se mohou objevovat již při energiích kolem 500 EeV. Nepřijde ti to trochu, jako kdybys tvrdil, že auta nikdy nepojedou rychleji, než jde člověk?“ „Vůbec ne,“ stál si za svým Ringer, „spíš je to takové varování, že pokud budeme energie hnát výš a výš, můžeme jednoho krásnýho dne narazit na fyziku, o který jsme neměli ani tušení. Pokud ten svůj stroj spustíš na úrovni, o který mluvíš, může to mít vážný rizika. Naštěstí jsem přesvědčen, že ten trik se zrcátky prostě nemá šanci se povést, takže lidi ve Skotsku můžou klidně spát.“ Don jen pokrčil rameny. „Fajn, takže ta tvoje přednáška se ruší.“ „Cože?“ „No, nediv se, nenechám tě ventilovat tvý nepodložený dohady před našimi největšími investory. Tihle lidi nejsou odborníci v oboru, nedokážou poznat, co je spekulace a co pořádná věda.“ „Takže vlastně ideální sponzoři,“ utrousil zahořkle Ringer. „Vypadá to, že naše schůzka je u konce,“ procedil Don a vstal. Ringer stále seděl. „To myslíš vážně?“ zeptal se jen. „Naprosto. Vím, že se na tebe můžu spolehnout, že tenhle rozhovor zůstane jen mezi námi. Samozřejmě kdyby ses o tom někde chtěl šířit, tak počítej s tím, že budeme muset rázně zakročit. Pokud bys svůj názor změnil, jsem ochoten celou věc znovu zvážit; nicméně pokud si nebudeme moci promluvit o chybách v tvé práci otevřeně a upřímně, obávám se, že žádná spolupráce není možná. Stejně tak ti nedovolím vyslovovat nepodložené hypotézy, které by mohly podkopat pokrok, jehož se nám tady podařilo dosáhnout.“ Takový způsob vyjadřování si Don určitě neosvojil během dok torátu, který dělal u Ringera. Bylo nabíledni, že za sebou má ne-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200400
spočet kulatých stolů s kravaťáky, kteří jsou tak nějak zvyklí dostat vše, na co si vzpomenou. I Ringer povstal: „Nechám si to projít hlavou.“ „Zavolej mi zítra,“ prohodil úsečně Don. „Vzhledem k okolnostem,“ dodal Ringer, „bych si dovolil odmítnout tvou nabídku na ubytování. Pokud by ti to nevadilo, raději bych si v okolí našel nějaký penzion sám.“ „To je mi líto,“ reagoval Don prkenně. „Ale kdyby sis to rozmyslel a rozhodl se, že s námi budeš na projektu spolupracovat, samozřejmě jsi srdečně zván k nám domů. Susan tě zas ráda uvidí.“ Byli zamilovaní studenti, když se s nimi seznámil. Říkal si, jak asi vnímá proměnu svého muže ona. Možná si toho ani nevšimla. „Pozdravuj ji,“ požádal ho. „Měj se, Done. Zítra ti zavolám.“ Don přešel k otevřeným dveřím kanceláře. „A pamatuj. Nikomu ani slovo. Už jsem kvůli tobě riskoval dost, Johne, tak doufám, že mě nepodrazíš.“ „Toho se bát nemusíš,“ ujistil ho Ringer a dodal, že cestu ven najde sám. Na chodbě se ani jednou neohlédl, jen slyšel, jak Don zavřel dveře a uchýlil se do bezpečí své kanceláře. Recepční dala Ringerovi podepsat několik formulářů, teprve pak ho pustila z budovy ven. Nasedl do vozu a dojel k bráně, u níž se dvojice ozbrojených stráží tentokrát neobtěžovala s ověřováním jeho jména na deskách, namísto toho mu nařídili vystoupit a prohledali jak jeho samotného, tak vůz. V duchu si kladl otázku, jestli je tohle divadýlko Donův nápad; jestli ho mělo zastrašit, když už se to Donovi samotnému nepovedlo. Záhy však jel po státní silnici, krajina se leskla v záři zimního slunce a jeho dlouhé stíny předznamenávaly v těchto severních končinách brzký konec dne. Pokoušel se v hlavě srovnat vše, co
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200400
mu Don říkal, neméně naléhavě se však pokoušel najít nějaký penzion. Craigcarron byla naprosto fádní vesnice sloužící pouze jako noclehárna pro zaměstnance elektrárny. Ringer si řekl, že bude nejlepší, když bude mít od Dona trochu distanc, a tak se vydal opačným směrem, přičemž čekal, že každou chvilku narazí na nějaký penzion nebo motorest. O čtvrt hodiny později však spočítal ovce pasoucí se na vřesovišti vedle silnice, a když zahlédl odbočku na Ardnahanish, napadlo ho, že pokud nic nenajde, požádá o přístřeší Findlaye McCronea. Tak se vydal směrem do vnitrozemí podle značky. Moře – tenounká šedivá čára ve zpětném zrcátku – záhy zmizelo z dohledu, vřesoviště posetá skalisky se najednou začala prudce zdvihat a skalnaté vrcholky hor pokrývala silná sněhová pokrývka. Odpoledne se sotva přelomilo do své druhé poloviny, ale světla už ubývalo. Přemýšlel o tom zařízení na vakuovou energii. Přinejlepším mu to připadalo jako nějaké zbožné přání skupinky přespříliš horlivých vědců; přinejhorším jako další z řady nespočetných podfuků, na něž se v minulosti chytili důvěřiví investoři i vlády. Don se rozhodl zariskovat a postavit svou kariéru na něčem, co není nic víc než nafouknuté perpetuum mobile. A ten stroj navíc ani nemá vyrábět elektřinu – má fungovat jako kvantový počítač. Jenže co když má Don pravdu; a co když se jednoho dne přihodí, že se do té sestavy zrcadel dostane zbloudilá moucha nebo vlas a vytvoří obrovskou vlnu energie, již očekával. Bude to představovat reálné nebezpečí? Tisícovka exa-elektronových voltů, to přece není nic horšího než energie padajícího kamene. Jenže stačí soustředit takovou energii do jediného bodu, a člověk dostane energii desetkrát větší, než jakou kdo kdy v přírodě zaregistroval. K čemu by mohlo dojít? Ringer se na to již pokusil odpovědět v přednášce, jejíž výtisk ležel na Donově pracovním stole. Při
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200400