kolem půl desáté do krásného sluncem prolitého dne.
Vicky vstala, natáhla na sebe šedivé tepláky a černou mikinu. Přešla k oknu a otevřela ho dokořán. Na obloze nebyl ani mráček. Vypadalo to, že bude jeden z mála posledních teplých dnů. Protože byl už říjen, byly teploty v tuhle denní dobu jen kolem deseti stupňů. Vicky naskočila husí kůže a okno rychle zavřela. Pak si nazula tenisky a běžela dolů do kuchyně. Cestou volala na Jeremyho. „Jeremy, kde jsi? Už jsi vzhůru?“
„Nazdar ospalče,“ řekl Jeremy a podal Vicky hrnek horké kávy s mlékem a dvěma lžičkami cukru, když se posadila na protější židli u kuchyňského stolu. „Dáš si lupínky?“ zeptal se a sám si jich nasypal plnou misku.
Vicky přikývla a vzala si od něj krabici kukuřičných lupínků. „Co dneska podnikneme?“ zeptala se a zalila si lupínky plnotučným čokomlékem.
Jeremy se na Vicky pozorně zadíval. „Koukám, že jsi plná energie. To znamená, že se žádné noční výlety nekonaly?“
„Nic, o čem bych věděla,“ zahuhlala Vicky s plnou pusou.
„Takže jsme sem jeli zbytečně?“
Vicky se zatvářila dotčeně a odsunula nedojedenou misku s lupínky stranou. „Tak podívej. Zaprvé je před námi ještě jedna noc, a zadruhé si myslím, že nám víkend mimo Langdon Hills a daleko od všech jedině prospěje.“
„Asi máš pravdu,“ usmál se Jeremy. „Vždyť víš, že jsem s tebou rád.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200639
Jen jsem myslel, že té záhadě s náměsíčností přijdeme na kloub.“
„To přece není vyloučený. Třeba tě v noci přepadnu ve tvém pokoji a budu tě chtít za ty tvoje kecy zmlátit,“ žertovala Vicky.
„V tom případě už raději mlčím.“
„No jo, ale co budeme dneska celý den dělat?“ zeptala se znovu Vicky.
„Mám nápad,“ řekl Jeremy po chvilce přemýšlení. „Jsme v krásné přírodě. Všude kolem nás jsou lesy, údolí a cyklistické a pěší trasy. Co říkáš tomu, kdybychom si dali pár kiláků po okolí a pak si někde udělali piknik?“
Vicky byla nadšená. „To je super nápad. Navíc to vypadá, že bude dneska i hezky. Od rána je obloha bez mráčků a svítí sluníčko.“
„A pro všechny případy s sebou přibalíme pláštěnky,“ dodal Jeremy. „Takže souhlasíš?“
„To si piš,“ přikývla Vicky. „Udělám čaj a nějaké sendviče s sebou, a tak za půl hodiny můžeme vyrazit.“
„Skvělý,“ řekl Jeremy a začal ze stolu sklízet špinavé nádobí od snídaně. „Já si dám mezitím sprchu. Včera jsem to už nestihl.“
„Prase,“ řekla Vicky suše a ohrnula nos.
Jeremy zakoulel očima: „Ty s tím naděláš. Kdybych ti to neřekl,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200639
vůbec by sis toho nevšimla.“
„Tak odsud už padej,“ rozzlobila se na oko Vicky, „ať můžu umýt nádobí, připravit sváču a můžeme co nejdřív vyrazit.“
„Rozkaz,“ zatlemil se Jeremy a upaloval po schodech do prvního patra, kde byla koupelna.
Vicky se usmála. „Kéž by se dal zastavit čas,“ pomyslela si. Tak skvěle, odpočatě a bezstarostně jako dneska, se už dlouho necítila. To ale ještě netušila, jak si s ní osud v příštích několika hodinách pohraje…
***
Byla sobota dopoledne a Josh s Dereckem už víc jak půl hodiny jezdili sem a tam po Little Thurrock.
„Myslel jsem, že víš, kam jedeme,“ řekl Dereck a znovu se podíval do mapy, kterou měl rozloženou na kolenou.
„Amber mi řekla pouze název tohohle zapadákova, a že je to někde na okraji,“ namítl Josh. „Vzhledem k tomu, že se s Jeremym zrovna nebratříčkuju, nikdy jsem u nich na chatě nebyl.“
„Tím mi chceš říct, že to můžeme hledat další tři hodiny?“
„Doufám, že ne,“ řekl Josh a dál sledoval ukazatele na okraji silnice.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200639