Pripady._rozsirene_vydani4.QXD
27.2.2006
16:02
Str. 98
vojín. Ten byl patrně, oslněný plnými světly, poražen levou stanou auta a odhozen do silničního příkopu. Řidič Bauer, ačkoliv nehodu zaregistroval, jel šílenou rychlostí dál a ani přes přímluvu svých závozníků nezastavil a neposkytl zraněnému vojákovi pomoc. Až na křižovatce silnic Zdíkov - Ferchenheid a Vimperk - Kvilda změnil směr na Ferchenheid a obloukem jel šílenou rychlostí do Vimperka. Na malou chvíli se zastavili ve vimperské hospodě u Braunerů, kde si za účelem získání alibi koupili a vypili limonádu. Poté asi v odstupu třiceti minut jeli opět z Vimperka domů ke Kvildě a cestou byli zastaveni dvěma vojíny a požádáni o odvezení v mdlobách ležícího vojína do nemocnice, což Bauer ochotně učinil. Při zpáteční cestě do Kvildy pak Bauer opět zastavil na místě nehody a nařídil oběma závozníkům sebrat na silnici všechny střepiny skla, aby tam nezůstala žádná stopa. Závozník Taubner po delším zapírání vylíčil nehodu souhlasně se svým kolegou. Při následně provedené konfrontaci se závozníky se řidič Kurt Bauer k činu doznal a vylíčil celé své promyšlené jednání k zahlazení stop. Při výslechu také doznal, že tak učinil v úmyslu, aby nebyl prozrazen a mohl uniknout odpovědnosti za spáchaný čin. A tak díky důslednému metodickému přístupu pracovníků písecké četnické pátrací stanice se podařilo pachatele dopravní nehody s následkem smrti dodat do věznice vimperského okresního soudu.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200619
Pripady._rozsirene_vydani4.QXD
27.2.2006
16:02
Str. 99
PRONÁSLEDOVÁNÍ ROZHLASEM (Morava) „U Hynků“ bylo toho sobotního odpoledne veselo. Nejedná se ale o žádný hostinec, nýbrž tak byla označována místními lidmi dvoumužová četnická stanice v Račicích tvořená velitelem - vrchním strážmistrem Hynkem Hausknechem a štábním strážmistrem Hynkem Šmerdou. Starý mládenec štábní Šmerda, který žil v četnických kasárnách, si pořídil pro krácení dlouhé chvíle z našetřených peněz rozhlasový přijímač. Po zbudování antény a uzemnění přístroje oba četníci s napětím poslouchali vysílání a dobové šlágry vysílané pražskou rozhlasovou stanicí se po chvíli nesly celými kasárnami a zněly zde až do pozdních večerních hodin. Druhého dne, v neděli ráno, ihned jak se Hynek Šmerda probudil, nažhavil přijímač a se zájmem pokračoval v poslechu pražského Radiojournalu. V 7.30 hod. byla hudba vystřídána strohým oznámením kapitána četnictva Roberta Váni: „Bezpečnostní zprávy“ a pokračovalo slovy „haló, haló, pište...“ a následovalo desetiminutové vysílání z hlasatelny Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze III.,Tržiště 9. Četník Šmerda nelenil a vyhledal ve služebních předpisech výnos Ministerstva vnitra č. 27.632/13-1935 z 25. dubna 1935. Z uvedeného výnosu se mimo jiné dozvěděl: Vysílání bezpečnostních zpráv bylo zahájeno dne 2. května 1935, probíhalo pravidelně ve všední dny od 9.35 do 9.45 hod. a v neděli a o svátcích od 7.30 do 7.40 hod. a bylo určeno k rychlému předávání zpráv sloužících ke zlepšení výkonu pátrací služby. Za tím účelem byly rozhlasovými přijímači vybaveny všechny četnické pátrací stanice a ostatní motorizované četnické útvary - četnické pohotovostní oddíly a četnické silniční kontrolní stanice. Jednotlivé četnické útvary zasílaly Ústřednímu četnickému pátracímu oddělení zprávy ke zveřejnění. Jednalo se zejména o pátrání po uprchlých známých a neznámých pachatelích těžkých trestných činů, po odcizených a ztracených věcech větší hodnoty, po pohřešovaných osobách, pro zjištění totožnosti nalezených neznámých mrtvol a odcizených motorových vozidlech. Vysílané zprávy byly jednotlivými četnickými útvary zapisovány a podle potřeby byly dále vyhlašovány v jejich služebních obvodech podle předem připraveného plánu na jednotlivé četnické stanice. Četnická stanice v Račicích byla vyrozuměna jednoho říjnového dne roku 1936 o požáru stodoly domkáře Jana Berky v Ježkovicích. Když se
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200619
Pripady._rozsirene_vydani4.QXD
27.2.2006
16:02
Str. 100
oba četníci dostavili na místo požáru, byla celá usedlost zničena, neboť oheň se rozšířil i na ostatní budovy. Srocení sousedé proti rychle se šířícímu živlu nezmohli téměř nic. První odhad způsobené škody byl na 25 000 Kč. K příčině požáru se nechtěl domkář nejprve vůbec vyjadřovat. Až téměř po hodině pronesl na půl úst, že za to beztak může ten zatracený tulák, a to mu ještě nabízel snídani! Vrchní Hausknech zpozorněl a na opakovanou otázku se dověděl, že předchozího dne přišel do Berkova domku neznámý tulák, jenž žádal o něco k snědku a o nocleh. Po večeři byla neznámému muži vykázána k noclehu stodola. Ráno tulák odcházel a nabízenou snídani odmítl s tím, že ji dostane jinde. Domkáři se zdálo, že tulák nějak pospíchá, ale nevyžádal si od něho ani jméno, natož nějaký osobní doklad.Asi dvacet minut po jeho odchodu byla stodola již v plamenech, a ty se rychle přenesly na celou usedlost. Berka se o tulákovi zprvu zdráhal hovořit, neboť ubytoval osobu, jež u něho nebyla policejně hlášena. Žhář měl tudíž dvě a půl hodiny před četníky náskok a okolo obce jsou samé hluboké lesy. I popis muže, který přišel za večerního šera a odešel ve spěchu časně ráno, byl velmi obecný. Přesto štábního Šmerdu, jenž byl pln dojmů z nového radiopřijímače napadlo, proč nevyužít bezpečnostního rozhlasu k vypátrání pachatele. Ihned po návratu telefonovala četnická stanice pražské číslo 471 62 a druhého rána v 9.35 hod. se z přijímače mimo jiné ozval hlas praporčíka Ladislava Havlíčka: „Haló - pište: Zatkněte žháře...“ I stručný popis, který byl toho dne slyšet v celé republice z rozhlasových přijímačů, napomohl k dopadení pachatele. Kromě četnických útvarů poslouchali vysílání bezpečnostních zpráv se zaujetím i mnozí občané. Jeden občan upozornil četnickou stanici ve Studnici, jejíž příslušníci, ač o rozhlasovém pátrání nevěděli, zadrželi podle strohého popisu muže, kterému byl čin prokázán a který skončil pro zločin žhářství podle § 166 trestního zákona ve vězení u okresního soudu ve Vyškově. Rozhlasová služba zaznamenala od svého zpřístupnění veřejnosti v roce 1926 nebývalý rozmach. Ze 30 722 koncesí registrovaných v roce 1926 se jejich počet během pouhých deseti let vyšplhal na 928 112! Počet obyvatel státu tak činil 16 na jednu přijímací stanici. Bezpečnostním rozhlasem bylo za dobu prvních osmi měsíců jeho používání odvysíláno 1452 zpráv z celkového počtu 1643 vyžádání jednotlivých četnických útvarů. Z odvysílaných zpráv bylo rovných 400 s kladným výsledkem, což činí 26,67 % úspěchu. A tak soukromá rozhlasová licence štábního strážmistra Hynka Šmerdy
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200619