MÁ NOVÁ PŘÍTELKYNĚ
„Ano. Přeskočila jsi balkon.“ „To nemůže být pravda. Vůbec si nic takového nepamatuji,“ bránila jsem se. „To nevadí,“ chlácholil mě muž, „hlavně že zase můžeš chodit a že to bude čím dál lepší.“ Najednou jsem pocítila tak obrovskou únavu, že jsem nebyla schopná mluvit. Položila jsem muži hlavu na rameno a zavřela oči. „Chce se ti spát?“ „Chci zpátky na pokoj,“ zašeptala jsem. „Ale pokoje si přeci ještě užiješ ažaž. Teď jsem tady s tebou já a za chvíli stejně skončí návštěvy. Tak ještě nechoď, nezkracuj naše setkání,“ důrazně odpověděl můj muž. Musím to nějak vydržet. Nechci ho urazit ani rozzlobit. Budu raději mlčet. „Co teď budeš dělat? Budete mít večeři?“ zeptal se, aby řeč nestála. Neodpověděla jsem. Neměla jsem vůbec chuť vysvětlovat, jak se ty podvečery a večery tady vlečou. Jak si s nikým na pokoji nemám co říct. Jak každá ze sousedek blázní. Jedna je královna krásy, druhá má několik manželů a chystá si přibrat dalšího, jiná má farmu hlemýžďů a slimáků přímo pod matrací. A vůbec nejúděsnější je jistá Marta, která je špionka, vlastní odposlechovou kancelář a má nahraného jak našeho prezidenta, tak také amerického. A všem podrobně vysvětluje, že už brzy bude vládnout celému světu. „Není ti moc do řeči? To nevadí, tak příště mi už určitě povíš víc,“ dovtípil se muž. „Konec návštěv, všichni na pokoje,“ ozvalo se zahradou.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200394
PŘÍBĚHY ZTRACENÉ DUŠE
Vstali jsme a šli. U dveří pokoje jsem mu nezamávala. Chtěla jsem mít co nejdřív zase klid. O měsíc později jsem seděla v primářově pracovně. Ošetřovatelka mě sem zavedla a hned se vzdálila. Je vidět, že už mám větší důvěru u zdejšího perzonálu. Nečekají tady se mnou jako ještě nedávno. Prohlížela jsem si zdi pracovny. Jeden diplom za druhým, jedno ocenění vedle druhého. Primář je, jak se zdá, velmi váženým odborníkem. Jenomže – umí opravdu vyléčit? Beze zbytku? U jeho stolu viselo několik fotografií. Nějaká žena s dítětem v náručí. Asi jeho manželka s jejich potomkem. To by mě zajímalo, jak by se primář zachoval, kdyby jeho dítě bylo duševně nemocné jako my všichni tady v jeho oddělení. Ten by asi pobláznil celý svět, jen aby ho někdo vyléčil. „Děkuji, že na mě čekáte,“ ozvalo se ode dveří. „Měl jsem ještě jednání, tak se omlouvám za zpoždění. Tak jak se cítíte? Co je u vás nového?“ Obligátní otázka. Na jinou se nikdy nezmohl a asi už nezmůže. Teď si vezme moje spisy, zapne počítač a všechno si tam o mně přečte. Tak jakýpak Co je nového. „Chci domů. Co nejdřív, prosím,“ řekla jsem co nejvíc nahlas. „Hmmm. Už se vám u nás nelíbí?“ „Chtěla bych domů,“ zopakovala jsem. „To už jste říkala a říkáte to pokaždé. Přesto se zase musím zeptat: Co dělá vaše krysa?“ „Už tady není.“ „Kde tedy je?“
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200394
MÁ NOVÁ PŘÍTELKYNĚ
„Odešla.“ „Navždy nebo se jen tak zatím schovala?“ Chvíli jsem neodpovídala. Primář samozřejmě civěl do počítače. „Takže?“ „Takže nic. Prostě nic. Pokud jste mě tady beze zbytku vyléčili, krysa už není a nebude.“ Poprvé se odpoutal od obrazovky a podíval se na mě. „Kdybych byl vševěd, tak vám tady slíbím, že jste už navždy vyléčená. Jenomže to já nejsem.“ „Nejste, ale já jsem přesvědčená, že kdyby to, co postihlo mě, postihlo vaše dítě, zalarmoval byste celý svět a bylo by určitě vyléčené,“ vyhrkla jsem. Primář na mě chvíli němě zíral. Pak se na svém točícím křesle otočil ke stěně a sundal jeden zarámovaný obrázek s dítětem. Podal mi ho. „Chápete? Už jste pochopila, že i kdybych povolal všechny kapacity této planety, moje dítě by bylo stále mongoloidní? Tak jako vy budete mít občas svou krysu? Svou nechtěnou „přítelkyni“ Máňu? Při veškeré naší snaze a medicínském umění?“ Podala jsem primáři nazpět obrázek. „Promiňte. Netušila jsem.“ „Takže k věci: propouštíme vás, léky máte, a budete k nám pravidelně docházet. Vaše potíže můžete držet na uzdě tím, že budete dodržovat pravidelný denní režim, neponocovat, nepopíjet alkohol, každý den chodit na procházky, a když pocítíte strach a obavu, že se – jak to stále nazýváte - vaše „krysa“ zase odněkud vynoří, hned nás kontaktujte.“ Dívala jsem se na primáře. Zvedne oči od počítače?
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200394