II/4
II/4 Táhni mi z očí!
Out, varlet, from my sight! CORNWALL What means your grace? KING LEAR Who stocked my servant? Regan, I have good hope Thou didst not know on’t. Who comes here?
185
CORNWALL Jak to myslíte? LEAR Kdo dal do klády mého sluhu? Regan, věřím, žes o tom nevěděla. Vystoupí Goneril.
Enter Goneril.
O heavens,
GONERIL
KING LEAR CORNWALL KING LEAR REGAN
KING LEAR
185
If you do love old men, if your sweet sway Allow obedience, if yourselves are old, Make it your cause; send down, and take my part! 190 (To Goneril) Art not ashamed to look upon this beard? O Regan, wilt thou take her by the hand? Why not by the hand, sir? How have I offended? All’s not offence that indiscretion finds And dotage terms so. O sides, you are too tough; 195 Will you yet hold? How came my man i’ the stocks? I set him there, sir; but his own disorders Deserved much less advancement. You! Did you? I pray you, father, being weak, seem so. If, till the expiration of your month, 200 You will return and sojourn with my sister, Dismissing half your train, come then to me. I am now from home, and out of that provision Which shall be needful for your entertainment. 205 Return to her, and fifty men dismissed? No, rather I abjure all roofs, and choose To wage against the enmity o’ the air; To be a comrade with the wolf and owl – Necessity’s sharp pinch! Return with her? Why, the hot-blooded France, that dowerless took 210 Our youngest born, I could as well be brought To knee his throne, and, squire-like; pension beg To keep base life afoot. Return with her? Persuade me rather to be slave and sumpter To this detested groom.
GONERIL
LEAR CORNWALL LEAR REGAN
LEAR
Bohové, máte-li rádi staré lidi, jste-li vy sami staří, dbalí úcty k věku, sestupte sem a za mě bojujte! (Ke Goneril) Ty si mi troufáš přijít na oči? Regan, co je? Bereš ji za ruku? A proč ne, otče? Co jsem provedla? Ve své stařecké pomatenosti vidíte ve všem zločin. Vydrž, srdce! Kdo vsadil mého sluhu do klády? Já, pane, ale za své chování by zasloužil hůř ztrestat. Cože? Vy? Otče, tak dost. Myslete na své stáří. Propusťte půlku družiny a s ní se vraťte k sestře. Až uplyne měsíc, můžete přijet k nám. Teď nejsme doma a nejsme přichystáni na váš příchod, takže vás nemůžeme se ctí přijmout. K ní? Vrátit? Chudší o padesát mužů? Ne. Radši budu spát pod širým nebem, vydaný krutým živlům napospas, za přátele mít vlky, výry, snášet bodání bídy! K ní že se mám vrátit? To radši kleknu před tím Francouzem, jenž bez věna si vzal mou nejmladší, a vyžebrám si od něj prostředky na holé živobytí. K ní se vrátit? To radši budu sloužit jako kočí tomuhle grázlovi.
190
195
200
205
210
Ukazuje na Oswalda.
Pointing at Oswald.
GONERIL At your choice, sir. KING LEAR (To Goneril) I prithee, daughter, do not make me mad. I will not trouble thee, my child. Farewell. 96
215
GONERIL Jak přejete si. LEAR (Ke Goneril) Prosím tě, nedožeň mě k šílenství! Už nebudu tě obtěžovat. Sbohem.
215
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200091
II/4
REGAN
KING LEAR REGAN
GONERIL REGAN
KING LEAR REGAN KING LEAR
REGAN KING LEAR
We’ll no more meet, no more see one another. But yet thou art my flesh, my blood, my daughter; Or rather a disease that’s in my flesh, 220 Which I must needs call mine. Thou art a boil, A plague-sore, an embossed carbuncle, In my corrupted blood. But I’ll not chide thee; Let shame come when it will, I do not call it. I do not bid the thunder-bearer shoot, 225 Nor tell tales of thee to high-judging Jove. Mend when thou canst; be better at thy leisure; I can be patient; I can stay with Regan, I and my hundred knights. Not altogether so. I looked not for you yet, nor am provided 230 For your fit welcome. Give ear, sir, to my sister; For those that mingle reason with your passion Must be content to think you old, and so – But she knows what she does. Is this well spoken? I dare avouch it, sir. What, fifty followers? 235 Is it not well? What should you need of more? Yea, or so many, sith that both charge and danger Speak ’gainst so great a number? How, in one house, Should many people, under two commands, Hold amity? ’Tis hard; almost impossible. 240 Why might not you, my lord, receive attendance From those that she calls servants or from mine? Why not, my lord? If then they chanced to slack you, We could control them. If you will come to me – 245 For now I spy a danger –I entreat you To bring but five and twenty; to no more Will I give place or notice. I gave you all – And in good time you gave it. Made you my guardians, my depositaries; 250 But kept a reservation to be followed With such a number. What, must I come to you With five and twenty, Regan? Said you so? And speak’t again, my lord; no more with me. Those wicked creatures yet do look well-favoured, When others are more wicked. Not being the worst 255 98
II/4
REGAN
LEAR REGAN
GONERIL REGAN
LEAR REGAN LEAR
REGAN LEAR
Víckrát se nesetkáme, nespatříme. A přece jsi můj rod, má krev, má dcera, nebo spíš nemoc ze mě vzešlá, kterou musím zvát svou, tak jako je můj bolák, můj nádor, puchýř, zanícený vřed, jejž plodí chorá krev. Ne, nechci křičet. Však si tě hanba najde. Nevolám ji. Nesvolávám na tebe hromy blesky a bohům nežaluju, co jsi zač. Naprav se, chceš-li. Dám ti na to čas. Jsem trpělivý. Budu u Regan, já i má stovka rytířů. To ne! Nečekala jsem vás a neschystala nic pro váš příjezd. Poslechněte sestru. Ten, kdo má rozum, vidí, že váš hněv a zlost jsou známkou stáří, takže – prostě – sestra to myslí dobře. Opravdu? No jistě! Pche! Padesát rytířů! To není dost? Proč chcete víc? Proč tolik? Jenom ty náklady! A nebezpečí! Takové množství lidí v jednom domě! Pod dvěma pány! Kdo udrží klid? To nejde. To je skoro nemožné! Vždyť by vám, otče, dobře posloužili i její lidé nebo moji u mě. Ano! A kdyby nebyli dost dbalí, však my jim dáme! Chcete-li jet ke mně, vemte si s sebou pětadvacet mužů. Víc ne. Víc už by bylo nebezpečné. A víc jich nepovolím. Dal jsem vám všecko – Bylo načase. Dovolil jsem vám spravovat svou zem. A jediný můj požadavek byla ta hrstka rytířů. K tobě smím tedy jen s pětadvaceti? Tos řekla, Regan? A trvám na tom. Víc už ani jeden. Zlo není zas tak zlé, když vedle něj je větší zlo. Co není nejhorší,
220
225
230
235
240
245
250
255
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200091
II/4
REGAN
KING LEAR REGAN
GONERIL REGAN
KING LEAR REGAN KING LEAR
REGAN KING LEAR
We’ll no more meet, no more see one another. But yet thou art my flesh, my blood, my daughter; Or rather a disease that’s in my flesh, 220 Which I must needs call mine. Thou art a boil, A plague-sore, an embossed carbuncle, In my corrupted blood. But I’ll not chide thee; Let shame come when it will, I do not call it. I do not bid the thunder-bearer shoot, 225 Nor tell tales of thee to high-judging Jove. Mend when thou canst; be better at thy leisure; I can be patient; I can stay with Regan, I and my hundred knights. Not altogether so. I looked not for you yet, nor am provided 230 For your fit welcome. Give ear, sir, to my sister; For those that mingle reason with your passion Must be content to think you old, and so – But she knows what she does. Is this well spoken? I dare avouch it, sir. What, fifty followers? 235 Is it not well? What should you need of more? Yea, or so many, sith that both charge and danger Speak ’gainst so great a number? How, in one house, Should many people, under two commands, Hold amity? ’Tis hard; almost impossible. 240 Why might not you, my lord, receive attendance From those that she calls servants or from mine? Why not, my lord? If then they chanced to slack you, We could control them. If you will come to me – 245 For now I spy a danger –I entreat you To bring but five and twenty; to no more Will I give place or notice. I gave you all – And in good time you gave it. Made you my guardians, my depositaries; 250 But kept a reservation to be followed With such a number. What, must I come to you With five and twenty, Regan? Said you so? And speak’t again, my lord; no more with me. Those wicked creatures yet do look well-favoured, When others are more wicked. Not being the worst 255 98
II/4
REGAN
LEAR REGAN
GONERIL REGAN
LEAR REGAN LEAR
REGAN LEAR
Víckrát se nesetkáme, nespatříme. A přece jsi můj rod, má krev, má dcera, nebo spíš nemoc ze mě vzešlá, kterou musím zvát svou, tak jako je můj bolák, můj nádor, puchýř, zanícený vřed, jejž plodí chorá krev. Ne, nechci křičet. Však si tě hanba najde. Nevolám ji. Nesvolávám na tebe hromy blesky a bohům nežaluju, co jsi zač. Naprav se, chceš-li. Dám ti na to čas. Jsem trpělivý. Budu u Regan, já i má stovka rytířů. To ne! Nečekala jsem vás a neschystala nic pro váš příjezd. Poslechněte sestru. Ten, kdo má rozum, vidí, že váš hněv a zlost jsou známkou stáří, takže – prostě – sestra to myslí dobře. Opravdu? No jistě! Pche! Padesát rytířů! To není dost? Proč chcete víc? Proč tolik? Jenom ty náklady! A nebezpečí! Takové množství lidí v jednom domě! Pod dvěma pány! Kdo udrží klid? To nejde. To je skoro nemožné! Vždyť by vám, otče, dobře posloužili i její lidé nebo moji u mě. Ano! A kdyby nebyli dost dbalí, však my jim dáme! Chcete-li jet ke mně, vemte si s sebou pětadvacet mužů. Víc ne. Víc už by bylo nebezpečné. A víc jich nepovolím. Dal jsem vám všecko – Bylo načase. Dovolil jsem vám spravovat svou zem. A jediný můj požadavek byla ta hrstka rytířů. K tobě smím tedy jen s pětadvaceti? Tos řekla, Regan? A trvám na tom. Víc už ani jeden. Zlo není zas tak zlé, když vedle něj je větší zlo. Co není nejhorší,
220
225
230
235
240
245
250
255
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200091