pokryla mé tělo horkým pláštěm skoro celé, nad hladinou jsem měl jako aligátor jen hlavu a dychtivě jsem čekal na svou kořist poznání. Objevila se záhy – stařeček šel nejistě, namáhavě a pomalu sestupoval do hlubiny. Pod paží držel nafukovací polštářek s výstřižkem pro zátylek. Chvíli stál ve vodě do pasu, potom se přiblížil k okraji bazénu, ponořil tělo, hlavu podepřel polštářkem a tak ztuhl se zavřenýma očima v nábožném soustředění. Přiblížil jsem se k němu pod vodou, připlouval jsem tiše, abych nenarušil mystérium, a ani jsem se nemusel přiblížit moc blízko, abych vycítil typickou vůni požité pálenky, kterou vylučoval tak intenzivně, že pronikala konglomerátem termálních výparů. Na vlastní oči jsem viděl, jak se zbrázděný obličej pomalu uhlazuje, utrpení v něm vyjádřené postupně mizí a nakonec je nahrazuje blaženost. Pach pálenky se také vytratil a cítil jsem už jen sirovodík, muž otevřel oči, ve kterých jsem pozoroval jen štěstí, a spěšně opustil bazén. Šel jsem za ním, takže přesně vím, co se dělo dál: vydal se do zdejší restaurace, avšak ne samoobslužné, ale takové, kde v zahrádce hosty v mokrých plavkách obsluhují číšníci v bílých košilích. Pro začátek si vzal dvě naložené papriky plněné kysaným zelím a tři maličké kvašené melounky, přidal k tomu dva kalíšky pálenky vegyes ze směsi ovoce. Potom jídlo, které jsme kdysi s Piotrem nazvali „mozek v zadku“, je to totiž vepřová šunka nadívaná mozečkem, obalená a smažená ve vysoké vrstvě tuku. Zapil to karafou kékfrankos, jako dezert snědl somlói galuska čili velký čokoládový moučník pořádně nasáklý rumem a politý šlehačkou a všechno popohnal malou kávou a kalíškem likéru Unicum. Vypadal už skoro tak dobře jako Madonna po poslední plastické operaci, trup se
98
Maklowicz_tisk.indd 98
1.4.2014 12:32:58 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200046
mu zmátořil a faldy na břiše zmizely, utíral si ústa ubrouskem a pozorně, se špetkou šibalské koketérie v očích – v očích, které najednou nabyly kohinoorského lesku – pozoroval spolukonzumentky v úsporných plavkách. Já jsem sledoval jen jeho, i když můj zrak rovněž zářil dychtivostí, přestože jsem dychtil jen po tajemství, které jsem právě odhaloval. Toho večera jsem pil pálenky meruňkovou, višňovou, melounovou, paprikovou a bezinkovou a také dalmatskou komovici, ořechovku a českou kmínku. Ráno jsem prosil o rychlou smrt a jen hluboká víra v zázrak mi přikázala vstát a dovléci se do bazénu. Vybaven stejným nafukovacím polštářkem jsem absolvoval odpozorovanou akci. A všechno skutečně přešlo, opět jsem byl svěží, skoro nový, připraven čelit pokušením tohoto světa. Nedivte se proto, že když jsem u zřídel, důsledně opakuji rituál viděný u neznámého z Nyíregyházy. Důsledně a neobyčejně pečlivě, všechny pokusy o zjednodušení postupu totiž prokázaly, že pokud chci opravdu pocítit zázrak znovuzrození, je třeba předtím absolvovat stezku autodestrukce. * * * Maďarsko, ale i Slovensko jsou plné termálních lázní. Koncem 19. století, kdy se Slovensko ještě nazývalo Horní Uhry, Maďaři začali intenzivně hledat ropu. Vrtali jako posedlí, chtěli mít totiž haličský Truskavec nebo Boryslav, ale místo ropy jim všude tryskala horká voda. Po objevu v Nyíregyháze jsem začal s údivem zjišťovat, že nejbližší termální bazény dělí od Krakova pouhých sto dvacet kilometrů. Dnes dokonce ješ-
99
Maklowicz_tisk.indd 99
1.4.2014 12:32:58 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200046
tě méně, protože bylo vybudováno několik komplexů v Podhalí, ale ty mě nepřitahují, jelikož v Polsku platí v podnicích tohoto typu absolutní zákaz prodeje alkoholu. Tento fakt, přestože je smutný, není ještě nejhorší, nejvíc bolí, že tento zákaz byl zaveden zákonem v době vlády generála Jaruzelského, zákonem nazvaným „O výchově ke střízlivosti“, který s kosmetickými změnami, přes nebetyčné změny kolem, platí v naší zemi dodnes. Byly z něho odstraněny jen nejkurióznější bolševické formulace, jako například nemožnost koupě láhve před třináctou hodinou nebo zákaz objednávky zmrzliny s vaječným koňakem či čaje s rumem před tou dobou. Stejná zmrzlina nebo čaj se však pořád nedají koupit v jídelních vozech firmy Wars, a to nejen před třináctou hodinou, ale vůbec, protože tam pořád platí naprostá prohibice, nařízená kdysi generálem. České a německé vlaky občas projíždějí naší zemí, v jejich jídelních vozech sedí lidé, popíjejí brandy nebo pivo, a když tam vstoupí Polák, rázem pocítí velkou úlevu, a to i tehdy, když brandy nebo pivo vůbec nechce, je totiž neobyčejně příjemné ocitnout se v místě, kde stát nevychovává dospělé lidi. Služeb polské státní železnice proto využívám jen v případech naprosté nouze a domácí teplá zřídla mě nezajímají vůbec. Také slovenská mě zajímají pramálo, protože pro nadužívání jídla a pití, nezbytných pro správnou terapii, musí být spektrum nabízených chodů širší než brynzové halušky se slaninou, pivo, slivovice a borovička. Maďaři poskytují v této matérii mnohem větší možnosti, i když samozřejmě není všude posvícení. Proslulé Hajdúszoboszló je například peklo. Nad vstupní bránou má dantovský nápis: „Mekka
100
Maklowicz_tisk.indd 100
1.4.2014 12:32:58 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200046