Fulghum_3_vnitrek.indd 115
12.11.2014, 8:47:35 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200874
v hrnku káva kouřící vejce jak slunce zářící. Krátký je život, byť širá krajina. „Tak tu písničku dopiš a pak mi ji zazpíváš… Slibuješ?“ „Slibuju,“ řekla zrovna v okamžiku, kdy jí Daniels přidržoval dveře do kavárny Ladro. „Chodíte sem, cizinče, často?“ zeptala se. „Skoro každý den – v šest ráno. Kdybych si totiž dal kafe po poledni, tak neusnu, což by mě mrzelo, protože si po obědě rád dáchnu.“ „Překvápko! Nebudeš tomu věřit, ale je to i můj podnik. Ale když tu býváš ty, já jsem obvykle ještě v posteli. Herečka sotva může být ranní ptáče. Já tu bývám skoro každé odpoledne kolem třetí. To ty si dáváš šlofíka. Takže chodíme do stejného podniku, ale nikdy ve stejnou dobu. Ani se mi tomu nechce věřit, ale je to tak.“ Servírka je oba poznala. „Dvakrát dvojitou kávu s plnotučným mlékem, do vysoké sklenice. Mám pravdu?“ Oba si dávají totéž. Zasmáli se. Fakt pěkné překvapení! „Jde na tebe škytavka?“ zeptala se. „Nemůžu si… škyt… pomoct… Škytavku dostanu pokaždý, když mě něco hodně překvapí.“ „To je tím žirafím mlíkem.“ „Škyt…“ Smáli se oba. Žirafí mléko rychle stoupá do hlavy. Používá se na povzbuzení vynikající nálady. Někdo tvrdí, že je to afrodiziakum. Ostatně jako smích.
117
*** „No já vlastně nepiju každý den totéž a navíc ve stejném podniku,“ řekl. „Občas zajdu někam, kde mají exotické druhy kávy z dalekých míst, kam jsem nikdy nejel. A po takové kávě se pak stavím v knihkupectví a koupím si průvodce po té zemi.“ „A kam ses takhle vydal poslední dobou?“
Fulghum_3_vnitrek.indd 117
12.11.2014, 8:47:35 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200874
118
„Na Papuu Novou Guineu. Káva se tam pěstuje na vulkanické půdě v údolích západních pohoří, a to ze semen dovezených z oblasti Modrých hor na Jamajce.“ „Nejspíš jsi kvůli tomu jel na Jamajku…“ „Nejel, protože na Jamajce už jsem kdysi byl.“ „A kam jsi ještě jel?“ „Na Sulawesi a Sumatru, indonéské ostrovy. Pěstování kávy bývá celkem skromný byznys a používají se tradiční metody. Kávové boby se suší na slunci a výsledkem je velmi silná káva. Těší mě, když mám v hrnku indonéské slunce.“ „A taky sis koupil toho průvodce…“ „Koupil, ale dostal jsem se jen na Sumatru. Jednou bych tam rád vyrazil doopravdy kvůli stromům. Prozatím teda piju kafe a sním o tom.“ „Ty, Pejsku, vždycky cestuješ sám?“ „Ano i ne.“ „Tak to mi vysvětli.“ „Prostě obvyklej scénář. Měl jsem přítelkyně, známosti, partnerky na tancování i na cesty – to všechno mám za sebou. Ale žádnou dlouhodobou známost. Omlouvám se, jestli to může vyznít nezdvořile, ale to už nechci. Promiň. Aspoň teda ne teď a tady.“ „Promiň, že jsem se tak zeptala. Určitě jsem nechtěla šťourat…“ Usmál se. „Ale chtěla. Mám-li to říct na rovinu, tak tvoje otázka ve skutečnosti mířila právě k tomu, jestli jsem normální heterosexuál, se všemi činnými rozpory, které to obnáší… A odpovědí je jednoznačné ano. Všechno ve mně funguje.“ Usmála se. „A ptáš se proto, že jsi normální heterosexuálka – se všemi činnými rozpory, které to obnáší. A máme-li muže a ženu, pak je vždycky možnost, že… no prostě že něco bude.“ Zase se usmála. Bál se, že na něho mrkne. Neudělala to.
Fulghum_3_vnitrek.indd 118
12.11.2014, 8:47:35 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200874