Až později Peterovi došlo, že to možná bylo vyznání lásky. V tu chvíli měl však jen pocit, že si s potěšením užívá absurdnost jejich situace. A pak Amanda přišla s tím největším překvapením. Spiklenecky se naklonila k Peterovi, kývla směrem k portrétu Amandy Devereauxové, která na ně z výšky shlížela, a zašeptala: „Co by si asi babička pomyslela?“ „Amanda Devereauxová byla tvoje babička?“ řekl Peter, sundal ruku v rukavici z Amandiných zad a ohlédl se na obraz. „Jak to, že jsem si toho dřív nevšiml? Máš její oči. Znala jsi ji? Jaká byla?“ „Jaká byla?“ opakovala Amanda. „Petere, zrovna jsem ti prozradila svoje největší tajemství – něco, co zatím odradilo každého kluka, který se mi kdy líbil, a přitáhlo hordu patolízalů, které jsem nemohla vystát. Copak ti to nedošlo? Jsem bohatá dědička. Ty by sis teď měl o mně vytvořit všelijaké předsudky.“ Peter se k ní naklonil, políbil ji něžně na krk a přitáhl si ji k sobě. „Obávám se, že jsem si o tobě už všechny předsudky udělal.“ „Petere,“ zasmála se Amanda a odstrčila ho. „Tohle pro mě hodně znamená. Proto jsem se zapsala na Ridgefield pod svým prostředním jménem. Nejsem Amanda Middletonová. Jsem Amanda Ridgefieldová. Jsi první člověk, kterému jsem to řekla, a tak trochu očekávám nějakou reakci.“ „Heleď,“ řekl Peter a uvelebil se na své židli. „Vždyť o nic moc nejde. Určitě je fajn, že si nemusíš dělat starosti o peníze a tak, ale já v žádném případě nechci, aby sis o mně dělala obrázek podle mojí rodiny. Proč bych měl já soudit tebe podle tvojí rodiny?“ „Já si myslím, že jde o hodně,“ namítla Amanda. „A ty si to taky myslíš. Vidím to na tobě. Usmíváš se.“ To Peter nemohl popřít. „Vidíš? Pořád se křeníš a ani se mi nepodíváš do očí.“ „Nedívám se ti do očí, protože se dívám na ten cucflek, co máš na krku, a křením se, protože vím, jak jsi k němu přišla.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200121
„Tobě je opravdu jedno, že jsem něco jako ridgefieldská princezna, mám fůru peněz a že se kvůli tomu budou ke mně i k člověku, s kterým chodím, lidi chovat určitým způsobem?“ „Je mi to opravdu jedno,“ řekl Peter, který se už pomalu dostával z šoku z toho, že jeho dvě Amandy spolu mají něco společného. „Pojďme se ještě líbat.“ „A nevadí ti, že moji rodiče, až se s nimi setkáš, si tě budou chtít prověřit ze všech možných hledisek, aby se ubezpečili, že jsi dost dobrý pro jejich vzácnou Amandu z Ridgefieldů?“ „Něco takového bych čekal v každém případě, ať by byli tvoji rodiče kdokoli.“ Naklonil se k ní, ale Amanda ho jemně odstrčila. „A nevadí ti, že až se všichni dovědí, kdo jsem, a to se určitě dovědí docela brzo, budou si myslet, že ti jde jen o moje peníze?“ „Amando,“ řekl Peter tiše a vzal její ruce do dlaní. Skrz tenké rukavice cítil, jak se jí ruce ze samé nervozity zahřály. „Mně je všechno tohle úplně jedno. Já tě miluju.“ Řekl to bez rozmýšlení a znělo to jako ta nejpřirozenější a nejpravdivější věc na světě, ale jejich rozhovor se tak dostal do mnohem vážnější roviny. Ucítil z její ruky napětí, a tak raději rychle změnil téma, aby neměla pocit, že ji tlačí k nějaké odpovědi. Mrkl na portrét Amandy Devereauxové, která shlížela na svoji vnučku. „Ale vážně,“ řekl Peter, vstal a ukázal na portrét, „chtěl bych o ní všechno vědět.“ Amanda se uvolnila, opřela se a Peter zaslechl, jak si oddychla. „No, zemřela dřív, než jsem se narodila, a mamka o ní moc nemluví, ale podle toho, co jsem slyšela, musela být babi docela skvělá.“ To léto Peter nejel domů. Pronajal si u Francise Lelanda suterénní byt, kde potom žil po zbytek svých studií. Každé dopoledne pomáhal Hanku Christiansenovi restaurovat knihy a věnoval se i sbírce vzácných tisků. Odpoledne sekal
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200121
u Francise trávu nebo mu myl auto, a tak si odpracovával nájem. Pak spolu sedali na široké přední verandě, upíjeli ledový čaj a povídali si o knihách nebo o tom, co zrovna Francise zaujalo. S Amandou se Peter viděl každý den. Chodili na dlouhé vycházky do ridgefieldských zahrad, které se rozkládaly na pozemcích, jež bývaly majetkem její rodiny a které dnes vlastnila univerzita. Za horka chodívali odpoledne do kina, anebo se koupali v bazénu u Amandy na zahradě, když její rodiče odjeli. „Jednoho dne se s nimi budeš muset seznámit, ale teď si užijeme léta,“ prohlásila Amanda. Kromě této jedné zmínky o tom, že se Peter jednoho dne bude muset setkat s jejími rodiči, o budoucnosti vůbec nemluvili. Žili jen v přítomnosti. Bylo to dokonalé léto. Jeden víkend si vyjeli Amandiným autem do Wrightsville Beach a ubytovali se v levném motelu dvě stě metrů od pláže. Každý měl svou vlastní ložnici. Peter trval na tom, že motel zaplatí, a Seaside Inn, která měla své nejlepší dny už za sebou (a ani tehdy nejspíš nebyly moc slavné), bylo to nejlepší, co si mohl dovolit. Amanda si nestěžovala. Slunili se, jedli párky v rohlíku, zmrzlinu a připálené plody moře, procházeli se po pláži, stáli po kotníky v příboji a zkušeně se líbali. Peter se před Amandou s žádnou dívkou nelíbal, ale při pravidelných návštěvách Síně Amandy Devereauxové získal na jaře spoustu zkušeností. „Byl jsi už někdy na pláži?“ zeptala se Amanda, když šli ruku v ruce v příboji. „V páté třídě na školním výletě,“ řekl Peter. „Páni, to byly ale tři odporné dny.“ „Vážně? Pověz mi o tom.“ „Byl jsem zamilovaný do Rebeccy Fergusonové, ale samozřejmě jsem se vůbec k ničemu nerozhoupal.“ „Tos mi nikdy neřekl, že jsi měl přítelkyni.“ „Věř mi, že jsem ji neměl,“ vzpomínal Peter. „Měla oči jen pro Glenna Baileyho, ale já jsem dělal něco, co může
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200121