S. J. Bolton
Teď byla řada na ní, aby pokrčila rameny. „Potřebujeme zjistit, komu dům patřil před vámi.“ „Myslela jsem, že vám Duncan předal ty dokumenty dnes ráno na stanici.“ „Předal. Ale moc jsme z nich nevyčetli. Sloužívalo to tu nějakým církevním nebo náboženským účelům, ale původní budova byla dlouho opuštěná a pak ji strhli a postavili součas ný dům. V dokumentech byla jména zplnomocněných správ ců, ale zatím se zdá, že většina je jich už po smrti.“ „Po smrti?“ Přikývla. „Sešlost věkem, nic podezřelého.“ Dojedla jsem večeři. Hlad už jsem sice neměla, ale spoko jená jsem také nebyla; během jídla jsem si rozhodně neod dechla. Vstala jsem a začerstva donesla talíř do myčky. „Tak co víte o runách?“ zeptala jsem se. Podívala se na mě, ulomila si další kus pečiva, zdálo se, že si všechno srovnává v hlavě. Sehnula se a vytáhla z ka belky fotoaparát, poznámkový notes a útlou, v modré kůži vázanou knihu. Na titulní straně byly zlatě vyražené runové znaky a název. Ačkoliv jsem měla knížku otočenou vzhůru nohama, dokázala jsem titul přečíst: Runy a vikinské písmo. Jméno autora bylo vytištěno tak drobným písmem, že jsem je nerozluštila. „Říkala jste, že otec vašeho manžela se v tomhle vyzná?“ zeptala se. Přikývla jsem. „Opravdu tomu rozumí. Pochybuji, že je mnoho takových, kteří vědí o historii místních ostrovů víc než on.“ Otočila knihu směrem ke mně. Hned na vnitřní stra ně obálky jsem narazila na obrázek pětadvaceti run: každá 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200825
Obětina
představovala jednoduchý, víceméně hranatý symbol. Jed notlivé runové znaky měly připsán význam, jako například Zlom, Klid, Brána, ale když Richard, můj tchán, o runách mluvil, vždycky používal jen vikinské názvy. „Nechápu to,“ přiznala Tullochová. „Je jich jen pětadva cet. Každá má podle všeho přesně připsaný význam. Jak se z nich dá vytvořit abeceda nebo složit slovo? Neobsahují ani dostatek výrazových znaků.“ Začala jsem knihou listovat. „Myslím, že to trochu fun guje jako čínské písmo,“ řekla jsem. „Každý znak má určitý hlavní význam, ale i několik vedlejších, odvozených význa mů. A když použijete dva nebo více znaků společně, význa my se řetězí a na základě jejich kombinace získá sdělení kon krétní a jedinečný obsah. Rozumíte mi?“ „Ano,“ odpověděla. „Ale myslím, že v čínském písmu existuje přes dva tisíce výrazových znaků.“ „Možná, že Vikingové toho tolik nenamluvili.“ Otevřela notes a otočila jej ke mně. Dívala jsem se na stránku se třemi překreslenými runami, které jsme vidě li včera v pitevně. „To, čím se zabýváme my,“ pokračovala, „jsou runy pro Odloučení, Průlom a Donucení. Ty někdo vy řezal do těla oběti. Co s tím dál?“ Podívala jsem se do knihy. Na další stránce jsem narazila na další reprodukci run, tentokrát s jejich vikinskými názvy. Symbol podobající se rybě se nazýval Othila a měl význam Odloučení; mašlička draka byla Dagaz ve významu Průlo mu a runa připomínající kříž s diagonálně šikmým ráhnem Nauthiz, ve významu Donucení. Podívala jsem se na Tullo chovou. Bedlivě mě sledovala. „Co odvozené významy?“ zeptala jsem se. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200825
S. J. Bolton
„Pokračujte,“ pobídla mě. Na protější stránce byl seznam run s výkladem vzácněji užívaných významů. Othila též znamenala Majetek nebo Dě dictví, Rodnou zem nebo Domov. Dagaz mohla mít význam Dne, Božího světla, Prosperity a Plodnosti. Nauthiz zname nala Potřebu, Nutnost, Příčinu bolesti a smutku, Ponaučení a Utrpení. „Odloučení ve významu vyjmutí a oddělení vnitřních or gánů od zbytku těla?“ nadhodila spíše v nadsázce. Povzbudivě na mě kývla. Zadívala jsem se do knihy. „Průlom… hmm, proniknutí do hrudního koše až k srd ci? Donucení… no, donutili ji k tomu, nebo ne? Měla mod řiny kolem zápěstí a kotníků… A jistě to pro ni bylo utr pení…“ pokoušela jsem se nepřesvědčivě domýšlet výklad. Podívala jsem se na Danu. „Připadá vám to jako uspokojivé vysvětlení?“ zeptala se. Zavrtěla jsem hlavou. „Ne,“ řekla jsem. „Přijde mi to jako pitomost.“ „Jako nesmyslné čmáranice?“ naléhala. „To jste vyjádřila mnohem elegantněji,“ připustila jsem. „A co runy ve sklepení?“ Zapnula fotoaparát a našla snímky, které pořídila před několika minutami. Šlo o pět symbolů vytesaných do římsy nad krbem. „Šíp mířící vzhůru,“ řekla jsem. Dana nalistovala příslušnou stránku v knížce. „Teiwaz,“ přečetla, „a znamená Bojovníka nebo Vítězství v bitvě.“ Podívala jsem se na ni. Obě jsme se tvářily nechápavě. „Další vypadá jako sešikmené písmeno F.“ Naklonila jsem se nad knížku a ukázala na příslušnou stránku. „Tady. Co o tom píšou?“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200825