PROČ ZROVNA ONA
n
V devět přijde hlídačka. Promiň, nemohla jsem tady dál zůstat. Bylo by to vůči Báře nefér, a na to já nemám… n
Ztuhl jsem. Ne! Nenene! To mi přece nemůže udělat. Zrovna teď, když ji tolik potřebuji. Počkat – potřebuji? Když ji tolik miluji!!! Skočil jsem po telefonu. Musí přijít. Co na tom, že je Bára nemocná. Jana mi ukázala, jak se dá žít. Jak se JINAK dá žít. Ten nový život mi nesmí vzít! „Jano,“ zadýchaně jsem řekl do mobilu, „vrať se, prosím. Já nechci žádnou jinou hlídačku. Chci tebe. A nejen jako hlídačku. Je mi s tebou tak dobře. Ukázala jsi mi, co je to domov. Klidný domov bez nervů, kdy zase přijde nějaký skřítek, proč je tady dusno, kdy dostanu vynadáno za to, že jsem nic neudělal. Prosím!“ „Možná, že tě chápu. Ale neptal ses, co tomu říkám já? Jak je mně?“ „Tobě? Já myslel, že dobře. Zejména po tom, co se dnes v noci mezi námi stalo.“ „Možná, že máš pravdu, ale nechci být ta náhradní, než přijde zpátky paní domu.“ „Co tedy uděláme? I když mi pošleš jinou hlídačku, za což jsem ti pochopitelně moc vděčný, stejně tě musím vidět. Musím, Jano!“ „Ozvu se ti. Přinejmenším proto, abych věděla, jak nová hlídačka funguje.“ A rozloučila se.
101 kdyz duse boli.indd 101
11/2/12 8:25 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200440
KDYŽ DUŠE BOLÍ
n
Celý den jsem nestál za nic. Nová pomocnice byla sice zkušená, Honzík nebyl zdaleka jejím prvním miminem na hlídání, ale jinak? Moje myšlenky patřily Janě. Odpoledne jsem vzal krabičku se včerejší štrúdlem a rozjel se znovu do nemocnice. Bára seděla v křesle na chodbě a mírně se pohupovala dopředu, dozadu, dopředu, dozadu… „Ahoj, moje kytičko,“ oslovil jsem ji tak, jako kdysi za svobodna. Podívala se na mě. Lekl jsem se. Měla úplně němé oči. Bez jiskry a bez naděje. „Ahoj,“ řekla tiše. „Přivezl jsem ti štrúdl. Představ si, já ho tu měl pro tebe už včera, ale jak jsi tak rychle ode mě odešla, tak jsem ti ho nestihl předat.“ Podívala se na krabičku. Otevřel jsem ji a jeden kousek nabídl. „Ne. Nechci. Máme tady jídla dost.“ A odstrčila nabízený kousek. Najednou jsem nevěděl, o čem si s ní mám povídat. „Honzík byl dneska moc hodný. I když mu leze první zoubek, jak jsem ti včera říkal, tak v noci vůbec neplakal. Spinkal až do rána.“ Pokývala hlavou. „Už se těším, až přijdeš domů,“ řekl jsem a pocítil svíravou bolest kolem srdce. Bože, já se přece vůbec netěším. Tvůj návrat, Báro, bude znamenat konec klidu u nás doma. „Budeme zase spolu chodit s kočárkem na procházky, společně koupat malého, nakupovat dobroty…“
102 kdyz duse boli.indd 102
11/2/12 8:25 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200440
PROČ ZROVNA ONA
Vstala. „Už musím jít.“ „A proč? Do večeře máš ještě hodinu.“ „Čekají na mě. Jdu.“ „Ale kdo na tebe čeká? V pokoji teď nikdo ještě není,“ namítl jsem. „Můj Skřítek přece. Copak jsi zapomněl?“ A odešla. Chvíli jsem ještě tupě civěl na dveře pokoje, které za sebou zavřela. Váhal jsem, jestli ji mám vyrušit a jít dovnitř, i když mě nepozvala, nebo odejít. Odešel jsem. Do prvního koše před špitálem jsem vrazil štrúdl i s krabicí. n
„Jano, byl jsem u ní a bylo to strašné,“ zněla moje první věta do mobilu. „Vůbec nevím, jestli se z toho dostane.“ Povídali jsme si až do půlnoci. Občas jsem odskočil k Honzíkovi, který trochu plakal, a pak zpátky k telefonu. Měli jsme si pořád co říct. n
Ráno jsem vstal dřív než obyčejně, nachystal pro hlídací slečnu všechno nezbytné a v půl osmé jsem zavolal do nemocnice. Primář mi vysvětlil, že s Bárou dělají, co se dá, a během měsíce by měla jít na zkoušku domů. „Uvidíme, jak se bude doma cítit. Někdy to u takových případů, jako je vaše žena, dělá divy. Přilne k dítěti, stane se peč-
103 kdyz duse boli.indd 103
11/2/12 8:25 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200440