Nemysli na to, co to znamená. Mysli jen na Leu. Sebastien vstoupil do kuchyně za ní. Sykl, když uviděl prázdnou pohovku. Pohledem zalétl k Hannah. „Pušku,“ naznačila ústy a on kývl. Dveře spíže byly otevřené. Hannah vklouzla dovnitř. Zatápala na polici, kde zbraň nechala. Ještě když přemýšlela o tom, co bude dělat, když tam brokovnice nebude, dotkla se její ruka police a přejela po dřevě. Prázdná. Hannah vyplýtvala ještě pár vteřin slepým tápáním – znala pravdu, ale potřebovala se přesvědčit, že zbraň tam opravdu není. Vycouvala ze spíže. Sebastien dosud stál ve dveřích, ale obrátil se čelem do haly. Slyšela, jak se pomalu, kontrolovaně nadechl. „Je to v pořádku,“ řekl a jeho hlas ji po těch několika minutách ticha polekal. V jeho tónu bylo něco divného. Něco děsivého. Nedokázala přimět nohy k pohybu. „Co se děje?“ „Je to v pořádku,“ opakoval. „Všechno je v pořádku. Našel jsem Nata.“ Sebastien o krk couvl, pak ještě o jeden. Jak vstoupil do kuchyně, Hannah uviděla, že se mu o hruď opírají hlavně brokovnice. Sebastien zacouval ještě trochu. Za ním následovala brokovnice. Držela ji děsivá, mrtvole podobná verze jejího manžela. „Co tu…“ řekl Sebastienovi chraplavým, přerývaným hlasem. Olízl si rty. Zkusil to znovu. „Co tu… děláte?“ Hannah pořád stála jako přimrazená. „Nate, kde je Lea?“ Postupoval do místnosti a hlavně používal jako bodec, kterým si udržoval Sebastiena od těla. Nespouštěl z něj oči. „Zpátky. Pohovka. Sednout.“ „Kde je Lea, Nate?“ „V bez… pečí. Kdypři?“ nádech. „Přišel.“ Na kuchyňském pultu stál špalek na nože a v něm bylo šest čepelí. Dva metry od ní. „Hned potom, co jsme přijeli. Neboj se. Je to přítel.“ Sebastien usedl na pohovku a položil ruce do klína. „Nevíš… o něm nic, Han.“ „Nate, prověřila jsem ho. Prosím. Dej mi tu zbraň.“ Nate se zapotácel, opřel se ramenem o zárubeň. Hlavně zbraně se zhouply směrem k ní. Ztuhla. Přemýšlela, jaký by to asi byl pocit, mít hruď plnou broků. Jestli 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200368
by ji to zabilo hned. „Nate, každou chvíli omdlíš a v ruce držíš nabitou pušku. Dej mi ji. Mám lepší šanci ho střelit než ty.“ Nate na půl vteřiny spustil oči ze Sebastiena a pohlédl na ni. Uvolnil hlaveň ze sevření a otřel si pot z čela. Zřejmě jím projela prudká bolest. Předklonil se, zkřivil tvář. Jestli to hrál, tak takový výkon v životě neviděla. Vypadal, jako by se měl každým okamžikem zhroutit. Samozřejmě že by to skvěle hrál. URČITĚ by to byl nejlepší výkon, jaký jsi kdy viděla. Pak, když to nejméně čekala, jí podal brokovnici. Než si Hannah vůbec stačila uvědomit, co se děje, držela zbraň v ruce. Rychle ucouvla. Brokovnice byla odjištěná. Hannah ji zase zajistila. Nemohla riskovat, že zastřelí manžela. Pokud tenhle mrtvolný tvor byl její manžel. Zdvihla hlavně a zamířila. „Promiň, lásko. Miluju tě, hrozně tě miluju, ale tohle musím udělat. Potřebuju, abys mi řekl jméno hotelu, kde jsme spali tu noc po naší svatbě.“ Nate hleděl na brokovnici mířící na jeho hlavu a potom se podíval na svou ženu. „Snad se neurazíš,“ řekl a zalapal po dechu. „Ale tys nikdy nebyla holka, co…“ Polkl, bolestně zkřivil tvář. Opřel se a zavřel oči, aby zvládl další vlnu bolesti. Když je zase otevřel, byla v nich láska. „… se spokojí s hotelovou postelí, když si může užívat pod hvězdami.“ Hannah vzlykla a cítila, jak se osa jejího života naklání, jak se její svět skládá zase do pořádku. Ztratili domov, obživu, klid, ale na tom už nezáleželo. Záleželo jen na její rodině. Na tom, co z ní zbylo. Na Lee. Na Natovi. Svezl se kousek po zárubni a ona se k němu rozběhla. Brokovnici držela v jedné ruce, druhou paží ho podepřela. Ukázal na Sebastiena. „Ještě jsme neskončili.“ „Nate, zachránil ti život.“ „Tak mu pár otázek vadit nebude.“ Sebastien se ozval z pohovky: „Hannah, vzpomeňte si, co jsem vám říkal. Ať se ptá. Je to důležité.“ Nate kývl: „Už jsme se setkali. Kde?“ Starý muž se usmál. „Několikrát. Ale vždycky s Charlesem. Vzpomínám si, jak jsme jednou obědvali v Budapešti a vy jste si dal biftek tak krvavý, že jste ho div nemusel vypít.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200368
Nate hleděl upřeně na Sebastiena. Ústa se mu nejdřív prohnula v úsměvu, pak se bolestně zkřivila. „Starouši. Kde se tu berete?“ „Máme si toho hodně co říct. Ale to může počkat. Nejdřív se musíte uzdravit.“ Nate zaťal zuby a svezl se Hannah do náručí. „Lea je vedle. Ještě spí. Musíš ji… uložit. Já si potřebuju… lehnout.“ Sebastien jí pomohl dopravit ho na pohovku. „Můžu se zeptat, co jste udělal s Mojžíšem?“ zeptal se a znovu napojil Natovi kapačku. „Skvělý hlídač,“ zamumlal Nate. „Hodil jsem ven čokoládu a… letěl jako blesk.“ Hannah trvalo pár minut, než odnesla dceru nahoru a uložila ji do postele s nebesy. Lea se jednou vzbudila a ptala se, kde jsou, ale Hannah se ji podařilo uklidnit a znovu uspat. Když se vrátila dolů, viděla, že i Nate usnul, a tak odvedla Sebastiena do obýváku. Uviděla rozbité okno a rozhodla se, že s tím ráno něco udělá. Bylo tu tolik míst, kudy se dalo vstoupit dovnitř, že zvýšené riziko jedné rozbité tabulky už bylo minimální. Znamenalo to ovšem, že v místnosti byla nepříjemná zima. Zatáhla závěsy a rozsvítila slabou žárovku zavěšenou u stropu. Sebastien usedl na židli a řekl: „Ani si asi nedokážu představit, jak hrozné to pro vás muselo být.“ Hannah si promnula obličej. Naplnila tváře vzduchem a pak je nechala pomalu splasknout. „Kdybych ztratila Nata…“ Dokončení té věty by spustilo slzy a prorazilo její obranné zdi. Nechala ji tedy nedopovězenou a dívala se, jak se do místnosti dobývá Mojžíš. Pes se svalil Sebastienovi k nohám. „Máte nějaký plán?“ zeptal se stařec. „Nemůžeme tady zůstat napořád. Ale Nate je v hodně špatném stavu.“ „Má neuvěřitelnou výdrž. Musím přiznat, že když po mně šel s tou brokovnicí, říkal jsem si, že není možné, aby to opravdu byl on.“ „On je bojovník, to je pravda.“ „Nemůžu tvrdit, že ho znám dobře, ale za ty roky jsme se už párkrát setkali, díky vašemu otci. A vždycky mi bylo jasné, že ať dělá, co dělá, myslí přitom na vás a na vaši dceru.“ „Většinou to je dost nevděčný úkol.“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200368