Svědčily o tom fotografie z policejního oddělení pořízené v posledních letech jeho života. Ne tak jeho synové. Deacon nekouřil, alkoholu se vyhýbal, a dvě hodiny denně strávil v posilovně. Při svých stopětaosmdesáti centimetrech otce převyšoval, ale byl úplně stejně odhodlaný a zaměřený na svůj cíl, jako býval jeho otec – tak alespoň zněl názor těch, kdo jeho otce znali. Mladší Flintův syn Holt, to byla úplně jiná historie. I on měl vysokou a sportovní postavu jako jeho starší bratr, ovšem tam veškerá podobnost končila. Krátce pracoval jako policista a kráčel v otcových šlépějích, jenže pak vybouchl. Reed neznal podrobnosti, ale rozhodl se, že je zjistí. Momentálně se zabýval starším bratrem a sledoval, jak Beauregard svírá rty. „Prostě se mi nechce věřit, že ten mrňavý spratek mění svou výpověď po tak dlouhé době! Co to má znamenat?“ Se zjevným znechucením dodal: „Táta se s tímhle případem tak nadřel!“ Reed mu sdělil: „Koncem týdne máme s Niallem O’Henrym a jeho právníkem schůzku.“ „Co kdybyste se ho pokusili přesvědčit, aby se přidržel své původní verze?“ navrhoval Beauregard. „Na to je trochu pozdě,“ ucedila věcně Morrisettová. „Byl to tátův největší případ a je fakt ostuda vidět Blondell O’Henryovou vycházet na svobodu, když přitom chladnokrevně zabila vlastní dceru. A snažila se oddělat i své ostatní děti. A teď jedno z nich tvrdí, že to neudělala?“ odfrkl si. Sklopil pohled k hodinkám. „Musím běžet, ale pokud bych v tom mohl nějak pomoct, dejte mi vědět.“ „Neměl váš otec nějaké soukromé poznámky?“ zeptala se Morrisettová. Beauregard maličko přimhouřil oči. „Co tím jako myslíte?“ „To, co říkám. Když je detektiv vtažen do případu, když se z něj stane jeho životní dílo, abych tak řekla – což se podle toho, co jsem slyšela, přihodilo vašemu otci Flintovi, často si dělá soukromé poznámky, neoficiální. Zapisuje si úvahy, nápady a tak, které z různých důvodů musel odložit stranou a nezahrnout do oficiální zprávy.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200320
Na kratičký okamžik se zdálo, že Beauregarda zaskočila, ale pokud ano, rychle to zamaskoval. „Myslím, že ne, ale můžu se zeptat matky. Bydlí pořád ve stejném domě, a když se můj bratr odstěhoval, táta pak používal dětský pokoj jako pracovnu.“ „Jmenuje se Flora, že?“ ověřovala si Morrisettová. „Bydlí na Stevensonově? Pár bloků od Victory Drive?“ „Jo.“ Beauregard maličko sevřel výraz obličeje. „Jak to víte?“ Morrisettová zachovala ledový klid. „Párkrát jsem se tam v okolí pohybovala.“ Znovu nasadil výraz uhlazeného právníka. „Zeptám se jí a vy mě prosím informujte. Udělám cokoli, čím bych mohl pomoci.“ Morrisettová se ozvala: „Najděte nám vražednou zbraň.“ „Cože?“ zadíval se na ni hněvivě Beauregard. „Pomohlo by nám, kdybychom měli tu zatracenou bouchačku,“ objasnila mu to Morrisettová. „Tu pětačtyřicítku.“ Beauregard na ni zíral, jako by se zbláznila. „Nemám sebemenší tušení, kde…“ „Ona si dělá legraci,“ vložil se do toho Reed. „Budeme vás informovat o postupu vyšetřování.“ A vyrazil na parkoviště. „Buďte tak hodní.“ Beauregard dost popuzeně odspěchal do budovy a Morrisettová dohonila svého partnera. „To, že je kretén, neznamená, že mu to musíš dokazovat pokaždé, když něco řekne,“ zaútočil na ni Reed. „Kretén je slabé slovo. Už teď nám strká nos do našich věcí. A řídím já,“ dodala. Měla klíčky připravené v ruce a rázovala ke svému Chevroletu Impala. Potahy za místy řidiče a spolujezdce na sobě měly otisky dětských autosedaček. „Tak či onak je Beauregard zástupce okresního prokurátora,“ připomněl jí Reed, když odemykala auto a sedala za volant. Vydala ze sebe dávivý zvuk. Reed se pousmál a zamířil na sedadlo spolujezdce. Dveře zavřeli oba zároveň, a než si Reed stačil připnout pásy, jeho kolegyně už rychlým pohybem zápěstí otočila klíčkem v zapalování. Prohlásila: „Beauregard si se svým papínkem nezadá. Možná je uhlazenější, má trochu obroušené hrany, ale ve své nejhlubší 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200320
podstatě je pořád obhroublý buran.“ Upravila si zpětné zrcátko. „Deacona stojí obrovské úsilí vypadat kultivovaně a jemně. Jen to hraje. Jinak je hrubián. Přesně jako Flint.“ Vycouvala z vyznačeného stání a dodala: „Nevěřím mu.“ Jakmile zařadila rychlost, vyjela z parkoviště, a jen co se ocitli v provozu na silnici, vypálila: „Jak už jsem říkala, až moc uhlazený na můj vkus. Přehnaně se zaobírá svým zevnějškem. Flintovi bylo aspoň tohle naprosto volný.“ „Jenže Flinta jsi taky neměla ráda,“ ušklíbl se Reed, když přejížděla z pruhu do pruhu a mířila na západ na Liberty Street. „Rozhodně nejsem členem fanklubu Flinta Beauregarda, čímž se u nás dostávám do menšiny. Poslechni si Reda DeMarca nebo Buda Ellise. Podle nich je Beauregard snad druhý po Ježíšovi, pokud jde o zázraky, přinejmenším při řešení případů našeho oddělení.“ Pořád energicky žvýkala a bleskla po Reedovi vševědoucím pohledem. Vyjížděli z města, a jakmile se ocitli venku, šlápla na plyn. „Někdy nechápu, jak je možné, že nám to oddělení vůbec může fungovat, když je teď Beauregard starší po smrti. A jsme zas u toho, kruci. Zázrak!“ Alfreda Necarneyho opakovaně zlobilo špatné koleno. Ozývalo se mu revma. Pitomí doktoři z nemocnice pro veterány prohlásili, že s tím nemůžou nic dělat, a on usoudil, že mají patrně pravdu. Koleno ho zlobilo už čtyřicet let, od doby, kdy ve Vietnamu dostal zásah šrapnelem z nášlapné miny. Otrava, nic jiného, jenže otrava byla i s jinýma věcma. Třeba, že na něj tehdy Mandy-Sue nepočkala. On nasazoval krk za strýčka Sama v jihovýchodní Asii, zatímco ona se mezitím úplně klidně provdala za Bobbyho Fullmana. Alfred se vrátil domů, očekával uvítání jako pro hrdinu, a přitom mu nevěsta utekla a zůstalo jen koleno, které se nikdy pořádně nezahojilo. Uchýlil se tedy do tohoto srubu v kopcích v severní Georgii, kousek od Dahlongy. Stavení mu odkázal dědeček, zatímco Alfred válčil. Usadil se tam a už nikdy neodešel. Pokud šlo o Mandy-Sue, díkybohu za špatné zprávy. Od své upovídané sestřičky Noly-Mae se Alfred doslechl, že je teď Mandy čtyřnásobná 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200320