Mladší sestra Nalezli ho uprostřed práce, neboť právě stavěl několik nových opěr pro přerostlé popínavé rostliny, zdobící jeho zádveří. Kabát měl svlečený a rukávy vykasané, aby mu nepřekážely při práci. „Vzali jsme dnes vaše vikářství útokem,“ usmála se lady Gordonová a podávala mu ruku. „Rádi bychom se přesvědčili o vašem zápalu pro dům.“ „Asi bych se teď neměl dotýkat dámské rukavičky,“ podíval se na ruce. „Nejsem vlastně o nic víc než tesař, a tak byste se mnou měli i nakládat.“ „Ale když už jsme vás vyrušili neohlášeni, musíme být vděční za každé přivítání,“ podotkla lady Gordonová. „Opravdu je velmi milé, že jste přišli,“ odvětil a jeho zrak zamířil s nemenší radostí k Emmě. „Má zahrada stojí za vidění spíše teď, než když jste tu byla minule,“ dodal a vykročil k ní. „Je krásná,“ vyjádřila Emma upřímně svůj názor. „A jaké máte nádherné růže! Ještě nikdy jsem neviděla takovou rozmanitost růžových květů.“ „Jsem rád, že se vám líbí,“ pronesl tlumeně. „Ačkoliv po všech těch zámeckých sklenících a květinových zahradách se obávám, že musí působit poněkud fádně.“ „Nedělala bych taková nerovná srovnání,“ odpověděla Emma, „ale kdyby nebylo zbytí, pak se, myslím, rozhodně nemáte čeho obávat. Okázalost a přepych nejsou tím, čím zahrada člověka okouzlí.“ „A vztahujete ten pocit ještě na něco jiného kromě zahrady?“ dotázal se zpříma a sledoval ji upřeným zrakem, který neomylně prozrazoval, že se nemůže dočkat, co odpoví. | 97 | Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200038
Jane Austenová | Catherine Austenová Hubbacková
Nebylo mu však souzeno dobrat se odpovědi. Sir William se totiž k němu náhle otočil s dotazem na jméno jakéhosi keře, který si v tu chvíli získal jeho pozornost, aniž si uvědomoval, že by rušil nějakou zvlášť zajímavou konverzaci. Odpovědí na baronetovu otázku se pan Howard vzpamatoval, načež pozval všechny do domu, aby si odpočinuli. Lady Gordonová to odmítla s prohlášením, že zelený násep pod stromem jí bude milejší než všechna kanape, co kdy svět vymyslel, a dámy tak usedly venku. Pan Howard pak s prosbou, aby jej na chvíli omluvili, zmizel v domě. Se sirem Williamem usoudili, že si šel umýt ruce a obléct kabát, aby vypadal elegantněji a více společensky. Lady Gordonová se zasmála představě duchovního, který se snaží elegantně ustrojit. Ukázalo se, že sir William měl do jisté míry pravdu, neboť s návratem pana Howarda bylo nabíledni, že své nepřítomnosti vskutku částečně využil předpokládaným způsobem. Avšak nešel se jen obléct, nýbrž donesl zároveň košík obrovských jahod, které za teplého letního odpoledne vypadaly zvlášť lákavě. Lady Gordonová občerstvení nadšeně přijala s tvrzením, že jeho jahody jsou vždy tisíckrát lepší než ty, které kdy vyrostly na zámeckých zahradách. Emma si byla jistá dvěma věcmi: jednak že tak výtečné jahody dosud neochutnala, a také že ji dosud nikdo nenutil do jídla tak přesvědčivě a s tak podmanivým úsměvem. „Zajímalo by mne, proč to tu tak zvelebujete, když je téměř jisté, že se odsud brzy odstěhujete,“ namítla lady Gordonová. „Ta práce mne těší. A to mi všechnu námahu více než vynahradí. Navíc po velkorysé snaze vašeho bratra učinit | 98 | Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200038
Mladší sestra faru i zahradu co nejpříjemnějšími bych se cítil zle, kdybych nemohl také pomoci v jejich údržbě, i když už nezůstanou v mém držení. Onu změnu nicméně neočekávám s takovou jistotou jako vy.“ „Nepochybuji o tom, že jakmile se Carsdeane uvolní, bratr vám tam nabídne bydlení. A jelikož farář je již velmi starý a neduživý, nepotrvá to zřejmě dlouho.“ Pan Howard se na pár minut odmlčel, a když pak promluvil, už to bylo na jiné téma. A nehovořil už tak vesele jako předtím. Vlastně se v duchu zaobíral tím, jak žádoucí by bylo opustit zdejší vikářství, pokud by se lady Osbornová měla usídlit někde v sousedství. Nemohlo být nic nepříjemnějšího než jejich společné setkání a on doufal, že od její dcery vyzví, zda taková pohroma potenciálně hrozí. Dosud však nenašel odvahu se zeptat. Obával se, že by ji pronikavý důvtip mohl dovést k tomu, co se nedávno odehrálo, nebo že by jí matka mohla vše neuváženě prozradit. „Pane Howarde,“ oslovila ho vzápětí lady Gordonová, „pamatujete si, že jste Emmě slíbil další přednášku o obrazech v zámecké galerii?“ „Ano, doufal jsem v to potěšení,“ odpověděl. „Ale netroufal jsem si domýšlet, že by si na to slečna Watsonová po takové době vzpomněla.“ „Ale samozřejmě že si vzpomínám,“ přitakala Emma. „Na sliby něčeho příjemného mám vždy výtečnou paměť. A kdybych se neobávala, že vás připravím o čas či trpělivost, pak bych se byla jistě sama se svým nárokem přihlásila.“ „Ujišťuji vás, že se z toho slibu rozhodně nechci nějak vykroutit. Jen si řekněte, kdy, a budu vám zcela k služ| 99 | Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200038