KAPITOLA SEDMÁ Stein a jeho společníci zavítají do hostince českých králů, dozvědí se víc o soupeřících banditech a zachytí stopu nebohého rabína.
„Rád vidím, že alespoň někomu z nás chutná.“ Barbarič odstrčil talíř se sotva ochutnanou kapří polévkou nakyselo a chopil se džbánu s vínem. „Bral bych ten váš železný žaludek, kapitáne.“ „Od rána mi vytrávilo,“ pokrčil Stein rameny a pokračoval v obírání pečené štiky. „Když mám hlad, schroupal bych i hřebíky, kdyby mě v břichu nepíchaly. Divím se, že vám nejede. Co je s tou polévkou? Srazila se, oslizla? Kývněte na šenkýře…“ „Není potřeba. Je dobrá. Ostrá, jak má být. Ale nejede mi. Dnes toho bylo na mne příliš.“ „Ty páchnoucí odpornosti před Židovskou fortnou? Už jsme společně vlezli do větší hromady hnoje, a apetit vám to nevzalo.“ Barbarič usrkl vína, ale vzápětí svraštil tvář a vyplivl ho zpátky. „Hrom do toho! To víno cestou sem překročilo nejmíň deset vod. Šenkýři!“ Místo hostinského, který se točil kolem sudů na opačném konci rozlehlého šenku, se pod nízkou stropní klenbou přivlnila zmalovaná číšnice. „Co je to za břečku?“ strčil jí Barbarič džbánek pod nos. „Vždyť by se tím neopilo ani děcko! Přineste mi víno. Skutečné víno, nekřtěné.“ „To je naše nejlepší…“ začala, ale potom na ni z notářovy dlaně mrkl stříbrný tolar. Popadla ho a po tváři se jí rozlil úsměv, jako když rozkrojí hroudu těsta. „Jak si přejete, urozený pane. Hned to bude.“ ( 98 )
KREV PRVOROZENYCH.indd 98
28.10.2014 18:26:45 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200404
Když odcházela, Barbarič pohledem zhodnotil její širokánský zadek, zavrtěl hlavou a povzdechl si. „Kam jsme to vlezli, pánové?“ „Měl jste si dát pivo, tomu černému se nic nevyrovná,“ namítl Stein, jehož postní zdrženlivost opustila hned po odchodu ze Židovské radnice. „Dnešek jsem zahájil vínem, nechci míchat…“ „Tak nebrblejte. I štika je dobrá. Prošpikovaná česnekem jako upírova rakev. Co vaše, kaprále?“ „Nejlepší, jakou jsem jedl.“ „No prosím. Máte jen fajnový nos, Barbariči.“ „Natolik už byste mě mohl znát. Nejsem vybíravý. Ani ta nuzácká doupata u Vltavy mě vlastně nevyvedla z míry. Příčina je jinde.“ „Mluvte.“ „Představa, jak tam v bahně a splašcích, mezi vránami a krysami, leží zubožené dětské tělo… Pane na nebi.“ Stein vyhlédl zpod obočí. „No ano. Pravda. Vím, o čem mluvíte.“ Vytáhl si z úst velkou rybí kost a položil ji k ostatním na kraj talíře. „Myslím na to už od Vídně. Na rozdíl od vás mám totiž rodinu.“ Steinova tvář se trochu rozjasnila, ale bylo to, jako by slunce jen na okamžik vykouklo úzkou trhlinou ve vichrem hnaných mracích – vzápětí na ni padl ještě temnější stín než předtím. „Vím, co to znamená ztratit dítě.“ Barbarič znehybněl. Stein se díval na stůl, jako by se mu ve změti rýh a skvrn zjevila podobizna ztraceného blízkého. „Děti jsou slabé. Křehké. Zranitelné. Snadno onemocní, a vám zůstane jen bezmoc… tak to chodí. Člověk s tím počítá… ale když přijde smrt, jako by i jemu samotnému Zubatá spolkla srdce.“ Stein si uvědomil ticho u stolu, nadechl se a zvedl zrak. Barbarič a Jaroš sklopili oči k talířům a pohárům. Stein popadl holbu a dorazil pivo. „Svět, ve kterém se dějí takové věci, stojí nad jámou ( 99 )
KREV PRVOROZENYCH.indd 99
28.10.2014 18:26:45 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200404
pekelnou. Říkám vám, tohle všechno je předzvěst konečné zkázy a soudného dne. Lidé zvlčili. Vražda dítěte je nejodpornější zločin ze všech, možná horší než rouhání se Bohu. Největší hrůza se mě zmocňuje při pomyšlení, že ty děti nezemřely rychle. Zřejmě někde ve tmě a chladu několik dní trpěly, naříkaly, prosily o pomoc, volaly rodiče. Marně. Přišla jen další bolest a nakonec smrt. A jako by to nestačilo, ten netvor jejich těla zohyzdil, znesvětil.“ „Vystihl jste důvod, proč mi nic nechutná,“ přisvědčil ponuře Barbarič. „Obrací se mi žaludek při pomyšlení, že stojíme proti člověku schopnému takové ohavnosti. Vědět dopředu, před jaký úkol nás arcivévoda postaví, odmítl bych jeho nabídku a uháněl s větrem o závod zpátky do Schemnitzu. Tohle za žádné peníze nestojí.“ „V tom se shodneme,“ připustil Stein. „Slíbili mi, že budu bojovat s nepřáteli říše. Měl jsem odhalovat zrádce, spiklence, atentátníky. Nečekal jsem, že budu čelit zvrácené zrůdě, která unáší a morduje děti.“ „Na druhou stranu, může za tím být i spiknutí. Dokonce to považuji za velmi pravděpodobné. Jak se zdá, motivem vražd není jen zvrácenost jednoho člověka. V pozadí je ještě něco.“ „Pravda,“ přikývl Stein. „Není náhoda, že se ty tragédie dějí katolickým hodnostářům. Ale pokud připustíme, že za tím nejsou Židé, tak kdo tedy? Protestanti? Cizí špioni?“ „Nemám tušení. Ale když už jsme jednou tady a ponořili jsme se do případu, nepřestaneme, dokud tu svini nedopadneme a nenecháme ji podříznout mistrem Jarošem.“ „Samozřejmě! Nesmí svoje pracky vztáhnout na další neviňátko.“ „Nečekal jsem, že vás to tak zasáhne, kapitáne,“ osmělil se Barbarič po krátké odmlce. „Proč by nemělo?“ „Jste voják.“ „A co? Podle vás je každý voják bezcitný vrah žen a dětí?“ ( 100 )
KREV PRVOROZENYCH.indd 100
28.10.2014 18:26:45 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200404