Sezóna v pekle, Iluminace, Dopisy vidoucího (Ukázka, strana 99)

Zora

P

o­lí­bil jsem letní zoru.

Na prů­čelí pa­láců se ještě nic ne­hý­balo. Voda byla mrtvá. Tá­ bory stínů ne­opouš­těly lesní cestu. Já krá­čel, pro­bou­zeje živá a vlahá va­nutí a ka­meny hle­děly a kří­dla se zve­dala ne­slyšně. První ná­stra­hou na cestě už po­kryté čer­s­tvými a ble­dými vý­try­s­ ky byla kvě­ti­na, jež mi ře­kla své jméno. Za­smál jsem se na plavý vo­do­pád, který se ka­de­řil mezi je­d­lemi a na stří­b­řis­tém vr­cholku jsem po­znal bo­hyni.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200586

Tehdy jsem po­zvedl je­den zá­voj po dru­hém. V aleji, má­vaje pa­ žemi. Na pla­nině, kde jsem ji ozná­mil ko­hou­tovi. Ve vel­kém městě uni­kala mezi zvo­ni­cemi a chrámy a já, utí­kaje jako že­ brák po mra­mo­ro­vých ná­bře­žích, jsem ji pro­ná­sle­do­val. Na­hoře na cestě po­blíž vav­ří­no­vého háje jsem ob­jal je­jí slo­že­ ná kří­dla a ucí­til její ne­změrné tělo. Sví­tání a dítě pa­dly dole v lese. Když jsem se pro­bu­dil, bylo po­le­dne.

102 ~ 103

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200586

Květy

Z

e zla­tého stupně – mezi hed­váb­nými pásy, še­dými gázy, ze­le­nými sa­mety a křiš­ťá­lo­vými ko­touči, které čer­nají jako bronz na slunci – vi­dím náprstník, jak se ot­vírá na ko­ berci, utka­ném ze stří­br­ného fi­li­gránu, očí a ka­deří. Mince ze žlu­tého zlata, ro­ze­seté po achátu, pi­líře z ma­ha­ gonu pod­pí­ra­jící sma­rag­dový chrám, ky­tice z bí­lého sa­ténu a z jem­ných ru­bí­no­vých proutků ob­my­kají vodní růži. Moře a nebe jako bůh sněž­ných tvarů s ob­rov­skýma mo­ drýma očima při­ta­hují na mra­mo­rové te­rasy zá­stup mla­dých a sil­ných růží.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200586