II
Krizový management
především ekonom. Jeho kniha „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ je považována za první systematický a konzistentní výklad ekonomie v historii. Smith ve svých dílech poukazoval na politicko-podnikatelské nešvary dějící se i dnes. Politik hovoří o nejlepších a spravedlivých zájmech všech a přitom podléhá korupci a hrabivosti, tzv. „káže vodu a pije víno“. Tendenční jsou i jeho závěry k nezničitelnosti daňové politiky přicházejících vlád. Tvrdí, že nové vlády nikdy staré daně nezruší a vždy spíše zavedou nové a vyšší. Za zakladatele vědeckého managementu je považován Američan Frederick Winslow Taylor (1856–1912). Zavedl pojem management. Jeho přínosem pro záchranářský krizový management je aplikace vědecké analýzy zejména pro tvorbu metod skupinové harmonie, rozvoje vzdělávání, spolupráce a dělby práce mezi výkonnými prvky apod. Analytické metody dále rozpracoval především v grafické podobě spolupracovník F. W. Taylora, Henri L. Gant. Pomocí diagramů řešil časové vztahy v posloupnosti plněných úkolů. Gant byl zakladatelem používání síťových diagramů v manažerské praxi. Jeho metody se dodnes využívají při analýze rizika pro havarijní plánování. Na vědecký management F. W. Taylora navázala Lilian M. Giberthová svými pracemi zabývajícími se psychologií lidské motivace. Motivace má v záchranářském krizovém managementu velký význam především pro definování rozhodnutí směrem k výkonným prvkům řešícím krizové situace a ve zpětné vazbě k veřejnému hodnocení splněných úkolů. Managementu se věnoval i její manžel, F. B. Gilberth, který začátkem 30. let přednášel management i v Praze. Dalším pokračovatelem Taylora byl i Harrington Emerson. Zabýval se principy efektivnosti směrem k filozofii a metodám vědeckého managementu. V Emersonových pracích se objevují prvky systémového přístupu. Doporučuje používat metody objektivní vědecké analýzy, určovat jen realistické cíle, tedy činnosti odvozované od jasných zámyslů. Dále doporučuje pracovat s prvky jako se součástmi celků a v neposlední řadě používat standardizované metody a postupy. Školou Emersona byly principy používané v armádě pro organizování manažerských a pracovních pozic. Jeho vědecké výstupy lze v záchranářském krizovém managementu aplikovat na metody tvorby informací pro analýzu rizika. Za zakladatele systémového přístupu je považován rakouský teoretický biolog Ludvik von Bertalanfy. Od roku 1940 působil v Kanadě a USA. Jeho práce má hlavně metodologický dosah, zvláště pro řešení vztahu celku a částí. Svou původní teorii otevřených termodynamických soustav, popisující fyzikální procesy systémů biologického charakteru, po druhé světové válce rozšířil jako obecnou teorii soustav, koncepčně blízkou kybernetice, kterou však považoval za filozoficky soudobou vědu. Další osobností znamenající mezník tvorby managementu, někdy označovaného jako „škola správního řízení“, byl francouzský průmyslník Henri Flayol. Jeho hlavní přínos pro teorii managementu a také záchranářský krizový management bylo 15 principů managementu a 5 tzv. manažerských funkcí: ■■ plánování ■■ organizování ■■ přikazování ■■ koordinování ■■ kontrolování
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200310
Úvod do krizového řízení
9
Flayelovým studiím bylo věnováno více pozornosti, protože mají trvalou platnost pro všechny druhy managementu. Míru použití principů a funkcí nechává Flayel na citu a schopnostech manažera podle jeho manažerského umu a myšlení. Mezi další představitele „školy správního řízení“ lze zařadit Američany E. Bratcheho, A. Rileye, L. Gulikcka, Angličana L. Urwicka a další. Ještě je možné samostatně vzpomenout Jamese D. Mooneyho. Je autorem knihy „Principy organizování“, v níž vysvětluje organizování jako techniku specifických manažerských funkcí zaměřených na koordinaci celku. Management je pro Mooneyho technikou, uměním ovlivňovat a inspirovat ostatní lidi. Vedle Flayola a jeho vrstevníků zabývajících se technickou stránkou vědeckého managementu, vznikaly v Evropě „školy lidských vztahů“. Věnovaly se zejména třem oborům: psychologii, sociologii a antropologii. ■■ Psychologie, věda o vnitřním životě člověka, se rozděluje do řady podoborů. Dominantní místo z pohledu managementu zaujímá organizační psychologie, sledující chování a postoje v rámci organizačního uspořádání. Pro záchranářský krizový management přinesla psychologie řadu poznatků o chování osobnosti za krizových stavů, při stresových situacích v souvislosti s charakterem osobnosti rozhodovatele nebo záchranáře a z pohledu forem myšlení, emocionálních aspektů a motivačních procesů. Psychologie prokázala důležitost řízení nejen kognitivních procesů (myšleno vstřebávání informací a praktických dovedností), ale i emocionální výchovy jedince-budoucího rozhodovatele, a to již v útlém mládí. Cílem výchovy je pěstování podvědomé emotivní stresové odolnosti, to je schopnosti nepodléhat při časovém stresu a přesycenosti informacemi iracionálnímu chování nebo dokonce zhroucení osobnosti. ■■ Sociologie je věda o společenských jevech a procesech sociálního systému. Formuluje zákony a zobecnění lidské podstaty při sociální interakci lidí v sociálním prostředí. Z pohledu záchranářského krizového managementu se sociologie zaměřuje na organizovaný nebo spontánní vznik skupin, tedy na vznik formálních a neformálních organizačních struktur. Samostatnou oblastí je studium byrokracie. Byrokracie pozoruje a vyhodnocuje formální uspořádání organizací s pevnou administrativní, jasně danou hierarchií moci a pořádku. Byrokracie se také zabývá uplatňováním vedoucí role v souvislosti s pravomocemi a odpovědností v organizacích. Sociologie s psychologií blíže rozpracovávají metody týmové práce. Porovnávají vliv autority a odolnosti rozhodovatele na panickou odolnost skupin za krizových situací apod. ■■ Antropologie je věda o člověku, jeho původu a vývoji a zákonitostech jeho fyzických změn. Má řadu odvětví. Záchranářský krizový management využívá především poznatky kulturní antropologie zabývající se studiem různých skupin lidí a kultur na světě. Obecně se dá říci, že antropologie ve svých závěrech kulturně-historicky a charakterově mapuje a identifikuje činnosti člověka pro ovlivňování rozvoje organizační kultury. Společně s psychologií přispívá antropologie k rozvoji manažerského myšlení. V roce 1912 vydal německý psycholog Hugo Münsterberg knihu „Psychologie a efektivnost průmyslu“, v níž popisuje tři prvky – jak vyhledávat lidi podle jejich schopností, jaké by měly být psychologické podmínky práce a jaký vliv má povolání na motivaci pracujících. Münsterbergova práce byla obohacena dříve vzpomenutou americkou badatelkou L. M. Giberthovou a dalšími. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200310
II
Krizový management
Sociologický přístup řízení rozvíjeli nejdříve německý myslitel Max Weber, francouzský vědec Emile Durkheim a francouzský Ital Vilfredo Pareto. Základem prací Webera byly empirické analýzy hierarchických, pravomocenských a administrativních pravidel v armádě, ve vládách a v církvích. Durkheim prosazoval myšlenku řízení sociálních skupin na základě stanovení hodnoty skupiny a jejích norem. Ital Pareto zase chápal společnost jako sociální systém s mnoha subsystémy. Pro záchranářský krizový management má zejména význam Durkheimův hodnotový přístup aplikovaný na řešení sociálních krizí. Nový vítr vnesli do sociologie managementu psychologové vedení Eltonem Mayo. Zkoumáním skupin v pracovním procesu zjistili, že na produktivitu práce nemá překvapivě ani tak vliv pracovní prostředí nebo finanční stimulace, jako spíše morálka, vztahy mezi pracovníky, pocit uspokojení, podpora, motivace apod. Tento Mayův závěr se v záchranářském krizovém managementu potvrzuje při praktickém řešení krizových situací, kdy iniciativa záchranářů stojí na morální motivaci. Systémový přístup je důležitý pro pochopení manažerských procesů a jejich sladění pro vytyčený cíl, v užším pojetí pro analýzu rizika, pro syntézu analýzy rizika, pro rozhodovací procesy, pro organizační opatření, pro informační technologie apod. Systémový přístup je filozofickou disciplínou pomáhající porozumět souvislostem mezi částmi, celkem a okolím. Významnou osobností zabývající se teorií sociálních systémů byl Cheter Barnad. Ve své knize „Funkce vedoucího“ analyzoval funkce vedoucích a jejich hlavní úkoly v systému, ve kterém operovali. Dospěl k závěru, že hlavním úkolem manažera je zabezpečení systémové spolupráce prostřednictvím udržování společného úsilí ve formální organizaci. Barnad aplikuje sociálně systémový přístup na manažerské rozhodování a vedení opírající se o autority nadaných rozhodovatelů.
9.3
Praktické krizové řízení
V dalším textu této kapitoly budou stručně uvedeny vybrané hlavní stavební kameny praktického krizového řízení a filozofie krizového řízení v návaznosti na činnosti krizových manažerů ve volné posloupnosti. 1. Princip „kým jsme“ – lidské tělo jako nástroj krizového manažera Konstrukce lidského těla a způsoby našeho chování a myšlení se vzájemně doplňují. Veškerá námi pozorovatelná hmota, která nás obklopuje je ve své podstatě hustá síť vazeb mezi částicemi hmoty, kterou vnímáme jako předměty. Řada orgánů v našem těle má podobu rozvětveného kořenového systému. Především cévní systém, rozvádějící krev do všech částí těla od srdce a k srdci zpět, nervová soustava apod. Způsob lidského myšlení ve své podstatě kopíruje tuto fyzickou podstatu. Proto nejpřirozenější způsob vyjadřování lidských myšlenek je formou mentální mapy. Činnost mozku analyzuje a rozhoduje. Analýza je rozkladný proces – větvení, dekompozice a rozhodování je opak, skládání faktů do variant, z nichž jedna je správná. Myšlenkový nádech a výdech. 2. Princip lidské filozofie, tedy i filozofie krizového řízení Vyšší život na planetě vznikal na principu symbiózy a evoluce. Tento vztah definuje zákonitosti vývoje v tom smyslu, že symbióza druhů, kombinace mikrosvěta a makro100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200310