Zatímco se ubytovávají v hotelu, hlásí falešný taxikář do vysílačky: „Zákazníci dopraveni, čekám další instrukce. Přepínám.“ Pokoje jsou na stejném patře. První má výhled do dvora, druhý do ulice. Oba jsou dvoulůžkové. Anně se zalíbí místnost do ulice, bez ptaní si položí tašku ke dveřím a usedne na postel. Cítí se unavená. Karl-Göran, postávající na chodbě, zamíří k druhému pokoji. „Seš tu s manželkou…“ sykne na něj Christer. No jistě, vždyť jsou manželé, uvědomí si starší z letců a pohodí si svůj cestovní vak u druhého jednolůžka. Pohlédne na Annu – bude těžké usnout v pokoji s docela cizí osobou. Po kachničce se zelím a několika pivech mu to nečiní nejmenší problém. Je to naopak Anna, kdo nemůže při Švédově chrápání usnout. Dívá se do stropu, přehrává si prozatímní události. Před večeří oba mladí muži automaticky pročesali pokoje kvůli odposlechům neboli štěnicím. Garnýže, záclony, noční stolky. Nikde nic. Anna se obrátí ke stěně. Záměrně si chce připouštět už jen pozitivní myšlenky. Až dorazí do Prostějova, všichni budou nadšeni. Budou? zarazí se ihned. Realita se bolestivě vdírá do snění jak tříska do kůže. Matka se nejspíš příšerně poleká. A otec? Jeho reakci se ani neopovažovala předpovídat. Navíc je nemocný. Ve vzácném okamžiku racionálnosti a prozření si Anna uvědomí, že se po třech letech v zahraničí nemůže neočekávaně objevit ve dveřích. Nicméně je už přece tady, šedesát kilometrů od své dcery! 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200074
Co udělá? A usne vůbec někdy? 22. září 1971 Původní plán s prohlídkou akrobatických letadel na brněnském mezinárodním veletrhu utrpí malou trhlinu. Veletrh již skončil. Karl-Göran Wickenbergh, jenž se samozvaně ustanovil vedoucím výpravy, tedy zavolá do podniku zahraničního obchodu Omnipol, aby domluvil schůzku jinde. Samostatný referent ing. Otta, k němuž je Wickenberghův hovor přepojen, si vybaví předchozí telegram Švédů i to, že se během veletrhu neozvali. „Všichni kolegové, co se účastnili výstavy, jsou už na zpáteční cestě do Prahy,“ reaguje poněkud překvapeně inženýr. Jednání je nakonec smluveno na druhý den do Prahy. Letci s Annou tedy ještě odpoledne zajdou do autopůjčovny, kde si vyzvednou červenou cortinu. K večeru společně bloumají městem. „Proč jsou tady všichni tak zamračení?“ ptá se Karl-Göran. Ty máš nejmíň co říkat, mrzoute, odpálí ho v duchu Anna. Přestože i ji po třech letech v cizině nálada doma překvapila, kritika od Švédů se jí dotkla. Rozdíl mezi šedesátými lety, kdy vyrůstala i odešla, a současností byl ovšem do očí bijící. Prohlížela si zachmuřené, do sebe pohroužené krajany se smutnými výrazy a přišli jí, jako by chodili po hřbitově. Po hřbitově vlastních padlých nadějí. Zároveň jejich sklíčenosti dobře rozuměla; věděla, že ji nezpůsobuje nějaká nesnášenlivá, nerudná moravská nátura, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200074
nýbrž zármutek nespravedlivě odsouzených. Drtivá většina z nich si přece dobrovolně nevybrala život v zemi přišoupnuté jako zákusek nenasytnému sovětskému hladu. Cítili se součástí západní Evropy, západní kultury, jenže co jim to bylo platné. A nějací Švédové je nemají právo kritizovat, protože to se jim to směje, když mají demokracii a navíc krále, můžou si vybrat. To by měli vidět, jak by se smáli Čechoslováci, kdyby je pořád někdo neobsazoval. To by bylo Československo pupkem zábavního průmyslu celé Evropy! Anna si vybavuje, jak Brno vnímala před pár lety, kdy sem jako studentka občas utíkala na sklenku vína či rande. Tehdy jí připadalo veliké a světácké. Nyní, v šedivém soumraku rušeném pouze bledými kužely záře z váhavě se rozsvěcujících lamp, působí dojemně a důvěrně. Mladí muži mezitím změnili téma; dohadují se, kde povečeřet. Karl-Göran přišel na chuť klasickým českým jídlům a pivu, Christer by raději bar s vínem a hudbou. Až se ohlédnou zpátky, pomyslí si, jak šťastné problémy to byly. 23. září 1971 Sraz v Praze je v jednu hodinu odpoledne. Jelikož jsou všechny jednací místnosti Omnipolu obsazeny, účastníci se scházejí v hotelu Esplanade. Annu poněkud štve, že musí mít za fiktivního manžela zrovna Wickenbergha. Je to bručoun, a nijak pohledný. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200074