní, která byla předělaná pro potřeby vichistického režimu. Pak si vzpomněla na Les Trois Cloches, kterou měla stále pečlivě schovanou, a uvědomila si, že Villardovo dílko svým stylem dokonale zapadá do repertoáru Compagnons. Tenhle „spící mistrovský kousek“, jak o písni později hovořila, se nedal zpívat jednohlasně, potřebovala k němu víc hlasů! Edith cítila, že se trefila do černého, a bez dalšího otálení skladbu nabídla „Kamarádům“. „Oni ji však okamžitě a kategoricky odmítli. Les Trois Cloches? Ani nápad! Mrzelo mě to, nehodlala jsem se ale vzdát, nechtěla jsem přiznat prohru. ,… a co kdybych ji zpívala s vámi?‘ zeptala jsem se. Navrhla jsem jim to celkem nepřesvědčivě, ale oni, k mému velkému překvapení, souhlasili.“50 Pak už šlo všechno ráz na ráz. Hned na druhý den od jejich společného návratu do Paříže, tedy 19. dubna, se Compagnons na pár dní usídlili v Européen. Edith je tam přišla podpořit a v zákulisí s nimi začala nacvičovat novou píseň. Šestadvacátého dubna jim dala prostor v první části svého představení v Club des Cinq, ještě s nimi ale nezpívala. Zkoušky pak pokračovaly v jejím bytě 2. května. Kromě Les Trois Cloches si společně zkusili zazpívat i starou lidovou písničku Céline. Za vydatné pomoci Louise Barriera se Edith podařilo přichystat vystoupení prakticky ze dne na den. Čtvrtého května je čekalo spo49 50
Tamtéž. Tamtéž.
EDITH PIAF_TISK.indd 100
17.9.2014 11:20:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200907