překvapená, jak můj hlas zní něžně, když jsem na tu babiznu měla takový vztek. „Prosím?“ vyštěkla Bomba, evidentně za tím hledala nějaký podraz. „Myslím – gratuluju, že jste to s panem generálním dali dohromady. Má vás rád, víte?“ dodala jsem. Trocha psychického nátlaku neuškodí ani Bombě. A mohla by změknout. I když – ona? No, nic za to nedám. „Cože? Jak...“ zalapala Bomba po dechu. „Prohlásil vás za svou přítelkyni, když jsem u něj byla. A řekl mi, že jste sice děsná, ale proto vás má rád. Je to dobrý chlap, Aneto, buďte na něj hodná,“ vykročila jsem ke dveřím plná triumfu, že jsem ji dokázala umlčet. „Marie... Počkejte!“ zavolala za mnou. Tak přece? Zavřela jsem dveře a zase si sedla, jen jsem na ni koukala, obočí zdvižené údivem. Že by se v Bombě probudilo svědomí? „O vašem bratrovi opravdu nic nevím, to jsem říkala pravdu. Ale jsem ve spojení s Petrem – s mým synem. On říká, že je součástí vyšší moci; podle jeho přátel jde o naplnění nějaké starověké legendy. Moc o tom nevím, nesmí z toho moc prozradit. Ale má u svých nových známých plné zajištění a vypadá šťastný. Tak jsem neviděla důvod, proč mu v tom Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200649
bránit, i když jde zřejmě jen o nějakou skupinku snílků. Pozastavila jsem ale jeho přístup k penězům, nechci, aby mě nějaká sekta připravila o majetek. Petr s tím dokonce souhlasil, prý jim ti jejich kamarádi dokážou vše obstarat sami. Takže pokud váš bratr utekl ke stejným lidem jako on, můžete si být jistá, že je o něj postaráno.“ „To jsou dobré zprávy, děkuju,“ řekla jsem jí, ačkoli jsem tu pasáž o naplnění legendy vnímala jako velmi, velmi špatné zprávy. Mimořádně. „Myslíte, že by mi pan ředitel dovolil odejít dnes dřív, abych to mohla říct manželovi a synovi? Oba se o něj také bojí,“ zariskovala jsem se jí zeptat. „To samozřejmě záleží na tom, kolik po vás zůstane nedodělané práce!“ probudila se Bombina stará osobnost. Než jsem jí stačila odseknout, najednou obrátila. „Ale co, teď před Vánocemi už stejně moc práce není, tak běžte, já to panu inženýrovi vysvětlím a omluvím vás.“ Byla jsem tak šťastná, že mám pro dnešek už padla, že jsem odtamtud zmizela jak pára nad hrncem, ani jsem se nerozloučila. Doma jsme se s Davidem dlouho probírali Tomášovými knihami a snažili se přijít na to, co můžeme čekat. Cítila jsem výčitky, že trochu zanedbáváme Edu, ten ale naopak vypadal velmi Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200649
spokojeně, že si může nerušeně sledovat oblíbené pořady a hrát hry, aniž bychom ho od televize stále odháněli. V knihách jsme nic nového nezjistili, o Tomášovi stále nebylo ani zmínky a my se pomalu vraceli do starých kolejí. Čas letěl jako splašený a nás napadaly nové a nové teorie, zatímco se listopad přehoupl v prosinec. Já se trochu uklidnila, v práci všechno běželo, jak mělo, Sylvu čekalo už třetí rande – její Lucius se ukázal jako slušňák, vzal ji nejdřív do divadla, pak na sobotní romantickou plavbu lodí a teď měli jet dokonce na welness víkend do nějakého motelu u Karlových Varů. Prý mu o mně vyprávěla a on se se mnou údajně moc chce potkat. Na což já v současné situaci fakt nemám náladu. Pak mi jednoho dne zavolala Ester. Já na ni úplně zapomněla, dokonce jsem ani nějak netušila kolikátého je, a bála jsem se, jestli jsem neprošvihla její seanci. „No ahoj, kočko, jak je? Nezměnila jsi názor na ten pátek, doufám?! Pořád mi u tvé karty vychází smutek, nezakázal ti David to naše setkání, že ne?“ řekla vesele. Sakra, ona vlastně o Tomášovi nic neví. Tak to bude dlouhý hovor.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200649