Skip to main content

34 mýtů o zdraví (Ukázka, strana 99)

Page 1

Léčebná magie Přijímám stav vědomí známý jako „nebe“, i když žiji teď a tady. Uvědomuji si, že mé tělo i můj život jsou posvátné, teď a tady. Vážím si svého těla a prohlašuji, že božské se zpřítomňuje a spojuje s mým životem tady na zemi. Nehledě na okolnosti nebo situaci se rozhoduji prožít nebe již nyní.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200449


21. MÝTUS O ZDRAVÍ Nemoc je trestem za mé hříchy Tento náboženský mýtus může negativně ovlivňovat proces uzdravování, protože podporuje odsuzování sebe sama a sebeobviňování za to, že jsme nemocní. Kořenem tohoto mýtu je víra, že tísnivé situace v našem životě jsou odplatou za naše hříchy. Věříte, že automobilová nehoda, choroba nebo ztráta bližního vás má potrestat za něco, co jste udělali (nebo naopak neudělali)? Pokud odpovíte „ano“, pak by uzdravení skrze takovou událost popíralo vůli Stvořitele. Jen málo představ v nás dokáže vyvolat větší pocit bezmoci a deprese nebo více oslabit lidského ducha, než ta, že nás Bůh chce potrestat, aby „srovnal skóre“. Choroba a její příznaky jsou součástí života, nikoli důsledek hříchů, selhání nebo nedostatků. Přímo tímto problémem se ve své knize Healing Words zabývá doktor Larry Dosey: „O stromu neřekneme, že je méně stromem, protože se u něj objevila rakovina nebo je nakažen kůrovcem. Pes nenese odpovědnost za to, že trpí dysplazií, a kočka se nestává sama o sobě špatnou, protože trpí kočičí leukémií. V přírodě je výskyt chorob považován za součást přirozeného řádu, nikoli za příznak etické, morální nebo duchovní slabosti.“ Považovat chorobu za boží trest za špatné jednání nebo myšlenky vylučuje, že by proces nemoci jako takový mohl přinášet jakékoli výhody, například hlubší poznání sebe sama nebo jiné hodnotné zkušenosti. Etické a osobní konflikty i morální dilemata přispívají k nesouladu v biologické sféře a připravují nemoci živnou půdu. Jedinec, který svou vizi života prožívá bez vnitřních rozporů, leckdy bývá méně náchylný k chorobám než ten duchovně „probuzený“, jenž má vysoké morální a etické standardy, ale neustále se trápí sporem ohledně globálního významu vlastních rozhodnutí. Fyzické, emocionální, mentální a chemické tlaky, jimž čelíme od narození, se ve svém vlivu na zdraví sčítají a přispívají ke vzniku chorob. Jestliže na sebe klademe požadavky na základě idealizovaného obrazu „supermámy“ nebo „príma chlapa“, které nelze splnit, nebo se ocitáme v konfliktu s kulturními hodnotami, jež máme dle očekávání přijímat, vytváří se tak biologický stres, který nás k chorobě přímo předurčuje. Vystavování nervů mechanickému

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200449


napětí, nevhodné stravování či hormonální, imunologický či jiný systémový stres nás může oslabit nehledě na to, v co věříme, k jaké duchovní praxi se kloníme či jaké morální stanovy uznáváme. Při zkoumání základních předpokladů nemoci nebo nákazy je třeba vzít v úvahu všechny tyto faktory. Mýtus, že je choroba trestem za naše hříchy, může vycházet z náboženské víry, že se rodíme v hříchu a teprve po smrti se nám dostane vykoupení. Jsme-li v hříchu zrozeni nebo jsme během svého života něco strašného udělali, co budeme dělat po zbytek svých dnů? Věřit, že jsme se dopustili hříchů, jež během tohoto života nelze odpustit, omezuje náš potenciál těšit se dobrému zdraví. Uvědomovat si, že jsou některé myšlenky nebo činy nepřípustné, je rozhodně důležité, ale onemocnět kvůli něčemu, co se už stalo, nikomu neposlouží. Jedno staré chasidské přísloví praví: „Toho, kdo se Bohu vzdálil nejvíce, táhne Bůh do svého náručí největší silou, zatímco ten, kdo je Bohu nejblíže, shledává každý další krok k němu nesmírně obtížným.“ Věří-li někdo, že hřešil, vydat se může jen jedním směrem – kupředu. Těm, kteří se považují za hříšníky, dokáže touha přiblížit se k srdci Stvořitele proměnit samotnou fyziologii. Palčivé nutkání sloužit ostatním a během tohoto procesu si vydobýt respekt vůči sobě samému dokáže změnit život člověka a pomoci mu k uzdravení. Příslib obnovy je obsažen v každém okamžiku života. Po studené zimě vždy následuje jaro. Neustálé obnovování našeho fyzického těla skýtá příležitost k obnově i našeho ducha, mysli a pocitů. Víra v životní obnovu, na minulé skutky nehledě, dokáže odlehčit břemenu viny, které ukládáme sobě i ostatním. V našem fyzickém těle se každý den rodí nové buňky, nahrazujíce ty mrtvé. S výjimkou nervového systému se veškeré buňky v těle vymění během dvou let a my získáme úplně nové tělo. Budeme i toto tělo proklínat za minulé hříchy? Lpěním na pocitech viny za takové skutky si v těle udržujeme ozvuky těchto pocitů a prožíváme vinu i onom novém těle, jež si vytváříme. Naše minulost je naším dědictvím, ne naším osudem v budoucnu. Modlitba Páně praví: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“ Nemluví o chlebu dalšího týdne, ani o chlebu, který jsme upekli před rokem.

Léčebná magie Moje příznaky, choroba ani situace nejsou trestem od Boha. Vedou mě k větší pozornosti k síle života ve mně, aby se mohla snáze manifestovat. Ve svém uzdravování kráčím vpřed, dělám čest sobě sama a sloužím ostatním. Těším se ze skutečnosti, že po zimě vždy přichází jaro, a vzdávám díky léčivé síle, kterou mi toto vědomí přináší.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200449


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
34 mýtů o zdraví (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu